Love is Love /Marcus Gunnarsen/

/🔥🧡25🧡🔥/

/15+/

,,Bože můj. Daddy" Zavzdychá slastně Jaspi. Na jeho povel zrychlím a přitvrdím své přírazy.

Po těle mi už teče pot a já nekontrolovaně vzdychám přes celý barák. Kurva to je tak úžasný pocit. Být k někomu tak blízko, cítit jeho nepravidelný dech, jeho rty, cítit jeho doteky po celém těle , být spojený v jedno.

Zrychlí se mi dech. ,,Kurva Jaspi" Zasténám už dost nahlas a mám co dělat ,abych se nezačal smát nad Martinusovým naštvaným křikem. ,,Marcusi buď sakra už ticho! Ve dne?! To nemyslíš vážně!" Jaspi už takovou kontrolu nemá, tak se začne smát jeho zvonivým smíchem.

Po těle mi naskočí husí kůže a příjemný plamen mě úplně zachvátí. Dopomůže mi to k mému silnému orgasmu. Kdyby tu nebyl a já neměl do koho šoustat , můj dostřik by měl až 2 metry.

Slyším jak začne vrzat postel, sevřu pevně do dlaně čelo postele pod návalem slasti. Když to na mě přijde ,tak zakloním hlavu a s hlasitým výkřikem se udělám. Po mně se udělá s výkřikem Jaspi. Nahnu se k němu a políbím na teplé čelo. Roztomile se nad tím usměje.

Odtáhnu se a s hlasitým výdechem se svalím vedle něj na postel. On se hned přesune do jeho oblíbené polohy. Konkrétně mi položí hlavu na hruď a mučivými pohyby mě hladí po hrudi, až mě tím dohání k šílentsví , zatímco já mu prohrabuju vlasy.

Tohle byla pro mého brášku pěkná karma. Vždy jsem totiž poslouchal je, momentálně budou oni poslouchat mě. Podívám se na svůj mobil ,který celou dobu bzučí.

Hrábnu po něm a odemknu. Vyskočí na mě spam od Liama.

ex.Liam: Ahoj Macu, přemýšlel jsem jestli by jsi nechtěl někam jít ,když máme to volno.

ex.Liam: Jsi tu?

ex.Liam: Macu jsi v pohodě..?

ex.Liam: Marcusi neignoruj mě

ex.Liam: Vím ,že jsi na mobilu ,protože většího závisláka neznám než tebe.

ex.Liam: Fakt neblbni

ex.Liam: Chtěl bych tě vidět

ex.Liam: Mohli by jsme si spolu promluvit. O práci , o budoucnosti a o nás. Nic by se samozřejmě nedělo.

ex.Liam: Možná to nevíš ,ale pořád mi na tobě záleží

<ex.Liam 20+ nových zpráv>

marcus.gnnrsn: Dej mi pokoj...

Vypnu mobil ,který odhodím na stolek až mi málem sjede na hranu stolku.

Tohle Liam dělá vždy když jsem s Jaspim. Vždycky mi to zkazí náladu. Jemu jsem naši situaci vysvětlil ,ale on jako by byl úplně němý. Opravdu jsem s ním chodil?

Lituju toho ani nevíte jak moc. Jaspi se už nadechuje ,aby něco řekl než se v tu chvíli prudce otevřou dveře s mým zaklením.

Doprdele. Já zapomněl zamknout. ,,No vy vypadáte" Uchechtne se ironický hlas podobný tomu mému.

Podívám se otráveně na něj s výrazem alá neumíš klepat? Nemám na tebe náladu.

Hodím přes nás rychle deku. ,,To co si myslíš ty bratříčku mě vůbec nezajímá" Zavrtí hlavou. ,,Shodou náhod jsem to byl já, kdo vás musel vypakovat z chodby ,aby jste si to tam jen tak nerozdali i když jste měli na mále" Protočí očima a hodí znechucný úšklebek.

,,Tak co chceš ,že tu oxiduješ?" S nezájmem ho sleduju. ,,Někdo tě chce u dveří" Konečně ze sebe dostane po pár mučících minutách. ,,Proč ho nevyhodíš?" Pozvednu obočí v náznaku ,že se mi nikam nechce.

Založí si ruce na hrudi. ,,Trvá na tom ,aby tě viděl. Tak zvedni svojí línou prdel a běž. Jen tak pro informaci se ani nedivím ,že jste nepostřehli zvonek vzhledem k vaší aktivitě" Odfrkne si a odejde.

Natáhnu se teda pro své boxerky. Zvednu se i přes Jaspiho nesouhlasné zakňourání. Pohladím ho po vlasech, obléknu se a odejdu za tím člověkem ,který mi ruší tak hezkou chvíli.

Mám chuť ho uškrtit. Tohle se nedělá! Doloudám se opět ke dveřím míjící začínající hlasitou hádku Mimi a Tinuse. Ještě si s nimi o tom promluvím.

S nezájmem se na něj podívám a zastaví se mi srdce při pohledu na Nathana. Tenhle debil tu chyběl. ,,Co chceš?" Pozvednu obočí.

,,Kde je?" Vystartuje hned a sežehne mě vraždícím pohledem. Najednou ho Jaspi nějak moc zajímá ne? Nebyl to on kdo byl na něj hnusný? ,,Tady určitě není ,nechápu proč ho hledáš tady" Opřu se o rám dveří po mé pravé ruce.

Jen debil si nemůže všimnout cucfleků po mém krku právě od Jaspiho. Pobaveně se nad tím zašklebím. ,,Nedělej ze mě laskavě idiota! Je tady! Vím jak o tobě básnil jak by tě moc rád viděl! Já tě snad varoval ať se o nic nepokoušíš!" Přimhouří oči a příblíží se ke mně s úmyslem mě praštit.

Zvednu ruce na obranu. ,,Zaprvé já za to nemůžu. Za druhé je to jeho rozhodnutí. Taky by jsem ti chtěl něco říct na oplátku" Zavrčím. ,,Ani nevíš jak se kvůli tobě trápil. Byl tu pro tebe vždy ,ale ty si ho měl jen na jedno! Najednou žárlíš jen kvůli tomu ,že mu chci pomoct a možná k němu něco cítím. On se s tebou rozešel chápeš to? Tebe se už nic netýká. Můžeš si za to sám tak se přestaň snažit. Stejně ho nemiluješ tak proč se snažíš?" Řeknu mu s ledovým klidem do očí.

Nadechne se ,aby něco řekl než mu skočím do řeči. ,,Ne já ještě neskončil. ,,Prostě ho už nech žít normální život. Nepotřebuje někoho jako jsi ty ,aby byl šťastný jak ty sám říkáš. Mě si už vůbec neber do huby. Já se o něj aspoň zajímám narozdíl od tebe! Sice se někdy chovám jak debil třeba jako v té nemocnici předtím,ale mně na něm doopravdy záleží" Chytnu kliku od dveří.

Ještě chce něco říct než to ukončím. ,, Teď laskavě vypadni z mého baráku a nevracej se! Nechci tě tu ani vidět!" S tím mu přibouchnu dveře přímo před nosem. Tak dobře jsem se ještě necítil. Nejraději bych mu dal do huby za to co vše dělal Jaspimu.

Najednou si to sem hoch napochoduje a vrať mi ho. Se posral ne? Ale stejně jeho slova mi nějak dodaly odvahu a zahřáli u srdíčka.

Něco mi tu stejně smrdí a moje boxerky to fakt nejsou i když jsou starý 1 týden.