First pain,first love.

Tajemství

Jin:

Bylo mi divně,když se kolem mě ten kluk a.k.a Taehyung a.k.a V a.k.a Mimoň furt motal. To bylo samý "pamatuješ si tohle?" a "dívej,tohle jsme taky rádi dělali" a pak zase "tohle si na mě měl rád" a "tohle si nenáviděl." Už mi z toho šla hlava kolem,šlo to tak už přes půl roku.. Je to fajn kluk,ale ta amnestie je prostě amnestie. Nevzpomenu si,ani kdyby mě mlátili v kuse celej život.

Ale nikdo by neřekl,že jedna blbá facka mi pomůže si vzpomenout. Bylo to zvláštní. Z minuty na minutu. 

Charlie mě poslal do obchodu,abych nakoupil něco pro Lilith na večeři. (Je to zvláštní,dovolili mi tykat jim. Krom školy,samozřejmě) Dal mi i lísteček. Ale ono toho tam bylo fakt hodně. Vzal jsem si auto,jelikož řidičák už mám. 

Do obchodu je to sice kousek,ale nepobral bych do rukou tolik věcí. Vešel jsem a nevím proč,ale kolem mě se sesypalo několik holek. Nevím proč tak pištěly.

"Ahh.. Ty jsi on!" doslova jsem čuměl o čem to mluví. "No přece TEN Jin z TÝ skupiny!" Aha,teď mi to došlo o čem mluví a proč tak piští. Tahle skupina,heh. "No,je to možný. Proč?" usmál jsem se,a ty holky padaly do kolen. "Pořád hledáte někoho dalšího?" Holky se rozplývaly. "No,zatím ano,máš návrh?" Mrknul jsem na tu jednu,co se mě ptala. "Jo.. Jo,mám. SEBE!" vykřikla a začala se blbě usmívat. "Eeey. Sorry kočko,ale jsme boyband,hledáme kluka,aby jsme se pak o holku nehádali" odpoveděl jsem naštvaně. "To nevadí. Budu s váma se všema" chytla mě za ruku. Ehh.. "Sorry,ale o děvky zájem nemáme" setřásl jsem její ruku a odcházel,když v tom mě ta holka předběhla,stopla si na špičky a dala mi takovou facku,že to snad ani Chuck Norris neumí. "JÁ-NEJSEM-DĚVKA" zasyčela a odešla. Hah. Prej není. To by pak nebyla se náma všema. Miluju tyhle fanynky.

Ach,ano. Ten nákup. Takže.. Auuč. Moje hlava. Ta holka má fakt ránu. Když v tom.. 

'První pohled na Taehyunga. Jeho krásný zadeček. Jeho oslovení Mimoň. Jeho krásný úsměv. Všechny ty zážitky. Jeho krásný hlas,zpěv,tanec. Jeho obličej,když se soustředí. Když je naštvaný. Když je rozrušený. Jeho záchrana. Všechno to,co jsem kvůli němu prožil. Jak jsem mu otevřel svou děsivou duši. Jak mi poprvé řekl,že mě miluje. Jeho hebké,teplé rty.'

Sakra.. Co,co se to se mnou děje? Počkat.. Já.. Já si vzpomínám. Já si na něj vzpomínám! Vzpomínám si na svoji lásku! Taehungie~ Můj milovaný Mimoň.

Rychle jsem dokončil nákup a jel 'domů'. Musel jsem mu to říct.  Musel jsem ho políbit a všechno mu vysvětlit.

Doma jsem byl během pár sekund. "Charlie,kde je Tae?" Charlie na mě divně koukal,divil se,proč ho tak hledám. "Asi nahoře,jestli nešel ven. Proč?" Ptal se se zájmem. "Vzpomněl jsem si" odpověděl jsem mu za běhu do našeho pokoje. Prohledal jsem všechny zakoutí pokojíčku,když jsem zaslechl šplouchnutí vody v koupelně. Že by se koupal? Jemně jsem zaklepal,ale když se ozval jen tichá vzlyk,otevřel jsem. Začal jsem brebentit o tom,že jsme si vzpomněl na všechno mezi námi,když jsem si uvědomil,že je Tae nějak zticha. Seděl ve vaně,v oblečení a kolem měj se válelo pár krabiček s práškama na spaní. 

"Sakra,Mimoňi! Cos to udělal?!" Zvedl jsem jeho bezvládné tělo z ledové vody a fackoval ho. Nepomohlo to. 

"CHARLIE! STARTUJ AUTO! TAE SNĚDL NĚKOLIK PRÁŠKŮ NA SPANÍ A VYPADÁ TO BLBĚ! HONEM!" řval jsem zoufale. Charlie stačil jen křiknout,že rozumí a já Taeho táhl do auta. Dal jsem na něj teplou deku,aby mu nebyla zima a rychle nemocnice.

Doktor si myslel,že jsme sebevrazi. Nebo totální idioti. Viděl jsem,jak se blbě usmívá. 

Díkybohu,budou mu jen pumpovat žaludek,takže mu nebude nic vážného. Spadl mi obrovský balvan ze srdce a já zůstal celou dobu s ním. Celou noc jen klidně oddychoval. Já ho hladil po ruce a popíjel kafe. Za tu noc jsem jich vypil snad milion. 

Ráno přijel Charlie. Sedl si vedle mě a nahodil téma,které jsem teď nechtěl řešit. "Jine.. Vím,že tu jsi šťastný,ale je čas se vrátit. Kluci tě potřebují. A myslím,že Tae nebude proti,kdyby jste si ho vyzkoušeli. Myslím,že v Koreji bude šťastnější než tady. Je dospělý a může si rozhodovat jak chce,navíc jejich bývalý dům jsem koupil za obrovské peníze,takže má dost do začátku i bydlení pro vás dva. Můžete tady dodělat školu a pak jet,nebo se přestěhovat hned,jak mu bude lépe a školu dělat tam. Vím,že je to tvé tajemství,ale 5 mladých kluků v jednom domě je prostě moc. Prosím,byl bych rád,kdyby jsi mu o skupině řekl a dal mu na výběr. Bude mu tam mnohem,mnohem líp. A hlavně,bude tam s Tebou" usmál se a poplácal mě po rameni,aby mě podpořil.

"Jaká skupina? Jací kluci? Jaká zkouška? Charlie koupil náš barák a dal mi ho? Co se to tu děje?! Jaký tajemství?!!" Lekl jsem se,když Tae začal mluvit a tak jsem začal koktat. "Tae. No. Víš. Ono.. patřím do jedné hudební skupiny a.. měl,měl jsem sem jet,abych nám našel posledního.. člena. A padl jsi mi do oka ty. A.. a chtěl jsem,aby jsi.. jel se mnou do Koreje. A byli by jsme spolu,víš-" "A to jsi mi to nemohl říct dřív?!" křičel Tae a bylo vidět,že je naštvaný. "Já jsem se bál." "A čeho? Že tě odmítnu? Ne. Nikdy. Ani nevíš,jak bych byl rád. Ale,kdybych se to dozvěděl normální cestou,ne takhle." Usmál se na mě a dal mi pusu na čelo. "Děkuji" zašeptal mi a já se musel usmát. "Zase si mě zachránil. Ale teď vážně. Charlie,kdy si mi chtěl říct,že si náš dům koupil ty? A ještě k tomu za takový šílený peníze?" Tae vypadal dost rozrušeně. Charlie se nadechl "Tae,víš. Chtěl jsem pro tebe peníze. Chtěl jsem taky,aby jsi měl kde bydlet,kdyby jsi se rozhodl od nás odejít. Chtěl jsem,aby jsi měl zázemí. A jak vidím,teď je nejvyšší čas,ti předat papíry a vše,co ti  náleží,jelikož těch peněz je mnohem víc,než si dokázeš představit." Tae se zalknul. "K-kolik?" "Tvý rodiče měli našetřeno něco přes tři-čtvrtě milionu dolarů." Můj zrak se mihotal mezi Charliem a Taem. Taemu spadla čelist. Charlie se však zvedl s tím,že jde oznámit doktorovi,že je vzhůru a pak,že jedeme domů. "Tae,jak to tedy uděláme? Pojedem hned a školu doděláme tam,nebo zůstaneme tady?" obrátil jsem se na Taeho. "Máme prázdniny,a není problém jít zpět do Koree,školu můžeme dělat tam. Pokud se stihneme přihlásit. A pak ta tvoje skupina. Máte už nějaký songy?" Usmíval se jak sluníčko. "Jo,něco málo už máme,ale to až později. Kluci budou koukat,jakýho Mimoně jsem jim přivedl" a rozcuchal jsem mu vlasy.

Během hodiny jsme už byli zase u Taeho v pokoji a balili si věci. Teda,já jsem si balil věci. Tae jen rychle všechno naházel do tašek a kufrů a potom si pročítal lejstra ohledně dědictví a domu. Když jsem se snažil tam nakouknout,odrazoval mě a dělal si ze mě svýho poskoka. "Odnes mi ty tašky dolů" "pomož mi s tímhle" "zabal tohle". Měl jsem ho plný zuby,tak jsem mu vytrhl lejstra i mobil,na kterém si furt s někým chatoval a vyhnal ho do auta,aby jsme jeli na letiště.

Po překonání vzdálenosti nějakých 5 km na letiště jsme čekali než nám přistaví letadlo a my si mohli sednout na svá místa. Díkybohu,poslední dvě a hned vedle sebe. 

Tae si sedl a přitulil se ke mě. Propletl si se mnou prsty a políbil mě na tvář. "Awww. Ty jste tak rozkošní!" Rozplývala se nad námi letuška. "Děkujem" vykoktal Tae celý rudý a schoval se mi za záda. Po pár minutách od vzletu,základnímu proslovu a těch keců okolo Tae usnul. Já ho hladil po vlasech a koukal z okýnka. 

"Jedeme zpátky Koreo" zašeptal jsem do prázdna a pokoušel se usnout.

----------------------------------------------------------

Heyaa !!

Další díl. Ano,měl být později,ale shodou okolností jsem se dostala domů dříve než bylo plánováno.

Ale jak tak koukám.. Za ty 4 dny,co jsem byla mimo jste toho zvládli tolik!

Sakra lidi,už tu máme 284 reads! Jak jste to dokázali?! Jste úžasní! Je to pro mě obrovský krok! Během necelého týdne přibyla skoro další stovka přečtení! Miluju vás,miluju!

Ale především děkuji Kate-Mahomie,že mi dávala sílu a podporovala mě!

Děkuji jí,děkuji i Vám lidi! Budu se snažit přidat co nejdříve další díl,a mezi tím ještě psát moje nové "Story of me".

Děkuji vám ještě jednou. <3

Přísahám,jakmile na FPFL bude 400+ reads,udělám extra dlouhý díl.

Tak zatím!

#Yin