First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 2. : „Rozený vůdce."

Chaos vířil místností dalších patnáct minut. Lidi po sobě řvali a hádali se jako by jim šlo o život. A možná že taky doopravdy šlo. Dívky brečely a když je někdo chtěl utěšit ucukly, jako by po nich chtěl hodit nůž. A tak se většinou každá z nich osamoceně zhroutila v rohu. Někteří chlapci leželi odevzdaně na zemi a jiní se do krve hádali s jinými, aby uklidnili výbuch emocí v jejich nitrech. Slovo, které by dokonale popsalo tuto situaci, by bylo pravděpodobně nešťastné.

Sasukemu ten hluk vadil. Nesnášel chaos a to co se tady právě odehrávalo, bylo rozhodně nepohodlné. Sasuke patřil k těm lidem, kteří vše raději několikrát promysleli, než danou věc skutečně udělali. Ale na druhou stranu věděl, že tohle šílenství nejspíš brzy povede k četným úrazům.

I přes svou nelibost vylezl na stoleček uprostřed místnosti, na kterém předtím ležel hologram a hlasitě hvízdl. Všechny oči se v tu ránu upřely na něj. Cítil jak se mu po těle rozlévá pot. Nesčetné páry očí se na něj dívaly, někteří udiveně, jiní naštvaně a někdo dokonce vystrašeně.

„Ehm...Všichni jste asi zmatení, ale musíme se přece naučit ovládat. Navrhuji vytvořit hlídky a-"  někdo v davu na něj štěknul. „Vždyť ty sám můžeš být vrah, chceš nás všechny ovládat a pak nás pozabíjet?!" ostatní se okamžitě přidali a zavalili ho salvou nenávistných komentářů. Cítil se bezradně. Tohle se vymykalo kontrole.

Když už ztrácel naději a pomalu se potácel k zemi ucítil na rameni něčí ruku. Okamžitě se otočil, aby se po dotyčném ohnal. Za sebou však uviděl stát usmívajícího se blonďáka. Jeho úsměv byl tak nějak jiný. Víc upřímný. Ten dotyk jako by mu sňal ze zad obrovský pytel starostí. Alespoň někdo je tu nejspíš normální. Chlapec pomohl Sasukemu dolů ze stolku a stoupl si tam místo něj.

————————————————————

Naruto se postavil na stolek a modrým pohledem přejel po místnosti. „Hej lidi! Haló! Tady nahoře! Ano, ten blonďatý kokot nahoře s vámi mluví." všichni se na něj podívali a někdo vzadu se uchechtnul. „ Prosím vás buďte té lásky a CHOVEJTE SE JAKO POSRANÝ LIDI!" zahulákal Naruto do davu. Někdo ve předu se zasmál. „Hele, já vím, že tahle situace je tak neuvěřitelně na hovno, že máte chuť se navzájem pozabíjet. Prosím klidně do toho, ale vážně budete čekat, až vás tady někdo zabije, nebo se za sebe naučíte alespoň trochu bojovat?!" davem projela salva smíchu a diskuze. „Nehledě na to že já vaše mrtvoly fakt uklízet nebudu..." další uchechtnutí.

„Jo a taky tenhle cápek má nápad jak vám zachránit prdele, takže si komentáře o jeho vlasech nechte na potom!" Naruto seskočil ze stoličky a přenechal místo Sasukemu, který mě l co dělat aby se nerozesmál.

Sasuke se napřímil. „Tak dobře. Když se podíváte, je tady vážně dost chodeb a ty určitě někam povedou. Když ten kluk umřel. Jedny dveře zmizely, takže to tak bude asi pokaždé. Ale to my už nezjistíme, jak řekla ta ženská, musíme zmizet."podrbal se na hlavě a pokračoval. „Asi by jsme se měli rozdělit na dvě skupiny. Když každá skupina bude jinde, vrah nikdy nezabije všechny. Nebudeme si navzájem říkat kde budeme. Musíme držet hlídky. Pokud jde o jídlo, ta ženská o jídle neřekla ani slovo. Pokud přežijeme dnešek, někde se utáboříme a zítra to zajdeme prozkoumat. Kdyby něco tak spojíme obě skupiny, v případě nouze." z davu se ozývaly souhlasné výkřiky.

Sasuke slezl dolů a posadil se na zem vedle Naruta. „Díky." řekl mu a odvrátil se od něj. „V pohodě vole." odpověděl Naruto.

Vypadalo to že postupem času se ostatní uklidnili. Byli ještě stále trochu strnulí, ale sem tam už se spolu zvládli bavit. Naruto později vstal a odvedl první skupinu na stranu. Sasuke se poněkud rozmrzele díval na blonďáka jak se směje nějakému jistě povedenému vtipu. Taky by chtěl být ve skupině s blonďákem, který kolem sebe měl tak pozitivní auru. No myslet si mohl co chtěl, nakonec ale stejně musel vzít svou skupinu, spolu s jedním chlapcem a vést ji spletitými chodbami, které se ukrývaly za dveřmi.

Naruto se divil, za dveřmi, kterými vešli v hlavní místnosti, byly spletité chodby a ani stopa po žádné místnosti. Kupodivu byly na stropě okna, byla jimi vidět noční obloha, ale byla tak malá, že i kdyby je rozbili, nikdy by se tudy nedostali ven. Naruto si zrovna říkal jestli nemají přenocovat na chodbě, když v tom se ozval hrozivý bolestný a táhlý skřek. Lidský skřek. Někdo ječel bolestí. Zvuk se ozýval z míst kudy šla druhá skupina. Tohle podzemí, nebo spíš tento komplex, byl ale neuvěřitelně rozlehlý, takže doběhnout tam by nemohli stihnout.

Pak ale uslyšeli ještě něco. Hlasité vrčení a nelidské zvuky, které se jim už navždy zapsaly do paměti. A zvuky se přibližovaly a čím dál víc přehlušovaly jek. Když byl zvuk už tak blízko, že musel být sotva za rohem, spatřila skupina ke své hrůze stín, obrovitý a děsivý stín na podlaze. Z Chodby se vyřítila obrovská devítiocasá liška. Vypadala jako by prošla nějakou špatnou plastickou operací. Byla neuvěřitelně obrovská a kůže jako by jí praskala ve švech. Všichni se rozutekli, ale nebylo jim to nic platné. Liška uchopila do tlap jednoho s chlapců a za jeho ohlušujícího vřískotu si ho hodila do tlamy. Mezi zuby najednou vytékala spousta krve.

Narutovi proběhla hlavou jediná myšlenka.

To je tak v prdeli.

Tak a tady to utnu, doufám že se kapitola líbila.