First pain,first love.

Buzz Rakeťák

Jin:

"Jeon Jungkook!" doběhl jsem k mostu a i když mé plíce nenalézaly vzduch,dokázal jsem křičet jak,kdyby mě vraždili. "JEON JUNGKOOK!!!" dal jsem si ruce kolem pusy,aby se můj hlas rozléhal dál. Odpovědí mi byl jen skřek vrány. Super. "Aspoň někdo mi odpoví" pronesl jsem sarkasticky.

Běhal jsem podél mostu tam a zpět už asi po čtvrté,když můj zrak zarazilo něco žářivě čistého s rudou skvrnou dole pod mostem. Okamžitě jsem přemýšlel jak sejít bezpečně dolů.

Po několika pokusech a odřených dlaních se mi to podařilo. Došel jsem k tričku. Když jsem ho zvedl,skrčil jsem nos pod pachem rybiny. Triko jsem si prohlížel ještě chvíli,když mi hlavou proběhla myšlenka na Kooka.

*"Hey! Jinie! Hyung! Slyšíš mě! Já jsem tady!" řval na mě tehdy ještě 17ti letý Kook. "Jo,vím,že tam jsi" smál jsem se nad představou,jak se tváří. "Pojď sem" přikázal jsem mu. "Mmm? Hyung? Musíš si mě ale nejdříve chytit" odpověděl se smíchem. Já toho hajzlíka zabim. Prodíral jsem se hromadou sněhu a břečky a snažil se najít toho BazeRakťáka. (Jo miluju ToyStory xD ) "Kooku! Pojď,je mi zima. Prosíím!" škemral jsem. Byli jsme ve Štědrý večer venku jen v tričkách a ten idiot se válel ve sněhu jak pes. "BAF!" vyštěklo na mě něco a já se lekl. Kesnul jsem si na zadek. Ten někdo byl Kook s obrovskám nánosem sněhu na hlavě,který pomaličku roztával. "Pako" rozcuchal jsem mu vlasy. "Jdem. Amma [matka] bude mít starost. Kook se zazubil a následoval mě již prošlapanou cestičkou zpět do domu. Kdo by se ptal,tak jsem Kookův kamarád,který ho doučuje a jelikož nemám rodiče,kteří se měli rádi s Kookovímy tak u něj i bydlím. Jeho matka je i má matka. "Amma! Je něco k jídlu?" křičel Kook už od dveří. "Ahh,moji hoši se vrátili. Ano,minutku,jen dodělám polévku,tak se jděte umýt. Jste celý studení a mokří" ozvala se Gyuri (náhodně vybrané korejské jméno). Kook odešel a Gyuri se na mě starostlivě koukla. "Snad neonemocní" usmála se ustaraně. "Ale,amma,vždyť víš,že není tak často nemocný,jako jiné děti. Neměj starosti" usmál jsem se a pohladil ji po tváři. "Jinie! Pojď se umýt ať se maminka nezlobí!" křičel Kook z koupelny. Vydal jsem se za ním. Zrovna si myl hlavu. Vypdal vtipně,když si z vlasů dělal účesy. (já to dělám taky xDD ) Jednou na Elvise,pak zase něco podobného účenu Supermana. Nakonec to asi vyhrál obyčejný pankáč,se kterým se mi i ukázal. Gyuri nás zavolala na večeři a pak na dárky. Kook byl natěšený jako vždy. Dostal hromadu dárků. Já měl ten svůj schovaný pořád u sebe. Došel jsem pro něj a podal mu ho. "Tohle je dárek odemě,aby jsi věděl,že tu budu vždy s tebou,ať se stane cokoliv" a usmál se. Kookovy oči se rozzářily štěstím a trhal papír jak šelma. "H-hyung! To je krásný!" rozplýval se nad čistě bílím trikem,kde se zvěčňovala moje fotka s nápisem 'Nejlepší Hyung na světě'. Kook mě objal a hned is ho oblékl*

A přesně tohle triko,to triko,co ho mělo chránit.. Bylo od krve. A bylo celé mokré. Po 2 letech nošení už bylo trochu seprané. Ještě aby ne,když ho Kook nosil skoro furt. Po obličeji mi stekla slza. "Promiň Kookie. Nestihl jsem to" fňukal jsem. V tu chvíli se na most přiřítil Jimin. "Hyung! Jsi OK? Kde je ten Kook? Jo a tady je nějaký lístek!" volal z té výšky. "Hned jsem tam" a začal jsem šplhat zase nahoru. Sotva jsem se tam dostal,vytrhl jsem papír Jiminovi z ruky a četl

Aahh. Jeon Jungkook. Je mi ho docela i líto,měl tak krásný hlas. Je ho škoda,ale vás škoda nikdy nebude. Sice jsi na hřbitově křičel,že je všechny zahráníš,ale nějak se ti to nepovedlo,co? Chudáčku Seokjine. Můžu ti poradit. Dlaší na seznamu bude.. Docela se rozmýšlím kdo,protože vymyslet další smrt bude těžké. Řekněme.. Park.. Pak Jimin? Co myslíš,bude to dobrá volba? Další nejoblíbenější člen,hned po tom malym smardovi (promiň Kookie) a tvýmu přítelíčkovi. Už se těším na další smrt. Nezbude tu nikdo,krom tebe. Tak se zatím měj.