Love is Love /Marcus Gunnarsen/

/🌆💜5💜🌆/

Co tady dělá..?

,,Můžeš" Přikývnu a posunu svůj zadek. Děkovně se pousměje a sedne si vedle mě. ,,Co tady děláš takhle pozdě v noci?" Opatrně se zeptá a já popřemýšlím jestli se mám svěřit. Tak proč ne.

,,Vykopl mě Tinus s Mimi. Oni jsou totiž moc hlasitý a neumí být potichu. Já mám totiž rád své ticho" Zašklebím se a uslyším tichý roztomilí smích vedle mě a já se uvolním pod jeho smíchem. Jak je možný ,že má tak kouzelný smích?

,,Naprosto tě chápu. Taky bych se tak zachoval" Souhlasně přikývne a já nepřestanu žasnout. Kdyby jsem to řekl Tinusovi tak by měl ty své typické řečičky. On ale ne. ,,Stejně mám pocit ,že tě něco trápí" Starostlivě se na mě podívá.

Oddechnu si. Možná by mi mohl pomoct. ,,Jako jo štve mě, když spolu píchají a já to slyším. Oba jsou spolu šťastní a já jim to přeju ,navíc mají to kouzlo ,které je ve vztahu vidět málokdy. Akorát já nemám štěstí na lásku. Už mi docela chybí ty náznaky zamilovanosti a jak se s někým směju každé pitomosti ,nebo se jenom tak mazlíme v posteli a koukáme na filmy." Dostanu ze sebe na jeden nádech. Nebylo by špatný si tohle představit s Jaspim.

Na mysl mi vyskočí obrázek Martinuse a pod ním velký , červený nápis já ti to říkal. Zavrtím hlavou ,abych odehnal tuhle myšlenku.

Čekal jsem jinou reakci než to ,že obmotá své ruce kolem mého trupu a obejme mě. Polknu a zasáhne mě velký proud elektřiny který jsem necítil ani u Liama a to je co říct. ,,Vím ,že to máš těžký ,ale tebe chce skoro každý. Ale ty by jsi chtěl někoho, kdo by měl rád tebe a tvou osobnost" Zamumlá mi do ramene a já se usměju. Co kdyby jsem chtěl jeho? Buď sakra sticha Gunnarsene!

,,A co ty? O tomhle místu nikdo nic moc neví" Zeptám se ho a oplatím mu obejmutí. ,,No...blbě se mi to říká ,ale rozešel jsem se s přítelem. Pohádali jsme se a já ho nemohl už vystát ,protože jsme se hádali pořád." Víc mě obejme a já tomu nemůžu uvěřit. Poslední dobou mi štěstí hraje do karet.

Ne. Marcusi nemůžeš být takhle hnusný. ,,Mrzí mě to" Zamumlám a v tu chvíli mě něco napadne. ,,Měl bys pozítří čas?" Podívám se na něj se zájmem. ,,No měl bych mít. Proč?" Překvapeně zvedne hlavu až se naše nosy otřou o sebe. Snažím se odignorovat tu touhu chytnout ho za tváře a ochutnat jeho rty.

,,Má být LGBTQ pride a budou takový ty oslavy, tak jestli by jsme tam nešli jako na odreagování. Já jsem tam byl tak před 3 roky" Navrhnu.

Vždycky na podzim v ulicích bývají takovýhle slavnosti. Poprvé jsem měl strach ,ale nakonec jsem si to užil. Když víte ,že máte kolem sebe lidi kteří jsou stejní jako vy a neodsuzují vás kvůli vaší orientaci ,tak si na to zvyknete a můžete ukazovat světu jací doopravdy jste. Někdy tam potkám i naše fanoušky. Je to roztomilí.

,,Tak klidně já tam ještě nebyl" Přikývne souhlasně a já se začnu v duchu radovat.

Kdyby jsem věděl co se ještě stane.

Další kapitola po sto letech 👏 Ale
nemusíte se bát ❤️

Přemýšlím jestli bych neměla vydat i tu další knížku která mě před tím napadla <3