Love is Love /Marcus Gunnarsen/

/🍀💚 27💚🍀/

Cestou míjím opilé tancující lidi a do některých i narazím ,ignoruju jejich naštvané hlasy ,že mám koukat na cestu. Za to je pošlu do míst kam slunce nesvítí.

Hned u dveří se mi objeví něčí silné ruce kolem pasu a strhnou mě majetnicky na hruď majitele. ,,Proč mi utíkáš?" Zašeptá mi známý hlas do ucha. Jeho gesto i ten protivný hlas mi rozproudí krev v žilách. Tak moc mě nikdo nenasral jak on.

Odtrhnu se od něj a rovnou mu dám pěstí do nosu. ,,Laskavě se už přestaň snažit! A rozhodně na mě vůbec nehrabej! Vše zkazíš!" Zařvu po něm. Nechám Liama Liamem a uteču rychle ven s nadějí ,že najdu drobnou postavu utíkající do tmavé noci.

Radši se rychle zdejchnu dál kdyby toho idiota náhodou napadlo jít za mnou. Zoufale se začnu rozhlížet kolem sebe doufající ,že ho někde uvidím schovaného. Po chvilce marného hledání to vzdám. Ten se už neukáže. Naštvaně nakopnu plechovku ,která leží vedle mě. Ta odletí asi 2 metry dál do opuštěné tmavé uličky.

Vezmu si mobil a rovnou ho začnu spamovat zprávama. Dokonce mu i několikrát zavolám. Furt mě to hází do hlasové schránky ,tak se rozhodnu to utnout. Musím si s ním promluvit.

Jako naschvál začne pršet. Podívám se nahoru na černou oblohu plnou hvězd ze, které začnou padat menší kapky deště jako slzy. Dostanou se mi slzy do očí a odejdu domů. Déšť začne sílit až propukne veliký liják. Já dál pokračuju v cestě a nechám si promočit všechno oblečení.

Ještě by stačila ta smutná píseň jak vždy hraje ve filmech. Chci si vzít mobil a napsat dvě známá slova než kolem mě projede kamion a vjede přímo do velké louže. Všechna voda skončí na mně jako velká ledová sprcha.

Zakleju nad tím. Začnou mi téct slzy po tvářích s pocitem ,že jsem vše totálně podělal. Nikdy neukazuju své citlivé stránky kdy brečím. Na to mám velké ego a furt se chovám jak nějaký drsňák ,že mu je vše jedno. Vůbec to tak není ,ale jsem to prostě já se svými blbými kecy.

Choval jsem se tak už před tím co jsem si přiznal ,že nemám rád holky. Už jsem si myslel ,že by všechno mohlo být jinak a já budu konečně šťastný. Zase jsem se zmýlil. Karty se opět obrátily. Asi si fakt nezasloužím být šťastný. Zhluboka si oddechnu a chci pokračovat dál než uslyším nějaký smích opilých lidí a nějaké bolestné zasténání.

Pokračoval bych dál v cestě a proklínal se všemi různými způsoby když se najednou zastavím. Ten hlas mi je nějaký povědomí. Zblednu při pomyšlení ,že tam je můj malý tmavovlásek. On už není tvůj a ani nebude za to cos mu udělal.

Ale buď sticha. Ani nekontroluju své nohy i činy a vběhnu rychle do tmavé smradlavé uličky. Rychle se přibližuju ke skupince nějakých chlapů asi tak v mém věku až do 30 let. Jejich nakřáplý opilý smích jde slyšet do nedaleké ulice až mě z toho bolí uši. Naberu svou odvahu. ,,Hej! Nechte ho bejt! Proč si nevyberete někoho ve vaší velikosti?!" Zařvu po nich. Všichni sebou polekaně škubnou a otočí se mým směrem.

Dohromady jich jsou 4. Nad všemi jsem vyšší a taky dobře vypracovaný tak ti menší radši zdrhnou až na jednoho. Ten je stejně postavený jak já. Prohlídne si mě s posměvačným výrazem ,který mi leze tak na nervy. Jako bych to nečekal co řekne. ,,Co tu chceš buzno? Nevíš s kým se máš teploušit?" Zasměje se. Protočím očima. ,,To víš ,že jo. Jen tak si chodím do tmavých uliček a znásilňuju koho chci" Odfrknu si ironicky.

Pohled mi spadne na stočené u zdi natisknuté tělo. Zastaví se mi srdce když v něm poznám Jaspiho. Podívám se zpátky na něj a jde vidět jak moc si to užívá. ,,Co jste s ním udělali?!" Zavrčím a ztmavnou mi moje čokoládky až je mám úplně černé. ,,Jen jsme udělali to co nám přišlo správné" Pokrčí rameny a ušklíbne se. ,,Co mi taková tyčka jak ty dokáže něco udělat? Vždyť si musíš zlomit kosti" Sevřu si dlaně do pěstí a zatnu čelist pod návalem vzteku i nad tím chtíčem mu rozbít hubu.