First pain,first love.

Ještě jeden den

Tae:

"Jimin,hyung?" bylo to první,co jsem po probuzení viděl. Seděl u mé postele,únava na něm byla vidět. "K-kde je Jin?" Jimin se zvedl a v očích měl smutek. "Taehyungie,teď odpočívej. Je toho hodně,co se stalo a nesmíš se rozčilovat. Málem jsi umřel. Kulka ti jen tak tak škrábla krční tepnu a málem jsi vykrvácel. Takže teď si tu pěkně lehni a odpočívej" snažil se mě uklidnit Jimin,ale bylo vidět,že něco skrývá. Přišla sestřička a Jimin se s ní na něčem domlouval,choval se sladce jako vždy,když něco chtěl a chudák sestřička jeho charismatu podlehla. Pak už jsem jen viděl,že mi něco přidává do hadičky,kde proudil fyziologický roztok a mě se najednou chtělo spát. Ten hajzlík jí přemluvil,aby mi dala injekci na spaní? Zabiju ho! 

Jimin:

Nemůžu mu to říct,byl by naštvaný a smutný. Jin mě v tomhle zklamal. Šel jsem zpět do domu Taeho strýčka,kde měl být i Jin,ale on nikde. "Aiish! Já ho zabiju!" rozcuchal jsem si vlasy a šel ho zkusit najít. Mobil měl vypnutý,takže to udělal schválně. Až to Tae zjistí,bude v háji. Ach jo..

Jin:

Sotva jsem vešel na hřbitov,mé tělo ovanul mrazivý vzduch. Došel jsem až k hrobu Alexe. Klekl jsem si. "Alexi. Najdu ho,najdu toho,co ti to provedl a zabiju ho. Dej mi sílu tě pomstit. Dej mi odvahu. Bože,proč ty?! Alexi. Řekni,že to je jen žert a ty se tu někde schováváš" plakal jsem. V tom mě ovinul teplý vánek. Cítil jsem,jako by mě někdo pohladil po ramenou. "Ano Alexi. Vím,že jsi se mnou. Tvá smrt nepřijde nazmar" a vstal jsem. Chtěl jsem odejít,když moji pozornost upoutalo něco bílého v zadní části hrobu. Šel jsem k tomu a uviděl nějaký papírek. Dopis. Rozložil jsem ten kus papíru a četl slova,jenž mi vyrazila dech.

'Jeon JungKook. Ahh.. Jak skvělé jméno pro mou další oběť. Vím,že sem zase přijdeš. Vím,že mě teď budeš hledat,ale nenajdeš. Ale i tak budu blíž než si myslíš. Budu tak blízko,že ti to nebude připadat  možné. Budu tak blízko,že budu mít možnost tě zabít ve spánku,ale neudělám to. Chci,aby jsi viděl,jak tvoji přátelé trpí. Aby jsi každý den našel někoho zraněného nebo lépe,mrtvého. Chci,aby jsi trpěl ty! Věř tomu,že se mi to podaří.  Zatím sbohem,můj příteli'

Zalapal jsem po dechu. On..On chce zabít Kooka! Chce zabít všechny! Chce.. Chce.. Sesul jsem se na kolena. Ne,to nemůžu dopustit. "NENECHÁM TĚ JIM UBLÍŽIT!!" řval jsem do ticha noci. Odpovědí mi bylo houkání sovy a nějaký šramot zvěře v křoví. 

Sebral jsem se a šel urychleně k Charliemu domů. Mezitím jsem zapnul mobil a volal Jiminovi.

JM- Jine?! Sakra kde jsi? Už tě hledám dobrý 3 hodiny a ty nikde a ještě si ty idiote vypneš mobil!

J- Promiň. Byl jsem za Alexem. Kde je Kook? Nesmí se hnout z domu

JM- Kook? Ten šel do restaurace nám pro jídlo. Proč? Děje se něco?

J- Jo a to se hodně děje! Našel jsem nějaký dopis,kde ten kripl psal,že chce ublížit Kookiemu. Musíme ho najít! Do jaké restaurace šel?

JM- Do té s tím kuřetem ve znaku,víš ne? Jak tam dělají ty masový koule s ovocnou příchutí,ble. Počkat,cože?! Ublížit mu?! 

J- Jo,vím,mám to odtud kousek,tak se sejdeme tam,okey?

JM- Yesr,hyung. Už jdu na to. Jo.. A..?

J- CO?!

JM- Můžu si půjčit tvé auto?

J- Zapomeň. Nemáš řidičák.

JM- Ok,tak v té restauraci. 

Musel jsem přidat. Kook mohl jít do té restaurace kdykoliv a kdykoliv se mohl vrátit. 

Trvalo mi to ani ne pár desítek minut,než jsem doběhl k restauraci. Cestou jsem musel odhánět moře fanoušků. Vešel jsem. Zrovna v televizi dávali naší písničku.(nahoře) Přišel jsem k prodavačce. Ukázal jsem na televizi. "Neviděla jste tady toho kluka,co jako první zpívá refrén? Myslím to *začal zpívat* Haruman neowa naega hamkkehal su itdamyeon,Haruman neowa naega sonjabeul su itdamyeon *konec zpěvu*" slečna za pultem se na mě koukla,pak na televizi,na mě,televize, takhle to udělala ještě párkrát než jí došlo,kdo jsem. Tiše vypískla. "V-vy myslíte.. Jungkooka? A-ano,byl tad-dy. Ale odešel už p-před pár minutama" byla rudá jak rajče. "Děkuji vám" uklonil jsem se. "Emm.. Mohla bych poprosit o podpis? A třeba ještě něco zazpívat? Prosíím" slečna sepjala ruce k prosbě. Odfrkl jsem si. "Podpis ano,ale už nemám víc času,musím rychle Kooka najít" a naškrábal jsem jí podpis se srdíčkem a ještě jí políbil ruku. Vyjekla nadšením. "Jo a nevíte jakým směrem šel?" zeptal jsem se naposledy. "No,společně s nějakým pánem odešli směrem k mostu. Vypadali,jako že si hodně rozumí. Děje se snad něco?" "Ne v pohodě. Děkuji,nashledanou." Sotva jsem vyšel,musel jsem zaklít. Vydal jsem se k mostu. Mezitím jsem to napsal i Jiminovi. 

*na mostě* Kook:

"A kdo ty vůbec jsi. Nijak jsi se mi zatím nepředstavil" vyzvídal jsem. Ten kluk se na mě kouknul,sednul si na jeden z pilířů a zapálil si cigateru. "Jsem ten,kterýho by ses měl bát" odpověděl klidně  já se uchechtl. "Jasně,bát se a tebe? Vždyť nevypadáš jako masový vrah" řekl jsem a prstem si zatočil u spánku ve smyslu že mu hrabe. "Ne? Vážně? Zrovna před pár dny pohřbili někoho,kdo byl důležitý pro tvého kamaráda" vyfoukl kouř a usmál se. Pak mi to došlo. Ten kluk,co byl Taehyungův bratranec či co,byl jediný v tomhle měsíci,který se pohřbíval. Pak mi to došlo. "T-ty jsi te-" "jo,přesně TEN,co zabil Alexe a málem i jeho špinavou matku. Ten,co vyvraždí každého,kdo se jen bude snažit bavit s tím vypatlaným rejžojedem a jeho kamarádem. Takže do toho spadáš ty a celá tvá skupinka zpívajích opiček" stoupnul si "je tě jen docela škoda. Máš pěknej hlas" popošel ke mě blíž a svůj cigaretový kouř vyfoukl mě do obličeje. "Ale,vždyť.. Proč to děláš?! Proč nám? Proč Taemu? Co ti udělali.." sklopil jsem hlavu. Vždyť za nic nemůžou. Kluk se narovnal a přimhouřil oči. "Ty se mě ptáš?! Celá vaše famílie rejžo-pardon Asiatů se sem stěhuje,kupuje naše obchody a dělá si tu,co chce! Ty se furt ptáš?! Kradete nám práci. A ten.. ten idiot,co jsem mu zabil příbuznýho. Takovej blbeček! (omlouvám se ti Tae,snad mě nezabiješ)

Nadechl jsem se. "Ale proč chceš ublížit nám? Vždyť my jsme jen obyčejní zpěváci." Kluk se kouknul přes kraj mostu a uchechtl se. "Ale pořád vás nesnáším" a najednou se ten kluk rozeběhl a strčil do mě. Já ale necítil náraz na zem. Pak mi došlo,že mě shodil z mostu do vody několik desítek metrů pod námi. "Sbohem kluci. Mami,tati miluju vás" zašeptal jsem si a zavřel oči. Tohle je můj konec.

----------------------------------------------------

Annyonghaseo! 

Po extrémně dlouhé době tu máme zase další díl. Ano,vím vím. Jsem ošklivá,že to zadrhnu takhle smutně (sorry Kooku),ale můžu prozradit,že neumře(možná)

Keke^^ Snad brzy napíšu další díl,ale v práci je to šílený,a taky zařizování s tím dopisem,co budu posílat pro Bangtan. Už mám vzkazy od asi 20ti lidí! A že to byla fuška všechno překládat xDD 

Tak znovu připomínám,kdyby někdo chtěl,může mi ještě napsat zprávu,nebo komentář a já to přidám mezi ostatní. :) 

Jinak moc děkuji za 800 přečtení :3 Jste nejlepší!

Zatím se mějte.

#Yin