First pain,first love.

Nááákupy

"Tati,dovezeš nás do centra? Domů pak dojedeme busem." žadonil malý Alex. Tedy,pro Taeho to byl malý Alex. A doslova. Byl skoro o hlavu menší jak on a i mladší. "Dobrá tedy,ale budete se mi hlásit a žádný kraviny,aby to nedopadlo jak minule!" pohrozil mu pěstí Charlie. Bylo to až směšné,jak se syn a otec rvali. 

Když je Charlie vyhodil v centru,Tae se cítil jako mravenec v mraveništi. Bylo tu tolik lidí. A vzájemně do sebe strkali a volali na sebe. "Auuuč.. Sorry bro." strčil do něj nějaký mladík. Tae se otočil a viděl kluka,o pár let staršího. Byl.. Až moc roztomilý Hnědo-zrzavé vlasy lehce v čele. Oválný obličej plný smíchu. Hnědé až černé oči asijského typu. Taeho to zaskočilo. Uklonil se. "Omlouvám se,hyung. Nechtěl jsem stát v cestě." Ten kluk se pohrdavě zašklebil. Musel vypadat jak idiot. Sakra Tae,probuď se. Tady nejsi v Korei aby ses každýmu omlouval a klaněl. Jsi v Americe. Tady do někoho narazíš a je ti to jedno. Káral sám sebe. "Jo v pohodě. Příště si dávej bacha na cestu." řekl mladík korejsky a odešel. Tae ho následoval pohledem. "Páááni. Tak to je dobrý. Nějakej náfuka. První zkušenost s amíkama." Smál se Alex. "Ale.. Vždyť,uměl korejsky,tak nebude Američan ne?" ptál se Tae. "No jasný,je to jako u mě. Mám mámu američanku,tátu korejce,a umím obouma jazykama. A příště. Tady už 'hyung' neplatí. Nikdo tě stejěn nepochopí,tak nech mluvení na mě,ok?" řekl Alex a táhl Taeho mezi různé obchody,restaurace a krámky.

"Tak. Za prvé. Mobil. Na tu tvojí šunku se nedá koukat." smál se Alex na Taeho mobil a obratně mu ho vzal,vypnul,vyndal simkartu a mobil zahodil do koše. "Ale,počkej! Je můj jednej!" řval Tae a hrabal se v koši,aby našel telefon. "Hele,ty se na ten mobil vykašli,peněz máš dost. Jdeme koupit novej." strčil do něj Alex a táhl ho do prodejny.

"Tak který se ti líbí?" ptal se snad posté Alex,ale Tae si nemohl vybrat. Takových zařízení! A jedno z nich bude jeho! "Třeba tenhle. Ne,počkej,který je nejlepší na hudbu,fotky a všechno?" vyzvídal Tae. Byli v prodejně už asi půl hodiny. "Počkej chvíli." a odešel k prodejci. Po pár minutách se vrátil a držel v ruce mobil jménem Samsung. "Tohle je nejnovější model a k tobě bude sedět. Na,zkus ho." a strčil ho do ruky Taemu. "Wow! Je super.  Kolik stojí?" "To už neřeš a jdeme pro SIM." smál se Alex a zaplatil Taeho kreditkou. Tae od telefonu nemohl odtrhnout oči. Hned vyzkoušel všechny aplikace,co v něm byly. Nejdříve uložil všechny své kontakty a starou simkartu vyhodil. Po necelé půlhodině měl nové číslo a všem poslal SMS,že má nové číslo,že může psát všem a zavolal přátelům v Koreji. Alex toho měl plné zuby,tak Taemu mobil vzal a vyrazili na nákupy oblečení. 

Tae si vybral miliony triček,kalhot a všeho co potřeboval a Alex vybíral jen to,co se 'prý nosí'. Nakonec ze všech butiků odcházeli minimálně s 4 taškama. V tom posledním už vybírali jen boty. Několik párů bot se mu líbilo,ale Alex trval na tom,že musí mít prostě tyhle a tak mu nezbývalo nic jiného než si je vzít. Tentokrát,ale měl jít platit on. "Hele,nic neříkej a jen se usmívej,až to bude zaplacený řekni jen 'Thank you so much' a odejdi." radil Alex,ale Tae se cítil jak vyvrhel. Nic neuměl. No tak snad se to podaří a nebude za trapáka. Došel na řadu u kasy a podal nákup a kreditní kartu. Když prodavačka načetla zboží a viděla zůstatek na účtě,začala se chovat až moc mile,než by se Taemu líbilo. "Hej kámo,jdeme." odtáhl ho Alex a šeptem dodal "tohle je ten typ holek,co jsou po penězích,tak si dávej bacha." a začal se smát.

Teď měli zamířeno do restaurace. Taemu zase kručelo v břiše. Zašli do nějaké zapadlé,aby nebyli tolik na očích. Najedli se dobře a levně. Byl čas jít domů. 

"Jsme doma. A já jdu spát." křičel Alex už ode dveří. "Dobrý den,ahoj" pozdravil Tae a šel za Charliem. "Tak jak se dařilo?" optal se ho strýc s úsměvem. "Dalo se to. Teda,až na to,že má Alex vkus hodně utrácet." zasmál se Tae. Strýc přikývl. "Jo,ten to zdědil po Lilith. Taky ráda nakupuje,obzvlášť pro ostatní. Ale teď ty a škola. Cítíš se na to? Lilith je dobrá učitelka a já pevně věřím,že s její pomocí to zvládneš. Chce to jen tvrdě makat. Jo a pro informaci,ten měsíc co budeš normálně ve škole s ostatními si nic nedělej. Možná jim nebudeš rozumět,ale to se časem zlepší. Vidím to tak,že sebou budeš moct nosit mobil,aby jsi si mohl věci překládat,ale jinak budu v hodinách i já a budu ti pomáhat s překladem aspoň ten měsíc. A hodiny,co budeme mít spolu ti to budu samostatně překládat a už brzy tu bude i ten výměnný student. Je taky z Koree,takže si asi budete rozumět. Uvidíme. Když budeš chtít o něm vědět víc,tak klidně" usmál se strýc a tázavě se na Taeho kouknul. "Charlie,to všechno.. Je strašně milý. Ani nevíš,jak jsem ti vděčný. Rád si pak poslechnu o tom výměnném studentovi. Ale zajímá mě jedna věc. To ty jsi koupil náš barák v Korei?" Tae se zahleděl do strýcových očí a odpověď věděl. Strýc se zamračil. "Ten barák. Jsem koupil já. Pro tebe,až budeš chtít jet opět domů. Aby jsi měl nějaké zázemí. Snad ti to nevadí. Jinak ohledně toho studenta. Tady je jeho složka,tak se můžeš kouknout" a dal mu na klín složku 'Výměnný student'. "Děkuji strýčku. Už taky pujdu spát,abych zítra nezaspal. Dobrou" a odešel. "Dobrou.." odpověděl strýček a rozcuchal si vlasy. Bože,já to nezvládnu. Bratr zemřel a mám tu toho kluka,který se tu cítí jako v zajetí. Sand se dá do pořádku až tu bude SeokJin. Snad to bude lepší. Snad. A s rozpornými pocity šel také spát.