First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 7. :„Nevraživost."

„Mám předat zprávu." zopakoval Gaara znovu a jeho bázlivost byla ta tam. „Tak mluv." vyzval ho klidně Shikamaru. Gaara chvíli mlčel, pak se zamračil a řekl „Jediný s kým budu mluvit je Naruto Uzumaki.". Všichni se šokovaně podívali na rudovláska. Gaara nejen že znal Naruta, navíc ale i vyslovil jeho příjmení které neznal ani sám Naruto. „Jak jsi mi to řekl?" zeptal se Naruto a spěšně se vydal za chlapcem. „Naruto Uzumaki, to je tvoje jméno, nebo ne?" zeptal se chlapec. „Jak je možné že znáš mé příjmení, které neznám ani já sám?". Rudovlásek se napřímil. „Znám jména vás všech." pokrčil rameny Gaara. Všichni na něj ohromeně hleděli. „Počkej! Jaký je mý příjmení?" zeptal se Kiba. Gaara, ale nyní mlčel. „Odpověz!" zakřičel Kiba a vrhl se ke Gaarovi. Hnědovlasý chlapec popadl Gaaru za klopy modrého kabátu a zatřásl s ním. „Na co si to tu hraješ. Všichni jsme přišli o životy! A ty máš alespoň malé střípky z naší minulosti a odmítáš nám je prozradit!" Gaara s lehkostí jakoby se Kiba jenom zeptal kolik je hodin chytil Kibu pod krkem a vyzvedl ho do vzduchu. Kiba se zmítal a začínal se dusit. Naruto přiběhl ke Gaarovi a chytil ho za ruku, kterou tiskl chlapcovo hrdlo. „Nech ho! Nechceme další mrtvé!" křičel Naruto. „Já nebyl ten kdo první použil násilí." odtušil Gaara. „Já vím. Kiba je horká hlava a taky pořádnej idiot." omlouval ho Naruto. „Díky brácho." zasípal Kiba a i přes nedostatek kyslíku se na Naruta dotčeně podíval. „Na nás všechny je tohle moc. Omluv ho." Gaara se zašklebil a pak pohlédl Narutovi do očí. Ostatní jen napjatě čekali a sledovali co se bude dít. Kiba už úspěšně modral a moc času mu nezbývalo. „Dobře pustím ho, ale ty si se mnou půjdeš promluvit o samotě." vyslovil své přání rudovlásek. Narutovi v hlavě proběhlo nejmíň milion scěnářů, kdy ho Gaara v ústraní zabil. Vždyť ten kluk měl zcela evidentně nehoráznou sílu. Bože vždyť zvedl Kibu jako by ani necítil únavu svalů. „Naruto nedělej to, vždyť je to jasná past!" zakřičel na něj Sasuke. Ostatní přikyvovali. Sasuke Naruta znal sotva dva dny, ale jakýsi pocit v jeho nitru řval a naprosto nesouhlasil s jakýmkoli ohrožováním Narutova života. Naruto se prudce zahleděl do Sasukeho očí. Safírově modrá se spojila s kobaltově černou. V Sasukeho očích mohl Naruto spatřit nesouhlas. A v těch Narutových viděl Sasuke, hluboké odhodlání pomoci druhému. Naruto stále dívajíc se do chlapcových očí promluvil. „Budu v pořádku Sasuke, neboj se." Sasukemu ta věta rezonovala v hlavě. Jako kdyby se hlavou praštil o obrovský železný zvon. To zvonění! Točila se mu hlava.

Naruto se mezitím otočil ke Gaarovi a řekl. „Dobrá, pusť ho." rudovlasý Kibu položil na zem. Kiba se neudržel na vratkých nohách a složil se k zemi. Dívky k němu přiběhly. Gaara už se vydal pryč z tábora a Naruto ho spěšně následoval.
———————-
Sasukeho hlava byla v jednom ohni. Seděl na potrhané přikrývce s hlavou mezi koleny a sýpavě dýchal. Mozkem se mu rozléhalo zvonění. Bylo to k nevydržení. Pak to zvonění náhle ustalo. A s ním se zastavilo i Sasukeho vědomí. Mezi očima se mu zatmělo.

Flashback
„To přece nemůžeš myslet vážně! Tobě úplně přeskočilo!" Sasuke viděl sám sebe jak dupe po schodech a pronásleduje nějakého mladíka. Ten jak se zdálo úplně ignoroval Sasukeho naléhání. „Copak jsi se zbláznil?!". Sasuke si všimnul, že jeho naštvanější kopie je také o něco mladší. „Budeš mě ignorovat? To ti na mě nezáleží ani tolik, aby jsi to se mnou probral?" to druhého mladíka dopálilo, otočil se a odpověděl. „Já už jsem se rozhodnul! Jedu a ty s tím nic neuděláš!"
Sasuke v druhém mladíkovi překvapeně poznal Naruta. „Proč? Proč zrovna ty?! Proč ne někdo jinej?!" hulákal černovlasý. „Nikdo jinej jet nechtěl." odpověděl klidně blondýn. „Proč asi." okomentoval to černooký. „Sasuke pochop to! Někdo jim musí pomoci. Zkus to pochopit." blondýnek tímto asi diskuzi považoval za ukončenou. Sasuke se zastavil uprostřed schodů a poslouchal jak se kroky druhého vzdalují. Pak mu po tváři sjela jediná slza. „Prosím ne, jen tohle po mě nechtěj Naruto. Nechtěj abych to pochopil...Protože toho asi nejsem schopen." zašeptal do ticha. A pak se v dálce rozezněl zvon a Sasuke se znovu ponořil do tmy.

End of flashback

Sasuke se probudil a zjistil, že sedí stále ve stejné poloze. Evidentně si nikdo nevšiml, že postrádá vědomí. „A tolik k důvěře..." poznamenal v duchu Sasuke. Hlava ho bolela, ale nyní už to zvládal.
Cítil něco mokrého na své tváři. Slzu. Otřel si cípem mikiny tvář a ponořil se do svých myšlenek.

Je možné že jsme se dřív znali? Viděl jsem právě kus naší společné vzpomínky? A podle všeho jsme si byli blízcí...
—————
Naruto a Gaara došli až k malému stavení na konci vesnice. Tam se Gaara zastavil a otočil se k Narutovi. „Nemáme moc času." pověděl. Gaara si stáhl kabát a Naruto ohromeně vyjekl. Při prvním pohledu na na něj zjistil, že ten kluk je celý tvořený dráty a součástkami. „Ty jsi-" nedokázal dopovědět Naruto. „Android." dořekl za něj Gaara. „Posílají mě tvůrci. Mám ti tohle předat a zmizet." Gaara držel v ruce velkou modrou obálku s jakýmsi černo červeným zdobením na okrajích. Ty červené části vlastně trochu připomínaly mraky.

Naruto v tu chvíli myslel jen na jediné.

Takže se ozvali. To znamená jediné...Hra začíná!

Ahoj tady jsem s novou kapitolou.

Anarka