Love is Love /Marcus Gunnarsen/

/✨💛26💛✨/

O 3 měsíce později

Rychle utíkám tmavými uličkami města, snažící se rychle dostat do mého milovaného bytečku. Při běhu si utírám kapky deště z obličeje.

Jen debil si zapomene vzít auto ,hlavně když je liják jak kr- ehm. Ne nebudeme sprostí! Prostě hodně prší a náš milovaný Marcusek si nevzal auto ,protože si myslel ,že lejt nebude ,tak tu teď lítá jak blázen v dešti, jen v promočené mikině skrz na skrz. Snažící se popadnout dech při běhu.

Těch 14 dní co se uskutečnily byly strašně namáhající, několikrát jsme byli ve studiu ,že by jsme tam mohli rovnou spát. Jediný plus tam byl Jaspi. Aspoň jsme se viděli každý den a já nemohl být díky tomu šťastnější.

Nejvíce mi lezou na nervy Tinus s Mimi. Oni jsou fakt strašná paka. Furt se hádají 24/7 kvůli každé blbosti. Od rána do večera dokud někdo z nich nevypadne pryč nebo je neutnu já. Popravdě je nechápu. Oba zamnou si chodí promluvit, jsem se stal takovým psychologem tak proč ne že jo?

Někdy mám chuť je prohodit oknem. Plus je ,že se pořád milují tak je potom ty hádky mrzí. Já jsem vždy vyždímanej a jen je obejmu a nechám ,aby mi slzami promočili rameno. Někdy to dopadne tak ,že vybouchnu ,seřvu je tam a rychle vypadnu pryč za Jaspim kde mi je nejlíp. Ať se tam třeba sežerou.

Jo málem se tam házelo i nějakými věcmi.

To jsem se zase zakecal. Mám nějakou upovídanou náladu to je divný. Jako jo jsem hodně upovídaný ,ale ne tak moc. Doběhnu pod střechu ,kde rovnou zazvoním ,aby mi otevřeli.

Jsem moc línej hledat klíče ,které určitě mám někde zahrabané. Pomalu se klepu zimou a doslova si na ten zvonek lehnu. Odignoruju bratrův naštvaný hlas, zatlačím do dveří a zamířím si to k výtahu.

Už zvedám ruku ,abych ho přivolal. Najednou mi dojde ,že je mimo provoz. Kurva! Kopnu do něj ignorující bolest nohy a začnu se plazit po schodech nahoru. Tohle jsem fakt chtěl. Ještě usnu při cestě a udělám si táborák na schodech.

Naštěstí se nahoru dostanu živý a zdraví. Vejdu do pootevřených dveří na chodbu odkud se ozývá hlasitá hádka a je tam cítit půvabná vůně.

Mimi se rozhodla něco uvařit. Už se těším. Zavřu za sebou dveře a odhodím si boty. Rovnou zamířím za nimi do kuchyně. ,,Ty mě prostě nedokážeš pochopit! Tak mi laskavě dej pokoj a běž si třeba za ní! To stejně umíš nejlíp!" Zaječí Mimi.

,,Víš ,že to jen tak nevzdám! Nechápu co ti zase vadí když se o tom zmíním! Ani nedokážu uvěřit ,že zrovna tohle si o mně myslíš!" Rozhodí naštvaně Tinus rukama až mě málem bouchne do obličeje.

Mlčky si je prohlídnu a vyděšeně se podívám na Mimi s vařečkou v ruce. Stačila by chvilka a ta vařečka by nám skončila na nehezkém místě. ,,Co tu tak voní?" Nevinně se zaculím. Oba se na mě podívají jak na debila, nojo to by jsem nebyl já kdyby jsem neřekl nějakou pitomost.

,,To snad nemyslíš vážně" Vydechne Martinus snažící se nerozbrečet nebo se nerozkřičet. ,,Dělám pro vás Tacos" Ukáže Mimi na pánvičku. Obejmu jí na přivítanou a Tinuse jen šťouchnu. Neodpustí si své brblání ,že to je teda přivítání od svého brášky.

,,Byli jste slyšet až na chodbu. O co tentokrát jde? Tinus zase vlezl k Mimi do sprchy?" Podezíravě se na ně podívám. Oba se mlčky podívají do země jako děti ,které čeká kázání jelikož něco provedli. ,, Teď tu budete mlčet jo?" Pozvednu obočí.

,,Hlavně ,že jste se chtěli potom sežrat jen kvůli nějaké blbosti!" Rozhodím rukama a tentokrát je už bouchnu a vybouchnu. ,,Mě tohle nebaví! Furt je to stejný! Tinus se snaží, Mimi to naštve řekne nějakou poznámku, Tinus se nenechá a bum! Lítají všelijaké nadávky a začnete se hádat! Už to odnáším i já! Jen si jdu pro něco k jídlu nebo se prochomítnu kolem už po mně řvete! Laskavě už přestaňte a usmiřte se! Promluvte si spolu jako dospělý bez hádek a nějak se domluvte! Oba mi říkáte jak toho druhého milujete tak si už odpusťte! Já tu končím! Přineste mi Tacos do pokoje později jdu s Jaspim na párty se odreagovat! A žádné poznámky!" Skončím se svým monologem a namířím na ně varovně prst.