First pain,first love.

Kdo jsi?

Hehe,tak jsem tu zase,abych vám lehce pomotala hlavinky. Dostala jsem úžasný nápad,který mě dost pobavil. Hehe ^-^ Jinak,na mé stránce mám nový soubor příběhů,kde si můžete napsat. Snad se bude líbit. :3

Mimochodem,blížíme se k 200 přečtení! Děkuji vám. Moc mě to potěšilo!

Taehyung:

Když jsem se probudil,Jin už tam nebyl. Docela jsem se lekl,dokud jsem ho oknem nezahlédl před nemocnicí. Ale i tak mě zarazil ten fakt,že tam stál s nějakou dívkou. Teda,nejen stál. On ji objímal a líbal! 

Rychle jsem odtrhl zrak a snažil se myslet na jiné věci. Třeba na to,co bude s tím klukem. Zavolal jsem Charliemu. "Ahoj. Jo,v pohodě. Jen mě ještě trochu bolí celej člověk,ale jinak je to v pořádku. Jen se chci zeptat,co ten kluk? Co s ním bude? Léčení? A pak vazba? Aha. Jo v pohodě. Já jen. Chci domů. Nelíbí se mi tady. Myslíš,že by se to dalo zařídit? No.. Něco se stalo s Jinem,ale to ti povím pak. Jo. Tak zatím." Rozloučil jsem se a trhl sebou,když jsem zjistil,že poslední část rozhovoru si vyslechl Jin.

"Co se se mnou stalo?" ptal se až s moc velkým zájmem. "Nic" odpověděl jsem stroze. "Vůbec nic. Jen jedu domů a chci být sám." Bez idiota,co mě namotá a odkopne. Bez idiota co líbá cizí holky! Křičelo moje svědomí. Ale nahlas jsem nedokázal nic říct. Jinak by mi ruply nervy a já se rozbrečel.

"Tae já-" "NEMLUV NA MĚ" řekl jsem mu ostře. Otočil jsme se k němu zády,obul si bačkory a vydal se na jídlo. Jin jen seděl na mé posteli a udiveně na mě koukal. Vypadal,jako by chtěl něco říct,ale neměl k tomu odvahu.

Ke snídani jsem měl míchaná vajíčka a slaninu. Jak typická anglická snídaně. Rychle jsem vše spořádal a šel navštívit doktora,který mě má na starost,abych mu řekl,že jedu domů. Jako vždycky. Věděl o tom. Charlie myslí na všechno.

Do pokoje se mi nechtělo,abych nemusel koukat na Jina,který se vyptává,co se mi stalo,že jsem na něj nepříjemný. Jen ať se vzpamatuje,než mě začne namotávat. Procházel jsem se nemocnicí,občas někoho pozdravil. Pak jsem se koukl na dětské oddělení,kde si chvíli hrál s malými dětmi. Zalíbila se mi obzvlášť jedna malá holčička,která mě chtěla namalovat jako Barbie. Sestřička jí půjčila své šminky a ta malá začala. 

Když skončila se svou ozdobou mého obličeje,sestřička mě málem probodla jehlou s úspáváním. Ta malá divoška ze mě udělala Jokera! Když si to sestřička uvědomila,začala se smát. Nevím jestli nevinnosti tý holčičky,nebo mě. Ale nejspíš mě.

Když mi zazvonil mobil,uvědomil jsem si,že je na čase se převléct a jet domů. Zhluboka jsem se nadechl a vešel do pokoje,který byl prázdný. Jin tu nebyl,což mě docela divilo. Místo toho byl na mé posteli lísteček:

"Taehyungie. Nevím,co se stalo,ale snad ne nic špatného. Až budeš moct,ozvi se mi. Budu rád. A kdyby byl nějaký problém,napiš mi a já přijdu a promluvíme si. S láskou. Jin"

Pche. Nic mu psát nebudu. Nebudu se mu ozývat. Ne. Už nikdy. Šel ze sebe umýt nový Make-up,tedy až po tom,co jsem se vyfotil na památku pro tu holčičku. Pak to vytisknu a dám jí to.

Charlie zaklepal na dveře a vzal můj batůžek s věcma. Vydali jsme se domů. Ani jeden jsme cestou nepromluvili,dokud jsem se nesnažil zabrzdit,když nám přes cestu vletěl nějaký kluk. Začal jsem řvát ať brzdí. Ale Charlie to bohužel nestihl. Kluka to odhodilo asi 4 metry od auta a já se praštil hlavou o palubku auta.

Rychle jsem vystoupil,ačkoliv bolest hlavy byla nesnesitelná,musel jsem vědět,jestli ten někdo je v pořádku. Zatrnulo ve mě,když jsme viděl bezvládnou osobu v prapodivném uložení těla. Ještě víc mě dorazilo to,že ten někdo byl můj andělský Jin. Vedle mě se postavil Charlie s mobilem u ucha,už volal sanitku.