When the sun goes down

V.

„Takže slečinky. Dneska nás čeká posilka. Odpoledne běh a večer, když se nebudete chovat jako zvířata, vám možná dovolím jít do města," informoval nás trenér. Jen jsem protočil očima. Proč že tady vůbec jsem? Proč že jsem odsud ještě nezdrhnul?

Ten jeho zvonivý smích, pamatuješ?

Vážně měním svůj životní styl jenom na základě jednoho brunetka? Na světě jich běhá tolik. Mohl bych je klidně mít všechny kdybych chtěl...

„Tak jdeš?" strčil do mě onen brunetek. Nemohl jsem si pomoct a hodil po něm svůj flirtovní úsměv. Copak mám jinou možnost, když se to libové masíčko samo nabízí?

„Jedině za ručičku, princezno," odpověděl jsem a čekal, co udělá. K mému překvapení mě ale opravdu chytil za ruku a spokojeně si mě táhnul za sebou. Všiml jsem si těch pohledů od ostatních, ale vzhledem k tomu, že tu nemám žádný kamarády, nikdo mě ohledně toho vyslýchat nebude. To si bude muset vyřídit jenom tady moje malá princeznička.

„Můžu vám jít za svědka?" nabídl se...Svozka mu myslím říkají, když si nás konečně všimnul.

„Beru to jako že mě schvaluješ," ušklíbl jsem se spokojeně. Znám to pravidlo, že když s někým něco chcete mít, musí vás nejdříve schválit jeho nejlepší kámoš.

„Schválit? To ty ses dobrovolně rozhodl hrát tady Suchošovy hry. Ty z toho odejdeš s brekem?" zvednul ruce v obranném gestu. Nadzvedl jsem tázavě jedno obočí.

„Jeho hry? To ať se princezna těší, až si zahraje ty moje," zlomyslně jsem se ušklíbnul, plácnul svoji princeznu přes zadek (a že to tedy hezky plesklo) a rychle se odporoučel pryč.

Vlastně jsem tak trochu kecal. Jednoho kamaráda tu mám. Nebo mám spíš říct svého špeha? Nešel bych sem, kdyby mi někdo předem neobhlídl terén. Koneckonců, kde si myslíte že jsem vzal to číslo na svoji princeznu?

„Hele sice taky není na vztahy, ale psychicky ho vydeptat taky nemusíš. Myslím, že tentokrát jsou v tom i city," informoval mě dvacet osmička aka můj soukromý špeh. Stočil jsem k němu pohled. On se vážně strachoval?

„Ale koukám, že ty ses nám taky trochu zaláskoval," zlomyslně se ušklíbnul. Propálil jsem ho pohledem. Já se do nikoho nezamiloval, o čem to do prdele mele.

„To odvoláš!" prsknul jsem na něj a chtěl mu jednu vrazit, ale on se mi pohotově uhnul. Nakonec z toho vznikla jakási strkanice, než nás od sebe trenér odstrčil.

Zachytil jsem na sobě jeden velmi intenzivní pohled. Ale ale. Že by nám princeznička žárlila?

V posilce jsme dostali docela volnou ruku. Dokud jsme něco dělali, bylo trenérovi docela jedno co. Já si samozřejmě vždy našel místo, abych měl ideální výhled na jedno určité velectěné pozadí. Čí by asi tak mohlo být?

Moc se mu to ale nelíbilo, neboť pokaždé kdy mě nachytal na švestkách, obdaroval mě vražedným pohledem. A já mu tady skládám komplimenty...

------

„Mimochodem, děkuji za to číslo," uslyšel jsem za sebou naše ctěné princátko. Ve vteřině jsme se otočil, abych zjistil s kým to mluví. Byl to Edík?! Tak to je ten zrádce!

„To tys mu dal moje číslo?! Jak se jenom opovažuješ!" obořil jsem se na něj, ale on nebyl nijak vyvedený z míry. Nejspíš na to celou dobu čekal.

„Sorry kamo, ale víš jaký mi za to hodil balík. Navíc...buďme k sobě upřímní. Tak moc ti to stejně nevadí," pokrčil rameny a šel si opět po svých. Princátko jen postávalo vedle a náramně se bavilo.

„A ty! TY mi konečně přestaň čumět ne prdel, rozumíš?!" máchal jsem mu prstem před obličejem, jako kdyby to mělo něco změnit.

„Když já si nemůžu pomoct, tak nádherně mi tu s ní kroutíš..." samolibě se ušklíbnul a zmizel dřív než jsem mu stihl jednu vrazit. Idiot jeden.

„Nechcete už si to konečně rozdat? Všichni víme, že k tomu stejně jednou dojde," strčil do mě další idiot. Nojono, Svozka a ty jeho moudra.

„Už jsi pozval Špáču ven? NE! Tak drž raději hubu, když se stejně ubohý jako já," prsknul jsem po něm. Nemyslete si, že jsem na něj kdovíjak hnusný, tohle jsou naše běžné rozhovory.

„To je ale úplně něco jiného. Já to s ním myslím vážně. Ty si chceš jenom zašukat," rozhodil kolem sebe rukama. Protočil jsem nad tím očima. Moc to dramatizuje.

„Myslím, že kdybych se s ním jednou vyspal, nestačilo by to. Chtěl bych se s ním vyspat znovu. A pak ještě a ještě... Vždyť se na něj podívej, je tak dokonalej. A ty jeho oči. Nebo ten jeho hlas? Mohl by mi s ním šeptat něco do ucha a já bych ho do každého slova poslechl. Nebo když se se mnou ráno rozdělil o snídani, měl jsem takový ten divný pocit v podbřišku" rozplýval jsem se. Teprve pak mi došlo, co to vlastně dělám.

„Awww. Tak že by ses nám přeci jen i ty zaláskoval? Nemůžu tomu uvěřit. Musíme to večer pořádně oslavit!" nadšeně si zavýskal, jako dítě, které našlo pod vánočním stromečkem svůj vytoužený dáreček.

„Nejsme zamilovanej!" odseknul jsem. Jenomže když jsem se nad tím zamyslel, nepřišlo mi to až tak nereálné. Bylo na něm něco zvláštního. Něco co ani jeden z mých předchozích jednorázovek neměl. Něco mě k němu táhlo jako magnet.

„To si vyprávěj někomu jinému," ušklíbnul se spokojeně Svozka odhopkal si pryč. Bože. Kam jsem se to jenom dostal? Co je tohle za ústav a jakým nedopatřením jsem se v něm ocitnul?

„Řekl jsem snad, abys přestal civět!" křiknul jsem znovu, aniž bych se musel otočit. Jeho pohled bych vycítil i přes tři metry tlustou zeď.

„Dobře přestanu. Pod jednou podmínkou," ušklíbnul se a vyčkal si, co na to řeknu.

„A to je," odpověděl jsem naoko znuděně, přestože jsem vnitřně umíral zvědavostí. Docela jsem se bál, co z něho vypadne.

„Večer od tebe dostanu lap dance," sjel si mě od hlavy až k patě hladovým pohledem. Nejspíš čekal, že odmítnu.

„Fajn!" pokrčil jsem lhostejně rameny. Nejsem srab, nic co bych už předtím neudělal. Navíc, kdy taky řekl, že to musím dodržet. Hrajeme tady spolu přeci hry, ne?

Tak kdopak se nám těší na Suchošovo představeníčko??