First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 16. :„Úkryt."

Sasuke jako ve zpomaleném záběru viděl, jak jeho nejlepší přítel padá a jak mu tváře skrápějí krůpěje Narutovy krve.

Ne! Jen to ne!

———
Narutovi před očima prolétl celý život. Život? Spíš poslední týden který si pamatoval. Bylo to smutné, že jeho život, se momentálně sestával jenom z několika málo dní, z jediného týdne, týdne plného utrpení a smrti. A přesto v tom všem nacházel jisté odlesky štěstí. Vlastně, jeden jediný odlesk, malinké světýlko, které rozhánělo mraky utrpení a zmatku v jeho duši. Tím paprskem naděje byl jeho nově získaný nejlepší přítel Sasuke.

A proto když viděl že je jeho přítel ohrožen, že mu dokonce jde o život, bylo to jako impuls. Jako impuls když jeho ruka vystřelila a zabránila obrovskému zubu monstra, aby Sasukeho probodla skrz naskrz. Měl pocit že mu to tak nějak dluží. Přesto ale bohužel pro něj, byl po dlouhém spánku dezorientovaný a malátný, takže když se rozhodl zachránit svého přítele, skácel se okamžitě jak široký tak dlouhý na zem, přímo pod démona. Rána na ruce štípala a byla tak rozrytá obrovským drápem, že skoro viděl kost. Zatočila se mu hlava a když vzhlédl viděl monstrum ze spodu. Tvrdý krunýř tady končil a na povrch vycházela jemnější a zatím neporušená kůže. Ostatní se bázlivě krčili u dveří a Sasuke se zděšeně díval před sebe. Na zemi se válely kusy ostrých kamenů a cihel, které bestie svým obrovitým želvím tělem se třemi ocasy rozbila. Narutovi došlo, že ho příšera nejspíš považuje za mrtvého a tak mu nevěnuje pozornost. On, ale věděl, že rána nebyla vedena dostatečně přímo, aby zasáhla tepnu. To ho udivilo nejvíc, jakoby se netvor zdráhal ho zabít. Jak by to ale bylo možné? Tihle tvorové...bůh ví co jsou zač, se nezdráhali roztrhat na kusy každého koho spatřili.

Pomalu se přetočil na všechny čtyři. Nikdo si toho nevšiml. A to byla Narutova šance. Zrovna když se Sasuke s ostatními krčili pod jedním ze zlomených trámů a snažili s uhýbat obrovským ocasům, Naruto sebral veškerou sílu ve svém těle a popadl jeden ostrý kus cihly. Než to démon stihl zaregistrovat a nějak se bránit vrazil mu Naruto ostrý hrot do hrudi takovou silou, že se sám divil kde se v něm sebrala. Bestie zastavila své počínání a chvíli jen tupě zírala před sebe. Pak se skácela k zemi tak rychle, že Naruto skoro nestihl uhnout. Ruka ho štípala a tak si utrhl kus trika a obvázal si jím zápěstí. Na břiše ho polechtal chladný večerní vzduch. Pohlédl na monstrum na zemi. Představil si kolik životů asi musela vzít a nitro mu naplnil pocit zadostiučinění. Zářivě se usmál a do noci jako největší blázen pod sluncem, v tomto případě pod měsícem zařval.

„Vidíte vy monstra nechutný?! Chcete nás vraždit?! Hm?! Tak ale počítejte s tím že vám to vrátíme!"
Všichni na něj hleděli jako na boží zázrak. Sasuke se k němu rozeběhl v tom, ale Naruto zařval. „Stůj! Uteč!"

Sasuke se zarazil a pohlédl na Naruta. Za jeho zády spatřil obrovskou stvůra v podobě mývala s jedním obrovským ocasem. „Naruto! Uteč od tamtud!"
Naruto na něj pohlédl se slzami v očích.„Podle plánu Sasuke. Běžte do lesa! Neboj se o mě! Potkáme se tam!" usmál se Naruto a rozběhl se na opačnou stranu. Dle dunivých ran ozývajících se za ním se netvor vydal za ním.
—————————

„Co to dělá?!" zařval Sasuke a v duchu se proklínal za to, že Naruta nechal udělat takovou pitomost.
Shikamaru mu položil ruku na rameno.„Sasuke, on nás chrání..." řekl Shikamaru.
„Jak jako chrání?! Hm?!" ječel Sasuke jako smyslu zbavený.
„Naruto ho navede jiným směrem. Nás už si všímat nebude. Musíme jít."
„Co?! Jak jako jít? Do háje musíme jít za ním! Vždyť nemá šanci!" osopil se na něj Sasuke.
„Pochop, byla to jeho volba, Naruto se obětoval, aby nám dal možnost žít. Nemůžeme takhle promarnit jeho oběť, tím že všichni zemřeme při jeho záchraně." Vysvětloval Shikamaru. Hinata na Leeho zádech vzlykala.
„A-ale musíme h-ho přece za-zachránit, n-ne?" zeptala se mezi vzlyky.
„Poslouchejte, nemá to smysl. Naruto ho odlákal a my musíme zmizet jinak to bylo všechno k ničemu!" vyštěkl černovlasý mladík a jeho účes ve tvaru ananasu se zakymácel.
„Já ho tam teda rozhodně nenechám! Jdu za ním!" vyštěkl Sasuke a už se chtěl hnát za Narutem, když v tom ho něčí paže popadly a tvrdě s ním smýkly zpět. Kiba ho popadl a táhl ho zpět. „Promiň chlape, ale jinak to nepůjde, nepotřebujeme tě mrtvýho. Taky mi je Naruta líto a chci ho zachránit, ale musíme myslet i na holky. Pokud se někde neschováme, nepřežijí. Nic ve zlým dámy." vysvětlil Kiba.
Sasuke kopal a zmítal se v Kibově náručí. Řval a nadával, prosil, prosil aby mohl jít, aby mohl zabránit nevyhnutelnému. A tím nevyhnutelným se v tuhle chvíli stala Narutova smrt.