When the sun goes down

VIII.

Léto ubíhalo docela rychle. Měsíc už byl za námi. Měli jsme za sebou nespočet tréninků, prochlastaných nocí a já i spoustu dostaveníček s Kulichem. Přestože jsme mu jasně vysvětlil, že žádný vážný vztah nechci, on se stále nepřestává snažit. A to je na něm tam zatraceně sexy. Nejspíš se do něj každý den zamilovávám o něco více, ale...vážně se bojím s ním jít do vztahu. Sice ta zmínka o charitě byla ode mě dost podpásovka, jenomže jsme se bál, že to tak doopravdy bude.

„Nechtěl už bys ho konečně přestat trápit? Bolí mě pozorovat, jak se snaží a ty si toho vůbec nevážíš," dotíral na mě Svozík.

„Ale vážím jenom...dokážeš si představit mě ve vztahu?" zapochyboval jsem.

„S Kulichem? Už jsem přece říkal, že vám půjdu za svědka. Hele, já chápu, že se bojíš, ale opravdu nemáš čeho. Chce pro tebe jenom to nejlepší," přesvědčoval mě dál.

„Kdyby chtěl pro mě jen to nejlepší, k ničemu by mě nenutil," odseknul jsem mu.

„Tomáši proher se! On má rád tebe, ty máš rád jeho. Přestaň dělat drahoty," nenechal se mými kecy nijak odbít.

„Víš co? Mám nápad. Sejdeme se večer u Špáči, trochu se napijeme, ty dostaneš rozum a všichni budeme číst šťastně až do smrti," navrhnul a zářivě se u toho zaculil.

„Je to jenom tvůj způsob, jak si najít výmluvu, abychom zašli za tvým boyfriendem?" popichoval jsem ho.

„No a? Vadí ti to snad?" odpověděl zvesela. Ten parchant měl pravdu. Alkoholu nikdy neřeknu ne a jeho vztahu jsem fanoušek číslo jedna.

„Přijde tam i Kulich?" optal jsem se pro jistotu, i když jsme si jistý, že Svozka se zajistí, aby Jirka dorazil.

„Jsem rád, že se zajímáš. Ale to záleží, jestli se Edíkovi podaří ho tam dotáhnout," pokrčil rameny. Já mu dám Edík. Prachobyčejný zrádce to je.

———

„Takže děcka. Zahrajeme si flašku," přišel s geniálním nápadem Špáča. No ty vole. To nám je pět nebo co? Však to hrajou malý děcka.

Kluci si ale posedali do kolečka, takže jsem nechtěl zůstat pozadu a zaplul mezi ně. Z jedné strany Svozka a z druhé...Kulich. Lépe jsem si nemohl vybrat.

Špáča tedy roztočil flašku. Chtěl jsem se trochu víc uvelebit a možná se i malinko zdřímnout. Nenuceně jsem se proto opřel Jirkovi o rameno.

Jenže věci nešli podle plánu. Hrdlo lahve se totiž stočilo ke mně. Unaveně jsem si povzdechl. A teď to přijde. Když si vyberu pravdu, vyzpovídají mě ohledně Kulicha. Když si vyberu úkol...radši to ani nechci vědět.

„Pravda nebo úkol?" zeptal se přihlouple Špáča. Beztak se na mě se Svozkou domluvili a do tý lahve strčili magnet, který se ke mně přitahuje.

„Úkol," zvolil jsem si nakonec. Jedno vykousnutí s Kulichem přežiju. Dělám to běžně, tak co by mělo být?

„Dobře. Takže...dáš pusu tomu, na koho padne další kolo," zachechtal se přiopile ptáček zpěváček. Překvapeně jsem zůstal civět. Zřejmě to překvapilo i samotného Kulicha a...taky Svozku. No, na téhle části se nejspíš s boyfriendem nedomluvili.

Flaška se znovu roztočila. Zhypnotizovaně jsem ji pozoroval. Přistihl jsem se, jak ve skrytu duše doufám, že hrdlo dopadne na Kulicha. Ale to samozřejmě jen z praktických důvodů, aby nám tu nenastalo zbytečné drama.

Jenomže když se flaška zastavila, její hrdlo mířilo úplně na druhou stranu. Nastalo ticho. Navzájem jsme se na sebe podívali.

Vím, že se z toho můžu jednoduše vykroutit. Prostě řeknu, že to neudělám a bylo by. Jenže...to by potom nebyla taková sranda, ne? Pokud o mě tolik stojí, měl by přeci žárlit. A žárlivost je ta nejatraktivnější věc na světě.

Po čtyřech jsem za ním dolezl. Na vteřinu jsem zaváhal, ale nakonec jsem ho políbil. Trvalo to jen zlomek vteřiny. Nic to neznamenalo ani pro jednoho z nás.

Ale stejně práskly dveře. A já se ani nemusel otáčet, abych poznal, kdo odešel. Možná že pro někoho ta pusa přeci jen něco znamenala.

————

„Jirko?" ozvalo se zpoza dveří. Nechtělo se mi jít otvírat, ale je mi jasné, že by stejně neodešel, proto jsem jo nakonec pozval dál.

„Jsi v pohodě?" zeptal se a fláknul sebou na postel vedle mě. Vypadám snad jako že jsem v pohodě?!

„Jasně. Proč bych nebyl," pokrčil jsme lhostejně rameny. Proč bych taky neměl. Suchy mi dal jasně najevo, že v žádném vztahu nikdy nebudeme. Takže proč by mě mělo zajímat, že si líbá někoho jiného?

„Nelži mi," šťouchnul mě do ramene a počastoval tím jeho vševědoucím pohledem.

„Tak se tak debilně neptej," protočil jsem očima a uvelebil se ve své postýlce. Chci se teď jen utápět v depresích a nic neřešit.

„Tak povídej. Vztahový poradce Edíček k vašim službám," šaškoval. Asi se mi tím snažil zvednout náladu. No...snaha se cení.

„Řekni mi, co dělám špatně? Vždyť...vždyť se k němu chovám hezky, myslel-myslel jsem, že mě má rád. Sám mi to řekl. A přece-přece spolu máme tolik zážitků. A očividně o mě nemá zájem. Vůbec mu na mě nezáleží, když se tady líbá s kde kým," trucoval jsem.

„Ale no tak. Neber si to tolik. Suchoš je...sám víš lépe jaký je. Ale, myslím, že ho to mrzelo. Cítil se provinile, když jsi odešel. Podle mě mu na tobě opravdu záleží, jenom...jenom je prostě úplně blbej. Snaží se si namluvit, že si žádnou lásku nezaslouží, že jediné co zmůže je...jsou prostě ty jeho jednorázovky. Ale pak potkal tebe a ten jeho životní styl jsi mu naboural. No taaak. Nezlob se na něj tolik. Jasný, trochu můžeš a asi si to i zaslouží, ale zase to nepřežeň," poplácal mě po tváři.

„Na. To mám od Svozky. Myslím, že tady máš ten důkaz který hledáš," mrknul na mě a odešel. Na posteli zanechal pouze složený list papíru.

Zvědavě jsem ho zvednul. Okamžitě mi vyletěly koutky úst nahoru. Bylo to...proč mi neřekl, že umí kreslit? Zachytil na obrázku nás dva. Seděli jsme spolu na pláži, on mi ležel v náruči a pozorovali jsme západ slunce.

Asi jsem se opravdu zamiloval...

Pokud to někdo čtete, asi už mě musíte mít po krk, ale tenhle příběh bude asi trochu kratší, takže se možná dost brzo dočkáme konce