I.

400 26 62
                                    

„Zipáčku můj milovaný. Už jsi mi chyběl," na zádech mi přistane několikakilové závaží v podobě sice vypracovaného těla, za to mozkem velikosti nanočástice.

„Neviděl jsi mě čtyři hodiny, dvacet sedm minut a jedenáct vteřin," odpovím mu pobaveně a tak tak ho stihnu zachytit, aby nespadnul.

„To je moc moc dlouho. Víš jak moc tě miluju. Nemůžu bez tebe žít, zlato," řve tak nahlas, že ho museli slyšet všichni okolo nás.

„Nechcete se už třeba konečně vzít?" zacvrliká vedle nás ptáček zpěváček, následovaný liškou Bystrouškou, šálkem čaje, Ferdou mravencem a tichou poštou.

Mezitím mi naštěstí ten svoz odpadků seskočí ze zad, protože ačkoliv to pako mám rád, s těmi všemi svaly není úplně nejlehčí.

„Kurva hoši, máte taky takovýho kocoura po včerejšku? Teda asi spíš dnešku?" zeptá se čajíček a následně se zhroutí přímo na zem.

„Ty vole ani mi nemluv! A to máme sedět šestnáct hodin v buse," odfrknul jsem si a kecnul vedle něj.

„Tak jo děcka. Zvedněte ty svoje líný prdele a nasáčkujte se do toho busu, už teď máme zpoždění," oznámí nám jeden z našich trenérů. Neochotně jsme se začali zvedat ze země a šourat se dovnitř.

„Za střízliva tam nedojedu ani omylem, to bych radši chcípnul," zamumlám přes rameno dostatečně potichu, aby mě uslyšel pouze adresát mých slov.

„Měl bys to s tím chlastem trochu klidnit. Začíná se ti to vymykat kontrole," sykne nazpátek a hodí ten nejzářivější úsměv po trenérovi. Nevinnost sama.

„Ale hovno. Všechno si hlídám. Navíc geny po fotrovi, co chceš?" uchechtnu se, když si vybavím kolik pitíčka stihnu vypít než dorazíme. Ale nejsem žádný sobec, rád se o něj rozdělím.

„Až ti chcípnou játra nechoď za mnou. Svoje ti nedám. Když už ale mluvíme o tvém fotříkovi, ví, že tu jsi? A jak sis to kurva mohl dovolit zaplatit?!" poslední otázku už skoro zařve. Podrážděně na něj zavrčím, aby klidnil volume, avšak s radostí se pustím do vysvětlování.

„Oh! Tys ještě neslyšel ty úžasné novinky? Od dnešního rána je ze mě oficiálně bezdomovec, takže jsem si jen vzal jeho zbývající špinavý úspory, na které mám víceméně právo, jakožto jeho dědic a teď jsem tady. Konečně na svobodě," radostně si povísknu než s sebou mrsknu na zadní sedačku.

„Kurva kamo! Co budeš dělat?! Tohle je solidně v píči!" Protočím nad ním očima. Moc to hrotí. O nic přeci nejde.

„Teď? Teď si užiju dva měsíce na pláži se spoustou chlastu a sexy kluků. No a potom....hm....problém budoucnosti," pokrčím lhostejně rameny.

Ano. Slyšeli jste dobře. Jsem teplej tak moc, že vám praskne teploměr, takže až budete potřebovat zatopit, stačí zavolat a já vás přiběhnu navštívit.

„Někdy bych chtěl mít tu tvoji schopnost mít všechno u prdele. Na druhou stranu čekám, kdy ti to karma narve přímo do krku," promne si ksicht můj dnešní spolumajitel naší dvojsedačky.

„Nevíte někdo proč furt nejedem?" přeruší naší výživnou konverzaci mraveneček. Oba si jen vyměníme pohledy a pokrčíme synchronizovaně rameny.

„Údajně čekáme na nějakýho kreténa," odpoví nám pošťák, aniž by zvedl pohled od displeje. Ta jeho závislost. Dnešní generace fakt.

„Tak jedem bez něj. Kdo ho tu stejně chce," otráveně si odfrknu. Tyhle lidi nenávidím ze všeho nejvíc. Nezodpovědný parchanti kteří si o sobě myslí kdo ví co.

Vážně jsem právě popsal sebe?

„Jiří Kulich. Osmnáct let, metr osmdesát tři, osmdesát jedna kilo, útočník, místo narození Kadaň, jedináček, singl. Patnáctkrát obviněný z vandalismu, třikrát za krádež, osmkrát za nelegální řízení a rychlou jízdu plus krádež auta, pětkrát za držení drog a jednou za podezření z vraždy" vyjmenovával nám jeho prohřešky zpěváček, aka naše drbnička.

„A pak že já jsem tady ten problémovej," odfrknul jsem si posměšně při vzpomínce, kde na mě trenér v jednom kuse nadává.

„Zapomněl jsi dodat, že je zazobanej tolik, že si těma prachama může v klidu utírat prdel," doplní ho lištička se škodolibým úsměvem.

„Jdeš pozdě!" vyruší nás trenérovo nasrané vyštěknutí. Pobaveně si s klukama uděláme větší pohodlí. Tak ať se nováček předvede.

„To záleží na úhlu pohledu," odpoví ležérně a ani se neobtěžuje sundat si sluchátka. Trenér musí uvnitř úplně vřít, protože si pamatuji, jak reagoval na mě, než to raději vzdal.

„Žádný jiný úhel pohledu neexistuje," udržuje si odměřený chladný hlas. Zatím se drží, to má můj obdiv.

„Ale ano. Například v LA je aktuálně poledne, tudíž jsem zde super brzo," vycení na něj nevinně zuby. Princátko se očividně taky náramně baví.

„Na zem a dej si padesátku," zařve trenér, až všichni okolo ztichnou. Napjatě vyčkávám na další vývoj.

„Z právního hlediska by se to mohlo považovat za fyzické násilí na dětech, takže...myslím, že vynechám," mrkne na něj a když kolem něj prochází, poplácá ho po zádech, jako kdyby to byli staří dobří přátelé.

Neubráním se úsměvu, když si sedá na volné místo jako by nic, zatímco trenér ještě chvíli zůstane opařeně stát na místě.

„Možná nakonec bude s bambulkou sranda," zamumlám si pro sebe, když se autobus konečně rozjede.

„V překladu to znamená, že chceš aby tě pořádně ojel," protočí očima můj spolubydla. Sjedu ho pohledem od hlavy až k patě.

„Je na tom snad něco špatného?" odfrknu si a přihnu pořádně z lahve. Ten příjemný pocit tepla, který se mi rozlije v žilách.

„Nejsem si jistý, jestli princátko bude mít o alkoholika zájem," odpoví mi a zavře oči. No jo no. Miminko musí jít hezky spinkat.

Unknown number: Nemám zájem

Displej mobilu mi rozsvítí příchozí zpráva.

Me: Cože?!

Unknown number: Nemám o tvoji maličkost zájem

Kde kurva tak rychle získal moje číslo? To je stalker či co? I když s jeho trestním rejstříkem mě to ani tolik nepřekvapuje.

Me: A důvod by nebyl?

Unknown number: Budu pryč dřív, než stihneš zahodit oblečení

Unknown number: Ale díky za nabídku. Možná tě v budoucnu vyhledám. Nejsi vůbec k zahození. Právě naopak...

Me: Co tím kurva myslíš?!

Unknown number: Na to budeš muset přijít sám, puso xx

Chvíli zmateně čumím do displeje, ale nakonec to vzdám. Když nechce tak ať si nasere. Neví, o co přichází. Jeho ztráta.

Vezmu si sluchátka, abych mohl poslouchat písničky, ale upozornění mi oznámí další příchozí zprávu.

Unknown number: Nechceš alespoň poslat jednu flašku na přivítanou?








Tak jo, asi jedu na drogách, protože co tohle kurva je?

Hope you like it

Love ya

<33

When the sun goes downKde žijí příběhy. Začni objevovat