Takhle nervózní jsem ještě nikdy v životě nebyl. Někdo to bere jako normální schůzku ,ale pro mě je to velmi důležitá věc. Sám jsem velký nervák takže se snažím se nesesypat.
3 dny byl Jaspi v nemocnici na pozorování. Když zjistili ,že je v pořádku tak ho propustili. Za tu dobu jsem za ním hodně krát chodil s menšíma dárkama. Vždy mi zvedlo náladu jak byl hodně šťastný z takové maličkosti.
To mám na něm rád. Pořád je tu ale strach ,že to opět zvorám. Takže postupuju na vše pomalu.
Po té vášnivé noci mého bratra s jeho snoubenkou jsem je pěkně sprdnul až se nad sebou zastyděli. Ani nevíte jak mi potom bylo skvěle. Oba mě dotlačili ,abych pozval Jaspiho ven. Furt do mě šili než jsem to nevydržel a udělal to sám.
Zrovna za 10 minut se máme vidět na našem místě. Díky nim bych na to vůbec neměl odvahu a udělal bych to později nebo taky nikdy. Jsem jim za to velice vděčný. Ještě před chvílí mě povzbuzovali až mi to lezlo krkem. I tak je ,ale mám moc rád. Bez nich bych to nezvládl.
Svalím se na most a hodím si nohy přes okraj ,aby mi visely nad vodou se zlatýma rybičkama. Díky Jaspimu se mi život obrátil o 180°. To právě díky němu jsem si vše uvědomil a začal si víc vážit mých blízkých. Vezmu si do rukou kytaru ,kterou naladím. Dám prsty na struny a začnu hrát. Potichu mi začnou vycházet různá slova z úst.
Po nějaké chvíli se odreaguju a vžiju se do toho. Za tu dobu co jsem byl sám jsem vymyslel vlastní písničku. Myslím ,že by to mohlo být v budoucnosti hitem ,až to teda dám Jaspimu a lidem co dělají i upravují písničky. Nese název When all the lights go out. Dal jsem do toho vše i své srdce. Díky tomu jsem myslel i na Martinuse. I on tam něco vymyslel. Ta písnička má své kouzlo.
Vždy se díky skládání písniček odreaguju.Dozpívám a okolo mě se ozve potlesk. Překvapeně se podívám kolem sebe na lidi ,kteří tu jinak prochází nebo chodí s dětmi na hřiště. Taky ty maminky s kočárky tu jsou a sledují mě s ohromenými výrazy. S úsměvem poděkuju a pohled mi spadne na Jaspiho ,který si sedne vedle mě.
,,Ahoj" Pozdravím ho s úsměvem. Roztomile znejistí než mě potichu pozdraví nazpátek.
,,Ahoj. Kdy mi hodláš dodat ty papíry s novou písničkou? Mohli by jsme to nahrát" Spokojeně se usměje. Vykulím oči. ,,To myslíš vážně?" Rozzáří se mi obličej. ,,Smrtelně" Pobaveně souhlasí.
Nadšeně ho obejmu. ,,Jsi úžasnej. Ten song bude hitem roku!" Stisknu ho a v duchu se začnu radovat. Tohle by jsme měli. Ještě vyřešit další důležité věci. ,,Víš Jaspi.." Začnu nejistě.
,,Chci být k tobě upřímný. Pozval jsem tě ven ,aby jsme si promluvili. Je tu hodně neshodností a já mám toho docela dost na srdci" Sleduju jeho reakci.
Překvapeně zamrká a pobídne mě ,abych pokračoval. ,,Jen chci abys mě vyslyšel. Já vím jsem moc složitý člověk ,ale chci aby si mi důvěřoval. Nic víc po tobě nechci" Podívám se mu do očí.
,,Ale já ti věřím Macu" Dodá.
,,Děkuju ti" Pousměju se a zvážním. ,,Je tu mnoho věcí o kterých nevíš ,nebo tě něco zajímá. Je toho hodně. Já vždy neměl štěstí na lásku ,hlavně potom co jsem zjistil co jsem zač. Hodně mě to překvapilo ,ale čekal jsem to. Jen jsem to chtěl vyvrátit. Mě nikdy nepřitahovaly holky jak Martinuse. On měl vždy větší štěstí na lásku než já a jeho vždy holky obdivovaly než mě , dokonce i fanynky mají radši jeho než mě.
Tehdy jsme měli rozjetou naší kariéru a nemohli jsme si dovolit s někým být , na to jsme byli moc mladí" Zadívám se před sebe na tmavou oblohu ,jako bych to viděl před sebou.
ČTEŠ
Love is Love /Marcus Gunnarsen/
Fiksi PenggemarJe krásné být mezi lidmi kteří jsou stejní jako vy. Rozumí si spolu a nenádávají si jako někteří chytráci. Kolem mě hraje hlasitá hudba a zpívající lidé si užívají své volnosti. Nikdo nemá žádné narážky ,že jsme jiní a musíme se jít léčit. Před očim...