When the sun goes down

IX.

„¿Dónde está tu novio?" jako každé ráno jsem se i dneska stavil do své oblíbené pekárny. Protože na světě neexistuje nic lepšího než čerstvé pečivo.

„El no es mi novio," zavrtěl jsem záporně hlavou. Poslední dny jsem s sebou tahal i Suchyho, takže prodavačku asi překvapilo, že dnes se mnou nedorazil.

„The eyes chico, they never lie," řekla mi místo rozloučení. Ty oči. Ty studánkově modré oči. Ty že nikdy nelžou? Tak to se na to budeme muset podívat.

Během chvilky se připojím ke klukům a dělám, jako že nic. Jako kdybych se právě teď nezdýchnul na několik minut.

„Kde ses flákal Kulišáku?" skočil mi na záda Edík. Se smíchem jsem ho ze sebe setřás. Možná že jsem přeci jen nezmizel úplně nezpozorovaně.

„Ale to víš. Rande nepočká," lišácky jsem se ušklíbnul. Řekl jsem to schválně dostatečně nahlas, ale moje slova byla bez reakce. Se Suchym to ani nehlo.

„Tak randíčko jo? Kdy nám ji představíš?" nevím jestli si ze mě jen dělal prdel, nebo byl až tak geniální a zapojil se do mé hry? Tak či tak zmínka o NÍ už očividně stála za Suchyho pozornost.

„No to nevím. Je trochu stydlivější," zkousnul jsem si spodní ret. Jen se hezky koukej, princezno. Ať víš, jaké to je.

„Možná bys ji mohl pozvat koncem týdne? Chceme přece uspořádat ten volejbalový turnaj, ne? A mohla by vzít i nějaký kámošky, fanynky se nám budou hodit," ušklíbnul se spokojeně Edík. Jak já ho za to miluju.

„Tak platí," plácnul jsem si na to. Princeznička si jen pohrdavě odfrkla a zmizela kdesi v tom chumlu lidí. Přesně podle mého plánu.

„To jsem zvědav, jak to vysvětlíte trenérovi," zjevil se vedle nás Čecháček. V duchu jsem se zasmál. Ten má taky starosti.

„Nemusí o tom přeci vědět, ne?" mrknul jsem na něj a začal se plně věnovat tréninku. Mise pro dnešní den splněna. Teď jen musíme počkat, jak dlouho to princezně vydrží, než za mnou přijde s prosíkem.

———

Musím uznat, že na obědě jsem se skvěle bavil. Zatímco já si povídal s klukama a smál se každé prkotině, na druhé straně místnosti si někdo nervózně podupával nohou a propaloval mě pohledem. Až jsem se začínal bát, že by za mnou mohl přijít už teď. To by potom nebyla taková sranda.

„Ty si to vážně užíváš, že ano?" naklonil se ke mně Eda. Vševědoucně na mě stříhal obočím. Jako kdyby on si to neužíval se mnou.

„Užívat? Já? Jak tě to u všech čertů napadlo? Proč bych se měl bavit? Já přeci žárlím a trucuju, zapomněl jsi? Žádná škodolibá pomsta, to vůbec není můj styl," hrál jsem si na úplné neviňátko. 

„Kulichu! Kdy s tím konečně přestaneš a budeš s ním opět mluvit?" přisral se do našeho rozhovoru Svozka. A jeje. Princezna asi poslal svého bodyguarda nebo nevím.

„Já? To Suchy je tady ten záporák," bránil jsem se. V téhle situaci jsem stoprocentně v právu. To snad nemůže nikdo popřít.

„Kurva, Kulichu! To že je Suchoš úplnej idiot vím taky! Ale on idiotem bude už navždy. S tou vadou se narodil. Takže bys na to mohl brát zřetel a konečně si s ním jít promluvit. Nemůžu už to jeho neustále brblání vystát. Od rána do večera nezavře klapačku. Přísahám, že už jsem se o tobě dozvěděl víc, než víš ty sám," rozhodil Svozka bezbranně rukama. 

No, pokud se věci mají takhle, je mi ho trochu líto. Ale pokud o mě princezna neustále básní, znamená to, že mě chce zpátky. Aww. To je ale rozkošné.

„Vážně? A co zajímavého tedy o mně víš?" zeptal jsem se nenuceně. Rád bych se o sobě dozvěděl něco nového, to se vždycky hodí.

„Když jsi byl v osmé třídě, málem tě vyhodili, protože ses dost nevhodným způsobem snažil sbalit vaši dějepisářku," založil si ruce na hrudi. Dobře, přiznávám, že teď mě dostal do dosti trapné situace, ale stejně mě zajímá, jak to mohl zjistit. Naši to velice rychle a dobře smetli pod koberec.

„Odkud to kurva víš?!" zvýšil jsem malinko hlas, ačkoliv jsem to neměl vůbec v plánu. Prostě mě tou informací překvapil.

„Co já vím, kde to ten psychopat vyštrachal?! Hlavně si ho vezmi co nejdřív zpátky. Za tohle nedostávám dostatečně placeno," a s těmi slovy odešel. 

S překvapeným a malinko zděšeným výrazem jsem se podíval směrem k mojí princezně. On se na mě v tu chvíli taktéž nechápavě podíval. Zdá se, že princezna má taky své způsoby. Budu se ji na to muset zeptat. Tedy, až přijde prosit o odpuštění, samozřejmě.

„Takže tě berou učitelky, jo? Ty vole Kulichu, ty se nezdáš," zdá se že Edík z toho má druhé Vánoce. Protočil jsem očima.

„Takhle to vůbec nebylo. Ten vzkaz byl pro někoho jiného, ale ta čubka si to nechtěla nechat vysvětlit," vysvětlil jsem mu, jenomže to bylo jako mluvit do zdi.

„To si říkej někomu jinému. Já ti to nevěřím. Možná bych měl Suchánkovi říct, že jestli chce na tebe zapůsobit, měl by si pořídit brýle," zasnil se. Debil jeden.

„Víš ty co? Dám mu čas do konce týdne. Pokud se nepřiplazí ani po volejbale, přejdeme k druhé, mnohem zajímavější a intenzivnější, fázi hry," škodolibě jsem se ušklíbnul, kopnul do sebe zbytek pití a šel raději pryč, než mě Edíček začne zasypávat svými dech beroucími nápady.

„Ale já ho mám vážně rád," uslyšel jsem princezničky hlas. Zastavil jsem se na schodech a přitiskl se ke zdi, abych mohl nepozorovaně poslouchat.

„To říkej jemu, ne mě," odpověděl mu Svozky podrážděny hlas. Chudák.

„Když on mě teď asi nenávidí," odmlouval mu Suchy. Kurva, ale že to říká tak roztomile.

„Kulich?! Tomáši vzbuď se. Ten je do tebe uděleněj od chvíle, co tě viděl poprvé. To jenom jeho monstrózní ego chce abys přišel se sklopenou hlavou a prosíkem. Protože nalijme si čistého vína, ten kdo ro posral jsi ty. Takže seber tu svoji línou prdel, dojdi si za ním pro rozsudek, vyspěte se spolu, ukojte svoje vnitřní démony a mě už konečně nechte na pokoji," zaúpěl znovu Svozka a následně se ozvalo pouze prásknutí dveří.

Ta zmínka o egu mě sice malinko zabolela, ale ve zbytku věcí měl více méně pravdu. Opravdu je to tak jednoduché, princezničko.

Tak co na to říkáte?