When the sun goes down

Epilog

Musím uznat, že Kulíšek se ukázal jako poměrně velký romantik. Poté, co jsem minimálně hodinu bloudil městem, našel jsem ho, na pláži v jedné zátoce, kde pokud jste o ní nevěděli, neměli jste šanci ji objevit.

Byla už dávno noc, ale místo bylo osvětlené několika rozvěšenými světýlky. Na písku byla rozložena deka se spoustou polštářků, vedle ní ležel košík a uprostřed té nádhery stál on.

Se zářivým úsměvem a očima plnýma očekávání mě pozoroval. A já si byl v tu chvíli jistý, že je to on. On je ten pravý. Ten kterého moje srdce potřebuje, to pro něhož bije. To pro něj jsem ochotný dojít až na konec světa.

Prvotní milé překvapení však hodně rychle vystřídalo zděšení. Protože on si přede mnou kleknul.

To-to mě chce jako žádat o ruku? Není-není na to moc brzy? Vždyť ještě včera se mnou nechtěl mluvit.

„Jirko...? Co to-co to děláš?" zeptal jsem se narovinu a v hlase mi zněl strach a nejistota. Bál jsem se, s čím tady na mě ještě vybalí.

„Tomí, zamiloval jsem se do tebe v momentě, kdy jsem tě poprvé viděl hrát. Těch pár let zpátky...učaroval si mě a já tě nedokázal dostat z paměti. Zůstal mi v hlavě ten tvůj úsměv a já doufal, že tě někdy znovu najdu. A taky že našel. A tvůj úsměv byl ještě krásnější, než jak jsem si ho pamatoval. Zamiloval jsem se do něj znovu. A taky do tvých oči a do tvého smíchu, do tvých ďolíčků. Zamiloval jsem se do tebe. A já už nechci žít ve světě kde nemůžu být s tebou. Víš, že jsem toulavé povahy a nerad zůstávám na jednom místě příliš dlouho,
proto by nemělo cenu ptát se těch jestli se mnou chceš bydlet," odmlčel se a mně malinko povedly koutky úst. Chce tedy se mnou být
nebo ne?

„Ale chci se tě zeptat na tohle. Chceš se se mnou toulat? Jen tak bloudit po světě? Bloudit životem než najdeme místo, kam oba patříme? Než najdeme náš ráj na zemi?" zeptal se. S odpovědí jsem ho nenechal dlouho čekat.

„Ano."

Hi babes,

děkuji že jste příběh dočetli až do konce a doufám, že se líbil.

A moc ráda se s vámi setkám i u mých dalších příběhů.

Love you