First Level:Řekni kdo je vrah?(NaruSasu/SasuNaru)

Kapitola 14. :„Pravá tvář."

Kiba se sesunul na zem mezi obvazy a zaraženě civěl na Ino, které z rukou pomalu, přestávala unikat zelená záře. Před chvilkou byl totiž svědkem toho, jak krev jeho kamarádky zářila jasně zeleným světlem, které se rázem rozlilo i po Ininých dlaních, ze kterých ve světelných kaskádách tryskalo přímo do rány. Když pak světlo uhaslo, po ráně zůstala jen malá tenká jizvička. Teňoučká připomínka Narutovy odvahy. Po chvíli se chlapcova hruď otřásla a pak se nadzvedla a zase klesla. A znova. A ještě jednou. Sasuke ohromeně hleděl na Naruta, kterého před malou chvílí považoval za mrtvého a na jeho zvedající se hrudník.

Ruka kterou svíral, se o maličko pohnula a Sasuke cítil, jak Naruto zesláble zvedl malíček a zaháknul ho o ten Sasukeho.
———————-
O několik málo hodin později, už. Naruto ležel na moly prožrané pohovce ve vedlejší místnosti. V místnosti už tou dobou nikdo nebyl, ostatní se probudili a vydali se do vedlejší místnosti, za účelem zjištění, hluku který se ozýval od vedle. Mezitím Sasuke a Kiba společně přisunuli těžkou pohovku s naprosto odporným potrhaným květinovým přehozem k posteli Hinaty, aby v místnosti, zbylo alespoň trochu místa. Pravda s Narutem na pohovce bylo její stěhování podstatně složitější.

Když se vrátili zpět do "společné místnosti", spatřili skoro tucet špinavých a zmučených teenagerů, jak se hladově zakusují do kuřecích stehýnek a ládují se chlebem. Kiba se na chvíli zastavil a sledoval Tenten, jak se snaží Ino nacpat do úst kousek rohlíku. Jak blondýnka opatrně kouše jídlo a v očích se jí objevila posvátná vděčnost. V tu chvíli, když viděl jak se jeho přátelé usmívají a na jejich tvářích spatřil spokojené úsměvy ho napadlo, že vlastně není úplně všechno ztraceno...Doopravdy tady mohli přežít a možná tu jednou být i šťastní. Kiba se sehnul k tašce s jídlem a chtěl nahmatat nějaké ze stehýnek co přinesli Naruto a Sasuke, jeho ruka však hmátla do prázdna. Zlověstně mu zaskřípěl vaz když se otočil a spatřil Suigetsa, jak si do pusy strkáte ono poslední stehýnko. V očích mu zaplál hněv a ne zrovna moc elegantně se po něm vrhl. Suigetsu vykřikl a pokusil se jídlo ochránit, Kiba měl však od začátku navrch. S posledních sil odstrčil bělovlasý chlapec stehýnko tak aby na něj Kiba nedosáhl. Kiba sebou ale prudce škubl a zařval „Nejed jsem 7 dní! 7 posranejch dní! Takže mi to nával, nebo sním tebe!" a s tím vytrhl druhému chlapci stehýnko z ruky a hladově se do něj zakousl. Ostatní obyvatelé místnosti se rozesmáli. Kiba se jen otočil a i se stehnem kráčel ke dveřím, když v tom se zastavil. Něco si uvědomil. On bude pro smích ostatním? On? On co dělá pro každého první poslední? Tak to ne. Rychlosti zátky vystřelené z lahve se otočil na patě uchopil do své ruky tu Ininu přitáhl ji k sobě. Dívka sebou poděšeně cukla, když si ji přitáhl na hruď a před celou místností plnou lidí, spojil jejich rty.
———————
Sasuke byl jediný, kdo se nepřipojil k veselí ve vedlejší místnosti. Seděl a pozoroval Naruta. Bohužel jeho přítel nejevil ani sebemenší známku brzkého probuzení. Černovlásek v ruce třímal kus housky, který si uzmul z tašky a teď do sebe cpal poslední kousek. Jeho žaludek ho už pořádně bolel, a i ta troška jídla a vody pro něj byla vysvobozením. Na popraskaném parapetu ležely dva kusy chleba a nějaké maso, pro dva nemocné, které v tady udržovali.

Nevěděl co ho to popadlo, byl to prostě impulz. Byl to jen pouhý impulz, když opatrně nadzvedl svou ruku a zapořul své prsty do Narutových vlasů. Byly tak měkké, jemné, ale zároveň nepoddajné a zvláštní. Přesně jako Naruto. Seděl tam hodnou chvíli a výskal Naruta po vlasech. Ten pohyb ho uklidňoval, byl tak příjemný, tak povědomý. Za chvíli ho pohltila tma. A tentokrát se jí nebál, nechal se pohltit další vzpomínkou.

Flashback

Naruto ležel na žluté pohovce ve stejné místnosti, ve které Sasuke předtím viděl sám sebe hovořit s blonďáčkovou matkou. Ležel a na hlavě měl krvácející ránu, amatérsky přelepenou náplastí. Vedle něj na zemi seděl on sám, pobledlý a s kruhy pod očima. „Proč by ses tam jenom vracel? Byla to jenom zkušební mise, jenom výzvědná! A koukni se jak si skončil!" hartusilo jeho mladší já. Naruto se jenom ušklíbl a úkosem pohlédl na Sasukeho. „A kvůli tomu tu mám tebe, ty moje doktorko."
„Jaká Kurňa doktorko?!" Vztekal se Sasuke. „No dobře, možná sestřičko, Biologie ti nikdy moc nešla a jenom blázen by z tebe udělal doktora." zasmál se uvolněně Naruto. „Nedělej si z toho srandu." napomenul ho Sasuke. „Mohl jsi klidně skapat." řekl Sasuke. „Ale žiju, vidíš jsem zdravý jako rybič - au!" zaskuhral Naruto. Pokusil se totiž posadit, aby dokázal jak dobře mu je, rána na čele mu však evidentně způsobovala nemalé potíže.
„Nehýbej se." napomenul ho Sasuke a pomohl mu si opět lehnout. Naruto přivřel oči a zamumlal. „Zůstaneš tu se mnou?" Sasuke se uvolněně usmál a odpověděl.
„Vždy."
Pak natáhl ruku a počal blondýnka výskat ve vlasech.

End of flashback

Sasuke se probudil a zjistil, že leží jak široký tak dlouhý na zemi s rukou stále položenou na Narutově hlavě.
Náhle se ze shora ozval hlas.

„Sasuke?" chlapec se okamžitě postavila spatřil Hinatu. V ruce měla kus chleba, který nejspíš ještě před chvílí jedla a teď vyděšeně poulila svá unavená očka ven ze špinavého okna.

„Co se děje?" zeptal se pospíšil si k ní.
„O-oni, oni jsou tady!" zašeptala Hinata.
Sasuke se podíval z okna a spatřil blížící se obrysy obrovských tvorů. Někdo by možná řekl - démonů.

Tak tohle nemůžeme přežít. Pomyslel si Sasuke.

Tak jsem tu s novou kapitolou doufám, že se vám bude líbit, dala jsem si celkem záležet(prosím věřte mi to...🤞🏻) každopádně děkuji za všechny přečtení❤️❤️❤️Jsem moooc vděčná!

Anarka