First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 18. :„Pravdy a polopravdy."

Před sebou, ale spatřil něco, co ho zarazilo daleko víc, než jeho bosé chodidlo. Byl to Sasuke. Zrovna vyšel z domu a teď na něj s otevřenou pusou civěl. Naruto se k němu vydal, to už ale Sasuke poklusem běžel. Trvalo asi pět vteřin, než se k sobě přitiskli v obětí. A potom, potom se Sasuke odhodlal. Udělal to, po čem už tak dlouho toužil.

Konečně spojil jejich rty.

Sasuke zaváhal. Nevěděl jaká bude Narutova reakce a už vůbec si nebyl jistý jestli to chce vědět. I tak si ale nemohl pomoci. Nevěděl co cítí a nevěděl ani jestli to vědět chce. Jediné co věděl, bylo to, že když Naruta spatřil sice od krve a bez boty, byl šťastný. Tak šťastný že ho vidí živého a nejspíš i bez horších následků. Sám měl na ruce podobnou hlubokou ránu jako Naruto, stejně jako ostatní.

A teď tu stál a líbal Naruta. Blonďák jakoby zamrzl a nic nedělal, aby byl Sasuke upřímný docela ho to zamrzelo. Jasně že nečekal, že se mu blonďák hned vrhne kolem krku, ale v hrudi ho nepříjemně píchlo, když Naruto zůstal stát jako solný sloup. A co jsi čekal? Že se ti hned vrhne kolem krku? Zamumlal si sám pro sebe.

Ještě naposledy se k němu přimkl a vdechl nosem jeho vůni. Měl pocit, že Naruto voní jinak než ostatní. Všichni už sice smrděli krví a potem, ale Sasuke dokázal rozeznat, blonďákovu osobní vůni. Naposledy ucítil to omamné aroma, přičemž mu lehce znachověly tváře. A pak se od blondýnka odtáhl. V Narutových očích viděl zmatek, jenom zmatek. A to ho utvrdilo v myšlence, že to jako vždy  královsky podělal. Přitiskl si ruku na rty. Co to provedl? Proč tak spěchal? Proč se nechal natolik ovládnout emocemi?
Cítil jak se mu do očí derou slzy. Nemohl tu už zůstat ani minutu. Otočil se na patě a rozeběhl se pryč do lesa. Nikdo za ním nevolal.
———
Naruto si ani nevšiml, jak mu brní rty. rty. Nepřestával na to myslet.Na jeho rty přitisknuté na ty své. Nemohl se té vzpomínky zbavit. Proč to udělal? Teď má kvůli němu Naruto v hlavě zmatek. A pak utekl...Proč by za ním měl Naruto běžet? Proč? Neexistoval jediný důvod. Ten kluk ho bez dovolení políbil. Jeho! A to jim jde momentálně o život a neví kde jsou! Jak je vůbec možné, že teď Narutovi vůbec nezáleží na jeho životě? Ne. Nepoběží za ním. Proč by to dělal? Řekněte proč? Copak on Sasukeho nutil, aby ho líbal? Ne!

Přejel si po brnících rtech a povzdechl si. Ale přece na ten polibek nedokážeš přestat myslet. Poznamenal otravný hlas v jeho hlavě. Blonďák se smířil s tím, že jeho podvědomí zase nejméně hodinu nezavře hubu. Naruto se hrdelně zasmál. "Tak se ze mě stal schizofrenik."
———
Po uplynutí hodiny, začal Naruto potkávat i jiné známé tváře, než jenom Sasukeho. Všichni do jednoho byli potlučení a měli hluboké rány na předloktí. Nikdo mu nechtěl nic říct, vždy jenom opakovali. „Tsunade nám ošetřuje rány. Za chvíli bude hotová koupel." a pak zmlkli a vydali se pryč. Naruto nevěděl co se děje. Nehledě na to, že mu nikdo neřekl kdo je ta takzvaná Tsunade.

Když spatřil Jirayu okamžitě se k němu vydal.
„Co je? Jsem vážně vděčnej, že nás ošetřujete a tak, ale potřebujeme znát pravdu." udeřil na něj.
„Potřebujete ale nechcete." pousmál se smutně Jiraya.
„Jak jako nechcete, můžete si tyhle deep monology nechat na potom?" zahučel otráveně blondýn.
„Poslouchej kluku, máme málo času. Za hodinu, přijď dovnitř a počkej tam na mě." zamumlal Jiraya a pak se vytratil.
Naruto si jen zaraženě sedl na pařez, který stál opodál a přemýšlel. Co to má znamenat? Předtím se ho sem snažili dostat, div se kvůli tomu neutrhli a teď najednou nic?
—————

Sasuke už chodil po lese bezmála hodinu. Nedokázal popsat co teď cítí. Směsici vzteku a studu. Přál si, aby byl v bezvědomí, aby mohl zapomenout na vše. Alespoň na chvilku. Jenomže to nešlo, nemohl se přece zničehonic zhroutit a...Tak moment! Mohl. Už se přece zhroutil několikrát. Začalo se mu stýskat po tom pocitu uvolnění. Chce skutečně tak moc? Chce se vrátit do okamžiku, kdy si o něm Naruto nemyslel, že je úchylný prase.

Můžu to ale ovládat? Zatím to vždycky přišlo tak nějak samo...Ale vše je jednou poprvé, no ne?

Zavřel oči a snažil se na nic nemyslet. Představil si sám sebe jak všechny myšlenky odhání velkou katanou. Nic se nedělo. Myšlenky pořád vyvstávaly, jako by se Sasukemu vysmívaly. Nic se nestalo.

Po chvíli Sasuke uslyšel jak se za ním v křoví něco hýbe. otočil se, snažně doufal, že si pro něj přišel Naruto, že mu odpustil a na tváři má zase svůj pověstný úsměv. O něco později si Sasuke uvědomil, že ať už je to kdokoliv, neprodírá se mezi keři a stromy, ale dere vysokou trávou pod nimi. Zanedlouho už viděl jak mezi větvemi vykukuje ruka. Sasuke obezřetně přistoupil a sklopil pohled k bledé paži, která v dlani svírala nějaký váček o velikosti sklenice s okurkami. Sasuke popadl klacek doposud ležící zemi a velice opatrně jím do ruky píchl. „Co děláš, šiblo to snad?!" ozvalo se s křoví. Ruka se poplašeně zamítala a na malý moment černovlásek zahlédl jakoby odlesk velkých brýlí.
„Co jsi zač?" zeptal se Sasuke a dál mířil klackem na končetinu. Keře ve kterých se dotyčný ukrýval byly nejméně dva metry vysoké a velice husté, než by se do nich Sasuke dostal, mohla by ta osoba zase rychle zmizet.
„Do toho ti nic není. Naopak by tě měl zajímat ten předmět v mé ruce. Sasuke se podezřívavě zadíval na pytlík. Zvedl ho a otevřel.
„Víš něco na hezké večery." ušklíbnul se neznámý.
„Co to má ku*va být?" zeptal se podrážděně Sasuke. V balíčku byla velká zdobená svíčka a malý kovový zapalovač.
„Zapalovač slouží k zapalování různých předmětů jakožto třeba svíček." ušklíbla se osoba.
„Vím co je zapalovač, ale na co jsi mi sakra dal svíčku?"
„Je to velmi speciální svíčka víš? Samozřejmě s ní můžeš navodit atmosféru, ale byla by to škoda. Je to poměrně vzácná svíčka. Egypťané věřili že její vůně vyvolává vidiny." domluvila ta osoba a pak Sasuke slyšel jak se dere pryč. O chvíli později už neslyšel nic.

Pohlédl na svíčku ve své ruce. Tak tohle bude hodně zajímavé.

———

Mezitím Naruto čekal uvnitř chaty v nějaké místnosti, která velmi připomínala doktorovu pracovnu. Asi o pár minut později dorazil i Jiraya, žena která podle všeho měla být ta tak zvaná Tsunade. Za nimi se vlekl muž s černými vlasy až po pas.
„Orochimaru běž to nachystat." rozkázala Tsunade. Muž jenom vycenil hadí zuby a zasyčel.
„Nejssssem tvůj sssluha."
Tsunade to ignorovala a oba s Jirayou přistoupili k němu.
„Může mi někdo laskavě říci co se tady děje-tebayo?!" rozkřikl se Naruto.
„Klid kluku, je to pro tvé dobro." odpověděl nepřítomně Jiraya.
To Naruta vyděsilo ještě víc a pokusil se odejít, to už ho ale Tsunade s Jirayou obrovskou silou zatlačili na lůžko uprostřed místnosti a tlustými provazy ho k němu připoutali.
„Co to do háje děláte?! To vám hráblo?!" ječel Naruto.
„Hele chlapče. Gen kvůli kterému vás tady drží má 7 stádií. Tví přátelé jsou všichni ve druhém stádiu, ale tvůj je ve třetím. Tvé tělo se brzy začne měnit.A buď rád, že tomu můžeme zabránit."

Naruto vykulil oči.
„Jak jako měnit?" zeptal se jenom.
„Jako takhle." Jiraya popadl Orochimara za hlavu tak jako by mu chtěl zlomit vaz a tahal. A stále tahal, krk toho černovlasého muže jakoby neměl konce. Tsunade si stáhla rukávy až k ramenům a odhalila tak kusy kůže, které mírně připomínaly slimáka. Jiraya si stáhl kabát a ukázal tak naprosto zelená ramena, která vypadala jako základ pro nějakou kost žáby.

Naruto se zděsil, tohle se jim má jako v konečném důsledku stát?
Mohl by přece někomu ublížit.
„Dělejte co musíte." řekl jen.
„Musíme tě donutit přejít přes třetí fázi tak abychom tomu mohli zabránit." vysvětlila Tsunade.
„A bude dossst bolet." ušklíbl se Orochimaru.

Tak tohle bude noční můra.

Taaak po dlouhé době jsem tu zase s kapitolou. Nějaká dobrá výmluva? Prostě se mi nechtělo no...😅 Názory??

Anarka🧡🧡🧡