Love is Love /Marcus Gunnarsen/

/🌊💙28💙🌊/

o 14 dnů později

Tak blbě a na nic jsem se necítil sakra dlouho. Kdyby jsem se nezachoval jak pitomec tak by Jaspi neležel v kómatu v nemocnici díky mé blbosti. Mohli jsme být spolu a šťastní.

Za Jaspim chodím 24/7 , mluvím s ním a omlouvám se za své činy. Vždy mu tam něco vyprávím než se rozbrečím. Ježiši teď jsem hroznej cíťa. Chovám se jako kdybych měl krámy.

Martinus s Mimi mi hodně pomáhají. Mimi mi dělá psycholožku a dost mi pomáhá. Oba se začali  za ty dny sbližovat až se shodli na tom ,že svůj vztah obnoví. Vypadá to velmi dobře. Jsem rád ,že se usmířili. Když mi to oba oznámili tak jsem skákal 2 metry do vzduchu.

Mimi se mi před tím svěřila ,že se docela bojí opět věřit mému bratrovi, ale myslím že se oba ponaučili. To jsem jí zas dal své psychologické znalosti zas já.

Oba už štve jak si to dávám furt za vinu a ponocuju u Jaspiho. Vždycky tam i spím než mě Tinus s Mimi s násilým nedotáhnou domů. Vypadám strašně , možná trošku teda lépe když opomenu minulost. Ale zase se snažím. To pozor.

Vůbec nejím. Nemám ani chuť na jídlo dokud mě Mimi s pánvičkou neusadí ke stolu s vyhrožováním jestli to nesním tak mi něco udělá. Taková Mimi už bohužel je. Dokonce i Martinus.

Poupravím si to vrabčí hnízdo ,které mám na hlavě. Mlčky si sám sebe prohlédnu v zrcadle. Ještě si na sebe napatlám zbytek voňavky.

V tenhle moment někdo vtrhne do mého pokoje jak tornádo. Málem vyskočím do stropu a v zrcadle uvidím Mimi a hned za ní bledého Tinuse jak zeď za ním. Nechápavě pozvednu nad nimi obočí. Vypadají komicky.

,,Kam se tak strojíš?"  Zeptá se nezvykle energeticky a zvědavě Mimi. ,,Jdu za Jaspim. Dnes by se mohl probudit už ho odpojili od přístrojů" Vezmu si do kapsy mobil.

,,No my ti trošku pozměníme plány" Ozve se konečně Martinus. ,,Já nikam nejdu" Nenechám ho ani nic říct a skočím mu do věty když se opět nadechuje. ,,Nic není důležitější než stav Jaspiho" Stojím si za svým. Oba nesouhlasně zavrtí hlavami.

Co je to zas napadlo? ,,Dnes máme ten důležitý zápas ,aby jsme se dostali do top 10  fotbalistů a postoupili do mistrovství" Zaseknu se. ,,To je už dnes?!" Vyjeknu po nich frustrovaně. ,,Sakra vždyť jsme ani netrénovali!" Rozhodím rukama. Tohle mi do mých problémů ještě scházelo.

,,Macu klid" Snaží se mě uklidnit Tinus. ,,Oba to zvládáme v pohodě. Strašně jsme o tom snili a je to pro tebe skvělé odreagování. Musíš taky normálně žít" Vysvětlí mi jak malému dítěti. Zamračím se a nadechnu se k protestu. ,,A ne není odpověď. Tak si vezmi věci a pohni tím tvým líným zadkem jinak to nestihneme" Dodá rychle.

,,Nejde to" Zavrtím záporně hlavou. ,,To víš ,že jde" Uchechtne se a při odchodu oba nastejno řeknou. ,,A ať jsi do 5 minut u auta!" Zavřou se za nimi dveře, tak nevidí můj vražedný i nechápající výraz. Ti jsou jak dvojčata ne?

Tenhle zápas je pro nás s Tinusem hodně důležitej a já na něj ještě k tomu zapomněl. Naštvaně nakopnu nejbližší věc ,kterou mám po ruce. U tohodle se nemůžu vymluvit.

Úplně jsem zapomněl jak jsou oba otravní ,hlavně když jsou spolu.

🌊💙💙🌊

,,Prosím tě Macu. Přestaň se tvářit jak kakabus" Strčí do mě moje mladší já. Opravdu je to můj bratr?

Po tom co jsem se uráčil si zabalit věci na fotbal jsem se došoural za těmi cukrovými vatami a odjeli na fotbalové hřiště do Mosjøenu. Celou dobu jsem protivný a mám svou známou kamennou masku.