"M-matte?" začal opatrně RapMon. "Opakuju se. Co tu sakra děláte?!" křikl Matthew. RapMon sklonil hlavu. Do situace se vložil Suga. "Hele,nech nás projít a zapomeneme na to,okay?" a nespouštěl z mladíka oči. "Hmm.. Fajn." opáčil a ustoupil stranou aby mohli projít do svých postelí.
Další den ráno se Jin probudil a měl okno ohledně předešlého dne. Že by chlastali? Nee. Kravina. Vždyť byl.. Za Taem.. V nemocnici.. Taehyungie.. Můj.. Přítel.. Bývalý kámo. Provokoval ho hlas uvnitř.
Vztal s tím,ze se půjde najíst,ale dveře byly zamčené. Že by ho zamkli,aby nemohl zabit Jimina? Ochranná fáze pro oba? Heh. Super.
Zaťukal a zavolal,že už bude hodný a dveře se odemkly a z nich vykoukl J-Hope a pustil ho ven. Jimin už sedel u stolu a jedl.
Koukal na Jina omluvným výrazem. Jin mu kývl hlavou a sedl si také. Zbytek tam byl s nimi. Jedli v tichosti jakoby neměli jazyk. RapMonovi už to bylo trapné. "Emmh.. No.. Tak.. Co,kdybychom jeli za klukama do nemocnice?" prořízl jeho hlas to napětí. "Nikam nejdu" odsekl Jin a zvedl se. "Půjdu někam ven. Nečekejte mě" poodešel. "Zatím" zamával a zmizel ve svém pokoji. Zbytek si hlasitě oddechl.
"Eyy.. Jiminiah.. Běž za nim. Vyřešte to. Šup. Fighting!" poplácal ho po ramenou J-Hope. "My zajistíme zbytek" mrknul Hobi a začal sklízet nádobí.
Jimin se nadechl a vyšel schody. Zaťukal. Nic. Znovu,hlasitěji. Ticho. "Jinie,hyung?" vešel do odemčených dveří. Ale nikde nikdo. Koupelna. Nic. Šatna nic. Pod postelí? Taky nic.
"Kluci!? Jin zmizel!" zavolal a slyšel dupot po schodech.
"Jak jako zmizel?" divil se RapMon. "Vypařil se. Je fuč" máchal rukama Jimin.
Suga si všiml papíru na posteli. Kluci si sedli kolem něj na postel s jasným přáním. "Čti" pobidl ho RapMon.
Suga spěšně přelétl list a zhluboka se nadechl.
Drazí kolegové, přátelé,bratři.
Je mi to trapné vás takhle opouštět,ale nemám na výběr. Nemám důvod tu být, když nemůžu být s tím,koho miluji.
Opouštím skupinu a už se nevratim. Odpustte. Vzal jsem svou část peněz,co mi patří a odchazim.
Taehyungovi řekněte,ze ho šíleně miluju a trhá mi to srdce. Jimin? Odpouštím ti :)
Budu vás i nadále sledovat. Budu chodit na vaše koncerty a když budete dobře hledat,najdete mě.
Vymažte si mé číslo. Zapomeňte na mě.
Miluji vás všechny. Jste moji bratři.
Děkuji vám. Váš Hyung Seokjin.
Suga se nadechl znovu,když ho vyrušil J-Hope. "Odešel! Kdo nám ted bude vařit?!" tahal se za vlasy.
Suga se na něj koukl. "Hoseok,děláš si srandu? On opustí skupinu a tebe štve ze nebude mít kdo vařit?!" štěkl na něj a odešel zavolat policii.
Zbytek se tam zaujaté bavil o tom,co se stalo. Až na Jimina. Ten seděl a přemýšlel. Obviňoval se. Proč?! Jinie. Vrať se. Prosím.
Zíral do nikam dokud se neobjevily majáky policejního vozu.
Raději šel spát.
A v tu dobu usinal i Jin na cestě zpět do Koreje.
"Odpusťte mi" zaseptal než usnul.
---------------------
Ayo.. Lady and gentleman.
Snad se líbí. Píšu to na mobilu :D
1)Strašně moc děkuji za 1000+ přečtení. Miluju vás.
2) Jdu se schovat,protože me zabijete,ale tento příběh je u konce. Oficiálně ho ukoncuji.
Ale!! Bude druhý díl !! Ještě nevím název ale brzy přibude v mých knihách. Tak se teste.
Vase #Yin
ČTEŠ
First pain,first love.
FanficPoté,co mu při autonehodě zemřeli rodiče a bratr,se musel přestěhovat z Koree do Ameriky,do Oregonu ke strýci. Tam nastoupil na střední školu jako jiný puberťák. Ovšem,díky své národnosti a špatné angličtině byl terčem posměchu. Myslel si,že se pro...
