Love is Love /Marcus Gunnarsen/

/💛✨8✨💛/

Do nemocnice jsme se dostali poměrně rychle. Když odignorujeme tu zácpu a kolonu aut ,až do jedné nedaleké ulice ,kam by jste došli za 20 minut.

U recepce oznámím ,nebo abych byl přesnej. Vyprsknu na tu ženskou jméno Jaspiho. Ta se mě lekne ,až málem skočí na stůl ,ale já ji odignoruju a pozorně poslouchám její slova. ,,Zatím je na operaci ,ale můžete čekat v druhém patře..." Zašeptá opatrně a já přikývnu.

Poděkuju a zmizím rychle nahoře. Krásně odignoruju Tinuse s Mimi a schody beru po dvou. Je dobře ,že mám dobrou fyzičku,ale ty schody jsou taky dobře na hovno.

Dobře tak se nahoru téměř doplazím a svalím se na plastovou židli. Prohrábnu si flustrovaně vlasy. A začnu si povídat s mým svědomím. Tak tohle se dobře podělalo. Pane bože proč teď?! V tenhle den?!

Začnu mlčky čekat, než přijde Tinus s Mimi, kteří si potom sednou vedle mě. Bratr mi rovnou podá kelímek s kafem a já se na něj děkovně usměju a rovnou se napiju.

Uvidím nějakého vysokého černovlasého týpka ,který nervózně chodí sem a tam. Začínám mít divný pocit ,že to může být jeho ex. Jakoby ucítil ,že se na něj dívám a otočí se. Nervózně polknu a on si to rovnou zamíří mým směrem.

Zvednu se a v mé hlavě si začnu převypravovat monolog ,ale místo toho mi dá pěstí do nosu a já se s bolestným siknutím svalím na zem. ,,Marcusi!!" Vykřikne Martinus a rovnou se zvedne a pomůže mi na nohy. Chytnu se ho a dám si prsty na nos. Má štěstí ,že mi ho nezlomil.

,,Co vás to popadlo?!" Nevěřícně se na něj podívá a já s ním. Mimi jde radši mezi nás. V tomto jí obdivuji. Sice je to žena ,ale dokáže taky pěkně ublížit.

,, Všechno je tvoje vina! Seš úplnej magor ho vzít někam kde se může střílet!" Zavrčí naštvaně. ,,Jenom jsem mu to navrhl nic víc" Odfrknu si a utřu si nos ze ,kterého se mi valí krev. Siknu bolestně. Ten dává teda rány.

,,To ,ale neznamená ,že může hlavně s tebou někam chodit kde je to nebezpečný! Jo jsem jeho bývalej ale rozešel se semnou kvůli tobě víš!?" Vykřikne a my tři zalapeme po dechu. ,,Ale...to není možný..." Vydechnu ze sebe a šokovaně si ho prohlédnu. ,,No bohužel! Ale pořád patří mně takže si dej odchod Gunnarsene!" Začne vyhrožovat.

Vyvlíknu se svému bratrovi a jdu rázným krokem k němu ,dokud mě nezastaví Mimi. ,,Macu nedělej to. Může někoho zavolat a to by nebylo dobré." Vysvětlí a já zavrtím záporně hlavou. ,,To ne. Musím tu být. Pro něj" Zamumlám.

,,Abych nezapomněl. Máš zákaz se k němu jakkoliv přiblížit. Takže ti radím po dobrém. Nech ho být. Vy dva se k sobě nehodíte" Tahle věta mi zlomí mé srdce na milion kousků a do očí se mi nahrnou slzy. Všimnu si Martinuse, jak se nadechuje ,aby něco řekl ,ale utnu ho. ,,Nech to být Martinusi" Zamumlám a odejdu pryč.

Takže to je konec? Nemůžu s ním být? Protože jeho povedený ex se ho nedokáže vzdát? Tohle fakt nejde. Ale moje srdce teď potřebuje infuzi alá lidskou přítomnost a ,aby mě někdo vyslechl.

Už se vidím jak se válím ve své posteli. Hlavně s depkama,že jsem tohle vše posral.

Takže no.....Radši nic nebudu říkat ,ale prosím don't kill me😭🙏🏻⚰️
Netuším jestli vůbec tahle kapitola dává smysl ,ale kdyžtak to opravím 😅👍🏻
Tak....já mizím než mě zakopete pod zem a já neuvidím svého husbanda,který na mě určitě čeká 😭⚰️🌹