When the sun goes down

X.

„¡Hola chicas!" zavolal jsem, když jsem už z dálky viděl, jak se k nám celá jejich skupinka blíží. Slíbil jsem, že je pozvu a své sliby plním.

„¡Hola, guapo!" pověsila se mi Luna kolem krku. Přivinul jsem si ji do těsného objetí. Tu holku jsem si za tak krátkou dobu neskutečně moc oblíbil.

„Přinesli jsme něco na smlsnutí," podala mi obří krabici plnou voňavých churros. Neodolal jsem a do jednoho se hned zakousnul. Byl dokonalý i bez čokolády.

„Hej! Ještě si mi nepředvedl jaký máš výkon," plácla mě přes ruku. S plnou pusou jsem se na ní usmál. Jo výkon a výdrž. To je přesně moje. Někdo by vám o tom mohl hodiny vyprávět...

S rošťáckým úšklebkem jsem ho vyhledal. Škvařila se v něm krev. Ta žárlivost šla vycítit na míle daleko. Myslím, že už té pusy sám dost lituje. 

Sjel si moji společnici pohrdavým pohledem. Nemůžu se mu divit. Byla přenádherná, ale oba moc dobře víme, že jaksi není můj typ. Po chvilce ho to však přestalo bavit a odešel někam za svým parťákem, se kterým byl na dnešní vrcholový zápas ve dvojici. Chudák Svozka...

„Hele, domluvili jsme si jen flirt. Za něco víc chci dvojnásobek, rozumíš? Můj přítel je taky extrémně žárlivý, i když na ten tvůj dáreček asi nikdo nemá," zasyčela na mě Luna a s úsměvem se vrátila ke svým kamarádkám, které už stihlo obtěžovat pár mých spoluhráčů.

 „Co ti říkala?" zajímal se okamžitě Edíček. Oh, jak já miluju být v cizí zemi a mluvit cizím jazykem, kterému mý kámoši nerozumí.

„Přeje mi hodně štěstí a když vyhraju, má pro mě připravenou odměnu...v soukromí," stříhnul jsem obočím a sundal si triko, abych si mol vzít náš týmový dres. Jenomže první zápas máme hrát proti princezně. Jaká to škoda, že se mi ten dres právě teď záhadně ztratil...

„A to ti nevadí, že je zadaná?" pousmál se Edík a zahrabal můj dres ještě hlouběji do našich věcí. Jsem rád, že nemusím nic říkat a on stejně pochopí, o co mi jde.

„Jak víš, že je zadaná?" zarazilo mě. Bavili jsme se přeci celou dobu španělsky? Nebo si ti dva stihli promluvit už předtím?

„Nějaké základy taky pochytím. Měl jsem špáninu dva roky," pokrčil jen rameny a rozběhl se na hřiště. Kurva, teď si budu muset začít dávat pozor, co vypustím z držky.

Když jsem doběhnul na hřiště, princeznička se teprve pomalu loudala. Radost pohledět. Zpočátku se na mě ani nepodíval, jenže pak jsme měli začít hrát a on konečně musel zvednout pohled. Všiml si mě.

Zůstal na mě civět s otevřenou pusou. I na tu dálku jsem viděl, jak se mu rozšířily zorničky. Párkrát zmateně zamrkal, ale pohled ze mě nespouštěl. Možná, že když tu budeme čekat dlouho, uvidíme, jak mu po bradě pomalu začne téct slina. 

Jenomže tento nádherný moment, přerušila píšťalka oznamující začátek utkání. Nezbývalo nic jiného, než začít se soustředit na hru. Tedy já tak udělal, o něm se to úplně říct nedalo.

Přiznávám, že jsem to udělal schválně, ale namířil jsem ránu přímo na něj. On ji však zaregistroval, až když se střela nacházela v bezprostřední blízkosti a setkání s ní bylo nevyhnutelné. A to si říká brankář? Kde má ty svoje reflexy? Vždyť ten míč je třeba stokrát větší než puk.

------

„TOMÁŠI! MŮŽEŠ UŽ DO PRDELE ZAČÍT NĚCO DĚLAT?! VŽDYŤ KURVA CHYTÁŠ! TY-" Svozka raději větu nedokončoval. Raději jsem se vyhnul jeho nasranému pohledu. Promnul jsem si místo na hlavě, do které jsem dostal pořádnou šlupku.

Copak je to moje chyba? NE!

 Svlékám si tady snad triko, abych tím hypnotizoval ostatní a tím jim znemožnil hrát? NE!

Házím po všech ty provokativní pohledy, kterým se nedá uniknout? NE!

Jsem snad já úplnej kretén, do kterého jsem se musel zamilovat? NE!

Políbil jsem snad někoho, koho jsem neměl a teď mám výčitky svědomí a hotovou životní krizi, protože láska mého života se na mě nezlobí (což by rozhodně měla) a místo toho se tu promenáduje s nějakou španělskou cosi, čímž mě dovádí k naprostému šílenství a jeho plánem je donutit mě žárlit, což se mu jen tak mimochodem opravdu skvěle daří, protože představa, že by ty dokonalé svaly měl líbat a obdivovat někdo jiný, je opravdu nepřípustná, to já mu mám každý večer tančit na dobrou noc a on mě za to následně odměnit? NE!

Tedy...to poslední možná bude pravda. Díky Bohu, že mi nikdo nemůže číst myšlenky. To bych se rovnou mohl pohřbít zaživa do tohoto krásného písku.

Počkat?! Vážně jsem ho teď nazval láskou mého života? Asi máme nějaký úžeh nebo úpal z toho sluníčka, normálně bych na nic takového ani nepomyslel.

„Svítilo mi do očí," zamumlal jsem směrem ke Svozkovi, který mi ale nevěnoval přílišnou pozornost. Za to někdo jiný ano.

„Ehm, víš, jak vypadá sluníčko? Protože jestli jo, všimnul by sis, že ti svítí do zad, Princezno," mrknul na mě a vrátil se zpátky na svoje místo. Neměl jsem už ani sílu ho propálit pohledem, jak trapně jsem se cítil.

„Můžeš už to Kulichu konečně skončit?" zasténal Svozka vedle mě. Skončit? Co jako? Můj život? To by klidně mohl...

„Porazit vás? S radostí," ušklíbnul se Kulich, plácnul si s tou svojí šálou zrádcovskou a postavil se na podání. 

Já mu dám porazit. Teď mu ukážu, že jsem v něčem taky lepší než on. Nemůže být ve všem přeci tak dokonalý. A až dohrajeme tak-tak spolknu svoji hrdost, sklopím uši a připlazím se k němu s prosíkem. Klidně si i kleknu, hlavně že zase budu moct ochutnat ty jeho dokonalé rty.

Jenomže zápas jsme nevyhráli. Takže žádný prosík nebudu. Vím, že si to dělám zbytečně těžší, jenomže si nemůžu pomoct. Tak moc nenávidím, když ostatní vyhrávají a já oproti nim ve všem prohrávám.

Došel jsem ke svým věcem. Vylil jsem na sebe flašku s pitím, protože mi bylo neskutečné vedro. Natáhnul jsem se pro svou oblíbenou kšiltovku, ale- Ona tam nebyla. Prohrabal jsem všechny své věci, ale ona nikde.

Zmateně jsem se začal rozhlížet kolem sebe. Přece se nemohla propadnout do země. Vím, že jsem ji tu pokládal.

A pak jsem ji v dálce zahlédl. Bohužel jsem zahlédl i osobu, která ji měla na hlavě. Tak to tedy jako ne. Tohle už hošánek kapánek přehnal! Teď teprve uvidí.