First pain,first love.

Nemůžeme spolu být

Jin:

Ve chvíli,kdy jsem si uvědomil,že Mimoně postřelili mi nohy vypověděly službu. "Tae.." vydechl jsem,než mi Kook pomohl na nohy. "Sakra chlape,seber se a pojď mu poct" řval mi do ucha. Sebral jsem svý nohy a běžel za ním. "Tae. Tae,někdo tě postřelil. Vzbuď se,prosím Tae! Nenechávej mě tu!" Tae usnul a to byl můj konec. Převezli ho do nemocnice,ale já s nimi nejel. Nemohl jsem. Vždyť tohle všechno je kvůli mě. 

Musel jsem si sednout. Teda spíš,zamířil jsem do hospody,kde jsem do sebe nalil několik lahví saké a brečel. Vždyť ten kluk má samý problémy od doby,co se známe. Nejdřív šikana,pak ho málem zabijou, a teď? Teď ho postřelili! To nemůže být pravda! Ne!

Hlava mě začala bolet,ale já se rozhodl,že zajdu za Taem a pak najdu toho kripla. Přísaháám,že nedovolím,aby žil byť jen o sekundu déle!

V nemocnici jsem byl asi až za hodinu,jelikož alkohol v mém těle narušil koordianci těla. "Taehyungie,miláčku kde jsi?" šeptal jsem se smíchem po ulici. Několirát jsem hodil záda,ale to mě v mém veselí po alkoholu nějak netrápilo. 

Vešel jsem do nemocnice a viděl kluky sedět před nějakým pokojem. "Ayoo! Čáááu hoši? Kde je můj Taetaehyungie~?" Kluci se na mě jen smutně koukli a já nechápal o co jim jde. "Kde je můůj milááášek? Chcic svýho milášška!" a sedl jsem si na zem. Jimin si předemně sedl na bobek a zatřásl se mnou. "Tae je na sále. Málem vykrvácel. A ty se místo podpory jdeš ožrat?! To si říkáš dobrej partner? Kua neštvi mě už! Tvůj kluk leží na sále a bojuje se životem a ty se tu tlemíš jak čůů-k. Nejsi normální! Seokjin,sakra,proč to děláš?!" sotva dořekl svou větu,vystřízlivěl jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. "Všechno je to kvůli mě. Kvůli mě je už zase v nemocnici. Kvůli mě zase bojuje o život. Kvůli mě. Já ho zabíjím Jiminie. Zabíjím ho. Nemůžu s ním být a nemůžu mu zůstat po boku. Je to všechno moje vina. Jiminie,odpusť mi to. Řekni mu,že ho šíleně miluju,ale nemůžu. Bezemě mu bude mnohem líp. Jiminie,slib mi,že ho budeš chránit,společně s klukama,ať se mu už nic na světě nestane. SLIB MI TO!" brečel jsem. Jimin se na mě koukal a stíral mi slzy. "Víš,že ho máme všichni rádi a TY ho neopustíš! Jasný?! Budeš tu pro něj stejně jako já,Kook nebo kdokoliv jinej. Yup? Bez keců. Teď se jdi vyspat z toho chlastu. Honem. Pak si tě zkontroluju" šeptal mi a já odešel. 

Ale nešel jsem domů. Vydal jsem se najít toho grázla,co kvůli němu teď Tae umírá. Musím ho najít! Mobil jsem ztlumil,aby mě nerušil a dal se na cestu. V hlavě mi hučela siréna. Přemýšlel jsem,kde je ten,co postřelil Taeho. 

Tae.. Taehyung..Mimoň.. Můj drahý Hyungie. Najdu toho hajzla a přísahám,že už ti nikdy neublíží. A já taky ne. Protože kvůli mě to všechno začalo. 

Brněl mi mobil. Na displayi se objevilo Jiminovo jméno. "Jiminie,ahh.. Už ne,už ne" a odmítl hovor. Tak aspoň ví,že jsem na živu. Potom SMSka. "Tae se probudil a chce tě vidět,vrať se,já mu to nemůžu říct,musíte si to vyříkat sami" "Jiminie,nemůžu,promiň" byla má odpověď a já svůj telefon vypnul úplně. Je mi jasné,že budou volat policii,takže by mě mohli najít podle signálu od mobilu..

Po cestě zpět na hřbitov jsem potkal pár fanynek,které se dožadovaly fotky. No,co bych pro své fanoušky neudělal,když jdu dobrovolně na smrt kvůli Taemu. 

"Miluju tě Taehyungie" zašeptal jsem do ticha a vešel na hřbitov..