First pain,first love.

Ach..Amerika,tak cizí země.

Bylo to už pár měsíců po smrti jeho rodičů a bratra. Tolik se toho stalo. Jemu museli pouze zašít rány a zrenovovat jeho obličej a končetiny. Jako jediný z toho vyvázl dobře. Na rozdíl od jeho rodičů. Po všech těch soudních řízeních bylo rozhodnuto,že jako jediný příbuzný se ho ujme strýček v Portlandu. Nechtělo se mu tam. Tak daleko od domova mezi lidi,co nezná. Na novou školu,do jiné rodiny. No co,alespoň bude u strýce. Ten vlastní studio pro mladé a nadané umělce. Je to boháč. A prý se o něj dokáže postarat i když v to moc nevěřil.

Zapnul zip batůžku a sebral kufr. Naposledy se rozhlédl po jeho domově. Za chvíli mají přijet lidi z realitky a jeho dům prodat a peníze mu poslat na účet. Zavřel dveře,zamknul a vydal se na letiště s letenkou v ruce. Čekala ho cesta nějakých 10ti hodin,než bude v Americe. Nadechl se a vyrazil vstříc nových zkušenostem.

"Letenku prosím." usmála se ta mladičká letuška,které nebylo ani 20 let. Podal jí letenku a vlezl po můstku do letadla. Měl mít sedadlo 17; 3. řada u okna. To bude lehké. Po nálezu svého místa si nasadil sluchátka do svého mobilu a poslouchal písničky. Stále ho bolela smrt rodičů. Ptal se sám sebe,jaké to asi teď bude mezi těmi novými tvářemi? Jaký to bude na nové škole? Jaký to bude u strýce? Už dlouho se neviděli. Jak se asi zachová? Jaký to pro něj bylo,když zjistil tu věc. Na své otázky nenalézal odpovědi. Strýc měl 3 syny. Ze dvou manželství,kdy jedna manželka zemřela při porodu druhého dítěte a ten třetí byl ze druhého manželství. Už si ani nepamatoval jejich jména. Letuška se hlásila o pozornost a říkala v angličtině,co mají cestující udělat. Nerozuměl jí ani slovo. No,tak tohle bude krutý. Smál se sám sobě. Kdyby nebyl tak blbej,šel by jako brácha na anglinu,ne studovat podrobně Korejskou litraturu. Ach.. Brácha. Ten syčák. Jak moc mu chyběl ten jeho drzej výraz,když mu kradl oblečení a schovával ho. Ale to už nikdy nezažije. Prošla kolem něj další letuška. Prý jestli nechce něco k jídlu. Řekl si o Kim-chi,ale letuška se na něj koukla tím pohledem jako kdyby viděla mimozemšťana. Tak si tedy poručil Coca-Colu a hamburger. Opět si nasadil sluchátka,snědl jídlo a usnul. Snad prospí celou cestu. Nebo líp,letadlo dostane krach a on umře taky..

Letadlo se začalo otřásat. Že by? Že by se jeho přání vyplnilo a on umře? Ne. To jsou turbulence. Přistávají. Zapnul si pás a modlil se,aby to nebylo tak trapné, jak se mu zdálo. Když letadlo přistálo,šel s ostatními do obrovské prosklené haly. Bylo tam tolik lidí! Očima hledal strýce. Když ho uviděl,zčervenal. Držel cedulku a tam napsáno "I WANT MY NEPHEW KIM TAE HYUNG" ale nerozuměl tomu. Strýc z něj udělal idiota! Ach bože,to je trapné. Strýc si ho však všiml dřív než se rozhodl jít hledat kufr s věcma. "Taehyung,nástup!" zařval přes celé letiště. Taehyung se otočil a zkoprněl. Strýc se tvářil až moc nadšeně na to,že tu má černého pasažéra. "Ahh.. Jak rád tě vidím! Jak je to dlouho? 5 let? Docela ses změnil za tu dobu!" žvanil a žvanil strýček. Samozřejmě korejsky,takže se za nimi lidi otáčeli a koukali jako na blázny. "Charlie.. Prosím,říkej mi jen 'V'." žadonil Taehyung. Bylo mu to tak trapné! "No,jsi zřejmě vyspělejší než můj malý Tae. Nevadí. Pojedem.. Domů?" strýček se přestal usmívat.. Bylo mu jasné jak na Taehyung-a slovo 'domů' působí. Nastoupili do zbrusu nové Alfa Romeo 4C a jeli k Charliemu domů. Čelit nástrahám života.

Když dojeli,Taehyung nemohl uvěřit svým očím. Jeho strýc vlastnil snad tu největší vilu na celé zemi. Byla obrovská! Nemohl se vynadívat na tu krásu. "Budeš mít i svůj pokoj,koupelnu i šatnu." zašeptal tajně strýc. Páni!! Tolik toho najednou má. Zapípal mu mobil. Píše mu realitka. Dům prodali za 284 dolarů. To je obrovská suma. Ale kdo by takovou rachotinu koupil? Strýc mu nahlížel přes rameno a usmíval se. Že by..? Ne to je hloupost. Strýc mu sebral kufr a popohnal dovnitř.

"Dobrý den." řekl a uklonil se nějaké ženě,která byla v předsíni. 'Dobrý den' bylo snad jediné,co anglicky uměl. Žena se však usmála a začala brebentit korejsky. "Zdravím tě,Taehyune. Je mi moc líto té nehody s tvou rodinou,ale doufám,že se tu u nás budeš cítit dobře. Jsem Lilith,Charlieho manželka a tvá macecha,a pokud o tom ještě nevíš,tak jsme tě adoptovali. No. Myslím,že je na řadě tě představit tvým bratrancům alias nevlastním bratrům,se kterými tu budeš žít." a zavolala do patra tři jména. "James,Alex,Matthew come here,please!" zařvala anglicky,jelikož se zezhora ozývala,kupodivu korejská hudba. Během pár sekund se přiřítili tři kluci v Taehyung-ovo věku s úsměvem na tváři. "Ahoj,jsem Alex. Tohle je James a Matthew." představil se ten nejroztomilejší. Vypadal jako strýček,ale mnohem mladší a modernější. Ti další dva kluci vypadali jako normální teenageři,co se válí u počítačů a paří hry. Nejspíš to byla ta dvojčata,protože byli navlas stejní. Ani jeden se mu nezamluvil. Ale Alex ano. Vypadal jako fajn kluk. Prostě jako takovej ten týpek,co se rád baví,je středem pozornosti a má spoustu přátel. "A-ahoj. Jsem Taehyung a-a.. Bu-du tady bydl-l-let s vámi." snažil se Taehyung mluvit anglicky. Alex se zasmál. "Nemusíš se bát. Taky umíme anglicky i korejsky. Tatínek nás k tomu nutí,ale pšššt, aby o tom nevěděl." Smál se od ucha k uchu. Taehyung si oddychl. Aspoň,že oni umí korejsky. Jinak by se s nimi nemohl domluvit. V tom zasáhl strýček. "Dobrá hoši,teď tu nechce Taehyung-a o samotě,aby si vybalil a připravil se na zítřek." a vyhnal je všechny pryč. "Počkat,jaký zítra? Co zítra bude?" ptal se Taehyung,když slyšel tichý chichot svých nových bratrů. "Zítra tě přihlásíme do školy a uděláme si výlet." odpověděl strýc a doprovodil ho do jeho nového pokoje.