When the sun goes down

XV.

Nevěděl jsem kam jít. Tedy věděl. Ne nevěděl. Spíš jsem doufal. Doufal jsem, že ještě nejsem takový idiot a pochopil jsem, kde ho mám hledat.

Nebylo to daleko, ale připadalo mi to jako druhý konec světa. Navíc jsem ještě ani netušil, co mu vůbec řeknu. Mám začít mluvit já nebo on?

Už z dálky jsem zahlédl jeho siluetu a protože jsem naprostý zbabělec, schoval jsem se víc do stínu, aby mě nezpozoroval. Nejspíš jsem teď vypadal dost jako stalker, ale já prostě nevěděl jak.

Když došel až úplně k vodě, očekával jsem, že sebou plácne do písku. Jenomže on místo toho pokračoval dál. Ani se neobtěžoval se svléct a i s oblečením zmizel ve vodě.

Neubránil jsem se úsměvu. Idiot jeden. Tohle mu bylo tak moc podobné. Jenom až vyleze ven, bude nadávat, jak se mu oblečení lepí na kůži.

Potichu jsem se plížil za ním. Slyšel jsem, jak vlny naráží do břehu, že moře není úplně klidné. Je v takovém případě vůbec rozumné se jít koupat?

———

„Může mi někdo laskavě říci, co je důvodem tohoto budíčku?" propálil mě pohledem Šapy, když jsme je společně se Svozkou a Špáčou všechny vzbudili. Můžu říct, že nikdo z nich z toho nebyl vůbec nadšený.

„Vyhlašuji celosvětové pátrání po Jiřím Kulichovi a Tomáši Suchánkovi? Jiří Kulich, naposledy spatřen dnes v noci v 1:30 hodin, na sobě má černé roztrhané džíny, bílé triko a volnou pruhovanou košili. Předpokládaný důvod odchodu-hledání jeho lásky Tomáše Suchánka. Tomáš Suchánek, naposledy spatřen  dnes v 0:45 hodin, na sobě má šedé tepláky a tmavě modrou kulichovskou mikinu. Důvod odchodu-zcela neznámý. Odměna za nález: klid na duši a celosvětový mír," zakončil jsem svoji přednášku.

„Vám taky něco svěřit. To nedokážete uhlídat ani dvě naprosto vypatlaná jelita?" protočil očima Hamič a se Šapym v patách vyrazil z hotelu ven.

Ostatní následovaly jejich příkladu a s pár uštěpačnými poznámkami na náš účet, se trousili ven do noci. Ani my nezaháleli. Musíme se vrátit než začne svítat a trenér zjistí. že celý jeho elitní tým je někde v čoudu.

Pátrací četa Kuchánek vyráží vstříc nebezpečné cestě.

———

Slaná voda mi příjemně schladila rozpálenou pokožku. Sice byla noc, ale pořád bylo dost teplo a já byl zapařený z mikiny, kterou jsme měl celou dobu na sobě.

Už chvíli jsem měl pocit, že mě někdo sleduje, ale přes tmu a chybějící měsíční světlo nešlo nic vidět. A navíc, bylo mi to jedno. Ať už je to jakýkoliv úchyl, nepředpokládám, že poleze za mnou do vody. Ono totiž v noci už v ní začínáte malinko mrznout.

Položil jsem se na záda. Nechal jsem se unášet vlnami, které mi občas přelétly přes obličej a já pak musel vykašlávat vodu. Užíval jsem si ten pocit svobody, kdy mě nic netrápilo a bylo mi to jedno. Možná se nechám unést na širé moře, najdu neznámí ostrov a začnu tam nový život někde s opičkama.

Sám pro sebe jsem se zaculil. Ta představa se mi moc líbila. Nic by mi tam nescházelo. Vlastně scházelo. Ale máte vůbec právo si stýskat po něčem, na co nemáte nárok?

Otevřel jsem oči. Abych zjistil, jak daleko jsem od břehu, jestli už to není příliš nebezpečné a neměl bych konečně začít plavat někam, kde se neztratím. Moře jsou zrádná, nikdy nevíte, co vás v nich čeká.

A přesně v tu chvíli jsem se začal topit.

Zajel jsem pod vodu jako po másle. Něco mě stáhlo. Začal jsem kolem sebe kopat nohama, tempy se dost zpět na hladinu, abych se mohl nadechnout.

Můj útočník neměl nejspíš v úmyslu si ze mě udělat půlnoční svačinku, neboť mě chytil za ruku a pomohl mi se dostat na vzduch.

V panické hrůze jsem zalapal po dechu, ale to už se vedle mě zjevila druhá hlava, která se mohla smíchy potrhat.

Srdce mi bilo jako splašené. Divím se, že jsem ještě nedostal infarkt.

„Ty idiote! Já tě zabiju!" stříknul jsem mu vodu do ksichtu, což ho akorát rozesmálo ještě víc. Může být někdo až takový psychopat?

„Takže...ty chceš být můj?" zavrněl mi do ucha, když mě pevně sevřel, abych mu nemohl nikam utéct. Upřímně jsem to ani neměl v plánu. Moje tělo je díky němu v takovém transu, že bych se nejspíš opravdu utopil.

Polknul jsem knedlík, který se mi utvořil v krku. Samozřejmě, že našel můj obrázek. Můj mini příběh o nás dvou. A samozřejmě, že ho pochopil úplně přesně do detailů.

Má pravdu. Když jsem dolu do rohu naprosto miniaturním písmem poslední větu písničky, když jsem napsal i wanna be yours, myslel jsem to doslova. Naprosto jsem se mu odevzdával. Byl jsem jeho majetek a on si se mnou mohl dělat, co se mu jenom zalíbilo.

„Já...omlouvám se. Za to všechno," začal jsem a nejspíš tím zkazil celé Kulichovi plánu o tom, jak si mě tady hezky posvačí. Takže...nakonec že mě přeci jen bude svačinka.

Ale než jsem stačil pokračovat, zaútočil na moje rty. Nečekal jsem to, ale neměl jsem důvod se tomu bránit. Chutnal po soli a pomerančích. Chutnal přesně jako teenagerská letní láska. Chutnal naprosto dokonale.

„Ty mi odpouštíš?" zeptal jsem se, když jsme se od sebe odtáhli, abychom oba popadli dech. V očích se mu nebezpečně zablýsklo. Možná jsem měl být raději zticha.

„Už jsem si zvyknul," zlomyslně se ušklíbnul. Ajajaj. Tohle nevěstí nic dobrého. Nic dobrého pro mé ctěné pozadí...

„Na co?" zeptal jsem se opatrně a snažil se nenápadně vzdálit, ale on si mě pohotově a majetnicky přitáhnul zpátky k sobě.

„Že zlobíš," zavrněl mi do ucha a "jemně" mi zkousnul lalůček. Syknul jsem bolestí, což ho jen dostatečně uspokojilo, aby to zopakoval.

„A co s tím uděláš?" optal jsem se přidrzle, čímž jsem podepsal ortel smrti pro svůj dokonalý zadeček. Ráno toho možná budu litovat. No...nebo spíš zoufale žebrat o přídavek...

„Pár nápadu bych měl," a s těmi slovy si mě s rukou kolem mého krku táhnul na břeh, jako svoji kořist. Ale já se vůbec nebránil. Naopak, nemohl jsem se dočkat.

———

„Edmundo co jsi mu to kurva nakecal?!" vyjel po mně Svozka, když jsme se i se zbytkem kluků všichni krčili za keře, doufajíc že nás nikdo neuvidí.

„Řekl jsme, že ho má trochu potrápit, ale nemyslel jsem to takhle!" rozmáchl jsme rukama, když se nám naskytl pohled na to, jak Kulich plácá Suchyho po prdeli.

„Jiřino! Pusť mě okamžitě dolu. To bolí!" zaúpěl, když ho Kulich nesl přes rameno a co krok ho plácnul.

„Moc dobře víš, že si to zasloužíš," odvětil mu Kulich a pokud toho byl schopný ještě přitvrdil.

„No...aspoň víme, proč si Suchy zítra nesedne," pokrčil Šapy nenuceně rameny. On jako není ztraumatizován?! Co je to za psychopata.

Zamrdaná kanada vole

Jsem na holky mega pyšná!

Je vidět, že budoucnost českého hokeje je v dobrých rukou

A taky se jdu asi někam zahrabat, za to co jsem tady napsala...