First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 8. :„Báseň."

Naruto se zamyšleně díval na obálku ve svých rukou. Bylo to sotva pár minut co Gaara odešel. Bylo mu dost jasně řečeno, že pokud se ho někdo pokusí sledovat, nedopadne dobře. Smrákalo se a jemu se vůbec nechtělo vrátit do tábora. Nevěděl pořádně co říct i přesto se ale pomalým krokem vracel zpět.

Odhadoval, že může být okolo jedné hodiny ráno. Gaara ho sem vedl dobré dvě hodiny. Naruto nechápal proč, vždyť mu neřekl nic důležitého. Prakticky mu neřekl vůbec nic. Jenom mu předal tu obálku. Když tak nad tím přemýšlel v téhle části města nebyli ani při průzkumu. A on věděl, že tak daleko ještě nebyl. Nejvíc ho ale trápila možnost, že by už nenašel cestu zpět. Rozhodl se že na noc zaleze do té chatky, kterou tu viděl. Když odsunul dveře, které byly na rámu jenom položené, naskytl se mu pohled na místnost plnou postelí. Evidentně našel místní ošetřovnu. Všechno bylo v naprosto otřesném stavu, ale některé věci by mohli ještě použít. Vybavení bylo dosti archaické a Naruto bezpečně poznal jen pinzetu, nůžky a pár obvazů. Začal prozkoumávat šuplíky. V jednom z nich objevil lékařskou brašnu. Prázdnou, ale mohl do ní nacpat věci co najde. Jestli se mu podaří vrátit, tak navrhne ostatním aby se ubytovali v nějaké budově. Už se o tom spolu bavili, bohužel většina budov do kterých by se všichni vlezli byla ve stavu zhroucení a oni nechtěli aby se na ně ve spánku zřítil strop.

Naruto otevíral šuplíky a skříně. A v jedné skříni našel úplně novou zavřenou láhev s vodou. Kolem hrdla měla omotanou cedulku. Na cedulce stálo:

Od tvůrců.

-22-33-9999///3-33-222-44-88-

Naruto nevěděl co to znamená. Věděl, ale že mu to něco připomíná. Rychlostí blesku otevřel vodu a pořádně si loknul. Byla tam i druhá lahev. Obě se sebral a hodil do tašky. Voda ho náhle naprosto osvěžila, ani si nevšiml jakou měl žízeň. Naruto sebral pár obvazů, nějaké lahvičky, kterým ani za mák nerozuměl, skrytě však doufal že Ino bude úspěšnější v jejich pochopení, taky našel plynovou lampu a sirky. Nakonec sebral povlečení z postelí a všechny látky nacpal do brašny, která už praskala ve švech. Modrou obálku měl Naruto bezpečně uschovanou v kapse od mikiny.

Pak se natáhl na jedno lůžko. Myslel na to jestli se mu podaří se vrátit zpět. Pomalu se mu klížila víčka a on se propadl do neklidného spánku.
—————-
Naruto se probudil a musel uznat, že se tu spí trochu lépe než na hadrech na zemi v táboře. Pobral své věci a vydal se ven.

O hodinu později si musel přiznat, že vůbec netuší, kam ho to Gaara do háje zeleného zaved. „Gaaro, ty blbe, jestli mě tam někde slyšíš tak tě proklínám!" zařval Naruto a varovně vztyčil pěst do vzduchu. Zamumlal si pod vousy další nadávky směřované na rudovláskovu adresu a pak si sedl na zem. Náhle z malého lesa uslyšel šramot. Naruto se poplašeně otočil a vyděšeně zašeptal. „Jestli jsi to ty Gaaro tak jsem nic z toho nemyslel vážně!". Po chvíli však šramot ustal a Naruto si mohl v klidu sednout na zem. Začínal trochu propadat zoufalství. Najednou ho cosi těžkého udeřilo do spánku, alespoň si to myslel, poněvadž se mu na zátylku rozlévala příšerná bolest. Chvíli jenom seděl v prachu na zemi a z očí mu bolestí tekly slzy. Pak úplně znenadání uviděl v dálce cosi zářivě zeleného. Naruto se momentálně celým svým organismem chtěl dostat do tábora. S námahou se zvedl a vydal se k té věci na zemi. Ukázalo se, že jde o stopu. Zelenou stopu chodidla a o kus dál, o kus dál byla další a ještě další. Naruto se vydal po zelených stopách, protože co mohl ztratit, no ne?

Naruto sledoval stopy dobré svět hodiny. Už bylo k poledni, když dorazil do míst kde si pamatoval tábor. V tu chvíli stopy ustaly a bolest hlavy byla taky ta tam.

Naruto vylezl na hromadu suti a spatřil své unavené a dehydratované, ale jinak naprosto zdravé...Přátele? Mohl je tak nazvat? Znali se sotva dva dny, ale prožili spolu tolik věcí které většiny dlouholetých přátel nikdy nezažije. Usmál se. Ano, byli to jeho přátelé. Naruto se chtěl dramaticky uvést, jak se na hrdinu party sluší, bohužel mu podklouzla noha a on sletěl po suti dolů.
——————
U ohniště to žilo hovorem. Shikamaru dlouze debatoval se Suigetsem o tom kde budou zítra hledat jídlo. Jediný kdo se nezapojoval do konverzace byl Sasuke. Netrpělivě vyhlížel Naruta. Sám vlastně ani nevěděl proč. Cítil v sobě strach, ale jakoby ten strach nepatřil jemu. Ostatní mu to nechtěli říct, ale věděl, že oni si myslí že je Naruto nejspíš mrtev. Možná si to Sasuke měl přiznat.

Najednou se ozvala rána a kolem se rozvířil prach. Když se prach zase usadil, spatřili ke svému údivu vysmátého blonďáčka, který se tlemil od ucha k uchu a v ruce třímal tašku.

„Máte se?" zeptal se Naruto.
—————
Sasuke zvedl Naruta na nohy a pevně ho obejmul. Nebylo to divné, alespoň o tom přesvědčoval sám sebe. Naruto mu váhavě objetí oplatil. „Kdes byl tak dlouho?!" zeptal se podrážděně Sasuke. „Gaara mě odvedl, asi dvě hodiny odsud a přes noc jsem přespal v jedný chatce. A něco jsem tam našel." Zašmátral v tašce a vylovil jednu plnou a jednu poloprázdnou láhev vody. Ostatní se rozesmáli a přiběhli k němu. „Kdes to našel?." ptal se Shikamaru. „V jedný skříni - je u toho vzkaz."Shikamaru počkal až k němu láhev dokolovala a vzkaz si přečetl. „Ta šifra mi něco říká..." zamumlal a poodešel dozadu.
———————
Když Naruto dovyprávěl události svého dne, vytáhl z kapsy modrou obálku. „Co znamenají ty rudé mraky?" zeptala se Ino. „Nemám tušení." pokrčil rameny Naruto. „Tak to otevři." řekl Shikamaru. Naruto pomalu rozlepil obálku a vyndal z ní úhledně složený papír. Obrátil ho na obě strany a prohlédl si ho. Byl popsaný jen z jedné strany a pokrývala ho krátká báseň. Naruto ji přečetl nahlas:

„Devět zbylo,
Jak předpověděl test,
Kdyby jich ubylo,
Zbylo by jich šest.

Ten co v duši nosí radost,
Umí cesty hledat,
A ten co má už všeho dost,
Smí vzpomínky předat.

Ten, který je horlivý
Zvládne z velké dálky koukat
A ten co vodu z dálky ucítí
Toho budete potřebovat.

Jeden chytrý jako liška,
Vidí to co je všem skryté,
Ta co rychlá je jak myška
V boji viniká - jestli víte.

Ta co v květinách se vyzná,
Léčí dotykem,
A ten co divný někdy bývá,
Má energie nadbytek.

Poslední ta s dobrým srdcem,
Vidí vize z různých časů,
Však pozor
Může slyšet i budoucnosti hlasů."

Naruto dočetl. Pohlédl na ostatní. Když v tom se Hinata zvedla a vratký krokem se vydala k Narutovi. Jakoby oslepla a její oči začaly zářit. Byly fialové. Všichni na ni vyděšeně zírali.

„Já vidím Gaaru. Ukazuje mi cestu." a pak se zhroutila a začala se třást.

Jakoby se myšlenky všech spojily do jedné jediné.

Co se to sakra děje?

Ahoj tady Anarka! Doufám že se bude líbit.

Anarka