„Pojď s námi," škemralo moje soukromé očko. Chtěli jít s klukama někam večer zapařit, ale mě se upřímně moc nechtělo. Vyžádal jsem si sice lap dance, ale ten můžu klidně dostat až se vrátí ne?
„Mně se nechce. Říkal jsem ti, že nemám rád lidi," zabručel jsem a přetáhl si zpátky peřinu přes hlavu. Asi už stárnu, když upřednostním vyhřátou postel před prochlastanou nocí.
„Smůla, že nejsme lidi ale zvířata," odpověděl mi, načež mě chytil za nohu a násilím vytáhnul z postele. Zaječel jsem jako mála holka, čímž jsem ho náramně pobavil. Zabiju ho dvaceti různými způsoby!
Takhle mě dotáhnul až na chodbu, kde už nedočkavě postávala celá jeho partička, tudíž se mi od nich ode všech dostálo pěkného výsměchu. Osmdesát devět. Tolik znám způsobů jak se někoho zbavit a sedmdesát jedna z nich může vypadat jako obyčejná nehoda. A dneska večer si jeden vylosuju a provedu ho na té šalině co mě teď vytáhla z postýlky!
„Ale, princátko nám nějak zlenivělo," utahoval si ze mě můj brunetek. Vyškrábal jsem se na nohy a smetl si z kolenou neviditelné smítko.
„Chtěl jsem ti ten lap dance odpustit, ale za tohle chci přídavek, abys věděl, kde je tvoje místo," mrknul jsem na něj a táhnul si ho ze schodů dolu. Najednou se mi ven chtěl. Trochu se přiopít a následně si i užít...ta princezna se mnou opravdu dělá divy.
„Ego ti nechybí," ohradil se na mě. Ale ono by si to chtělo vyskakovat. To si vážně myslí, že proti mně něco zmůže? To já tady určuju pravidla, hrajeme mojí hru ne jeho.
„Za to tobě slušné vychování ano," plácnul jsem ho znovu přes zadek a on najednou ztichl. Všiml jsem si že ve tvářích zčervenal. To je tak stydlivej kvůli tomu, že nás jeho kámoši pozorují, nebo jenom z toho jemného dotyku? Pokud rudne už teď, zajímalo by mě, jak bude vypadat, až zjistí, co všechno s ním mám ještě v plánu. Dva měsíce jsou koneckonců dlouhá doba...
Usadili jsme se až asi ve čtvrtém baru, protože v ostatních nám odmítli nalít. Jenom kvůli tomu, že jsem nezletilí. Kdo takové debilní pravidlo vymyslel? K čemu je to jako dobrý?
„To zas bude peněženka brečet," povzdechl si ptáček zpěváček. Během té cesty už jsem se docela naučil jejich jména...no spíš přezdívky. Zkrátka už vím, jak je mám všechny oslovovat, to je hlavní.
„Klidně to zatáhnu," nabídnul jsem se. Určitě si tím u nich malinko šplhnu. Sice jsem se tím nerad chlubil, ale peníze pro mě opravdu nikdy nebyly problém.
„Bereme tě za slovo," poplácal mě po zádech Edíček, než jsme se začali soukat do boxu. V jednu chvíli to i vypadalo, že se nevejdeme.
„Que se puedo ofrecer?" přišla k nám servírka, jen o pár let starší než my. Kluci po sobě hodily zmatenými pohledy. Amatéři, v duchu jsem se pro sebe usmál.
„El ron con naranja," objednal jsem, složil jí kompliment a ona s úsměvem odešla. Musím říct, že na svoji španělštinu jsem docela pyšný. Málo z věcí, které jsem se byl schopný v životě naučit.
„Co je?" všichni na mě zůstali překvapeně čumět. Člověk jim tady musí najít bar, objednat, zaplatit...beze mě by byli úplně ztracení.
„Ty umíš španělsky?!" vyhrkla princezna otázku, na kterou se zajisté chtělo zeptat i zbylé osazenstvo.
„Proč vás to tak překvapuje?" zeptal jsem se dotčeně. Je snad něco zvláštního na tom, že na rozdíl od nich nejsem blbej a umím cizí jazyk?
„Je to hot..." zamumlala si princeznička pro sebe. Nejspíš si myslel, že ho nikdo neslyší. Smůla, já ho slyšel dost zřetelně.
„Takže princátko. Řekni nám něco o sobě," pobídl mě Svozka. Frustrovaně jsem si oddechnul. Zapomněl jsem na tu část, kde si zase musím vymyslet celou moji životní historii.-----
Večer postupně pokračoval. Jirka nám neustále objednával nové a nové pití, aniž vy hleděl na ceny. Všichni sice víme, že je pěkně zazobaný, ale přesto mi to bylo trochu blbé chlastat na cizí účet. Natož tolik.
Tak nějak jsem se postupně začali trousit zpátky na hotel, až jsme tu zbyli s Jirkou sami. Byl jsem sice v jeho přítomnosti dost nesvůj, ale ten alkohol v krvi mi dodával potřebnou odvahu.
„Asi...bychom už taky měli jít," nadhodil jsem. Blížila se druhá hodina a trénink nám začínal v sedm. Nedovedu si ani představit, že bych došel na hotel, natož abych ráno běhal venku jako idiot.
„Na něco jsi zapomněl, nemyslíš?" přitáhnul si mě zpátky k sobě. Spolknul jsem knedlík, který se mi utvořil v krku. Samozřejmě, že jsem nezapomněl. Jak bych taky mohl, když mi to svými spikleneckými pohledy celý večer připomínal.
Chvíli jsem váhal. Jenomže...je pravda, že jsem tu zbyli sami, takže to nikdo jiný neuvidí. Navíc nejsem posere, nemůžu z toho vycouvat. On by to akorát tak zneužil ve svůj vlastní prospěch.
Nakonec na lap dance tedy opravdu došlo. Ale ne proto, že bych musel. Ale protože jsem sám chtěl...
Podíval jsem se mu zhluboka do očí. Vycítil jsem to napětí mezi námi. Ten chtíč, který nás oba mučil. Vážně jsme pro sebe byli jako stvoření.
Moje tělo vědělo přesně, co má dělat. Boky vedly pohyb tak ladně a plynule. Věděl jsem přesně co dělat s rukama, kam směřovat svůj pohled. Měl jsem v tuhle chvíli převahu. Byl to můj mocný tah a já se ho nebál použít.
Užíval jsem si to stejně jako on, možná i víc. Znal jsem svoje tělo dokonale, měl jsem za sebou nespočet zkušeností, ale...stejně to tentokrát bylo jiné. Poprvé jsem se cítil opravdu sexy. Poprvé jsem cítil to všechno, co jsem cítit měl.
Neunikl mi jeho obdivný pohled, kterým mě pozoroval, tudíž jsem přidal na intenzitě. Moc odbře jsem věděl, že se ani jeden z nás dlouho neudrží, ale...vadilo nám to vůbec? Nebo jsme jen oba hledali záminku, výmluvu jak si to spolu konečně rozdat?
„Quiero explorar cada centímetro de tu cuerpo," zamumlal mi do krku. Sice jsem mu nerozuměl, ale jsem si jistý, že se mě jen snaží svést.
Zastavil jsem se v pohybu. Nechápavě nadzvedl obočí a vyčkával, čím ho obdaruju tentokrát. Já se ale k ničemu neměl.
„Neprovokuj, kotě," plácnul mě přes zadek a než jsem stihl jakkoliv zareagovat, hodil si mě přes rameno a odnesl si mě z baru pryč. Kdo ví, jak tohle skončí...
Hi babes, mám tu další kapitolku
Je dost možné, že během dneška ještě nějaké přibydou, buď tady nebo i u jiných příběhu, takže se snad máte na co těšit
Love you <33
ČTEŠ
When the sun goes down
FanfictionSlaná voda mi příjemně zchladila rozpálenou pokožku. Už chvíli jsem měl pocit, že mě někdo sleduje, ale přes tmu a chabé měsíční světlo nešlo nic vidět. A přesně v tu chvíli jsem se začal topit.