This will be Love | Stray Kids |

3

Zrovna jsem s Tomem stála v kuchyni u sporáku a dělala jsem snídani. Míchaná vajíčka jsem dala na tři talířky a položila na stůl.

Tom se na jídlo vrhl, jakoby už týdny nejedl. Pořád nechápu jak to že má v žaludku furt místo na další a další jídlo.

Taky jsem si sedla a začala jíst. Erin se k nám připojila hned jak se vyhrabala z postele.

Po snídani šel Tom umýt nádobí tím pádem jsem se konečně dostala z kuchyně.

Na chvíli jsem projížděla soc. sítě a pak jsem si vzala knížku, kterou jsem si vzala s sebou.

Na žádné slovo, větu nebo odstavec jsem se nesoustředila. Myslela jsem totiž na svého tátu. Máma mi vždycky říkávala že bydlí v Koreji, nikdy jsem nevěděla jestli ho ještě uvidím. Ale spíš ne si myslím.

Všechno se mi v hlavě míchalo že jsem si ani neuvědomovala kolik je hodin.
,,To už je jedna odpoledne?" zeptala jsem  se sama sebe a zvedla se z postele.

Došla jsem do kuchyně k Erin a Tomovi, usedla jsem na místo, které bylo volné a dala se do oběda.

Dnešní den byl takový ležérní. Pořád to samé dokola.

Erin byla někde v útrobách bytu a já s Tomem jsme probírali zítřek. Dělali jsme  z toho jakoby byl konec světa, protože jsme byli až moc unavení na stepování někde ve frontě a pak dvě hodiny poslouchat hudbu, která řve na plný pecky.

Co se dalo dělat zbytek odpoledne jsem se snažila odpočinout si, ale to se mi nějak nepovedlo. Nakonec jsem si volala s mamkou.

Po dvou hodinách telefonátu jsem se konečně dohrabala k tomu, že si vybalím věci a aspoň si je naskládám na volné místo.

Vytahovala jsem ve i z kufru a pustila si do sluchátek písničky. Po celou dobu skládání jsem nevnímala ani že tady stojí Tom a sleduje mě už nejmíň pět minut.

,,Co je?" zeptala jsem se hned po tom co jsem si vyndala jedno sluchátko.
,,Nic jen tě sleduju" naskytla se mi odpověď.

,,Jo tak. Takže něco chceš. Ale co?" Přemýšlela jsem. ,,No takhle já bych se šel projít, jdeš taky?" usmál se .

,,Pro mě za mě" protočila jsem očima a sklidila poslední kus oblečení na volnou, teď už zaplněnou poličku.

Vzala jsem si mikinu a conversky, šla jsem s Tomem do výtahu a na procházku.

Venku mě ohřál teplý vzduch a tak jsem si mohla uvědomit že je už vlastně druhá polovina léta.

Před koncem prázdnin se vracíme do Česka a já už budu ve čtvrtým ročníku na střední.

Chodím na uměleckou střední, takže věřím že mě za nedlouho bude čekat zase hodně práce, ale to nevadí.

Ráda kreslím nebo maluju, baví mě to a to hodně, proto jsem na umělecké střední škole.

,,Alex, půjdeme zpátky?" vytrhl mě z myšlenek Tom. Chvíli mi trvalo odpovědět mu, ale nakonec jsem jenom kývla na náznak souhlasu.

Společně jsme se otočili a šli k paneláku, ve kterém teď jakoby bydlíme.

Vrátili jsme se a našli jsme Erin u stolu jak přinesla talíře plné jídla a hrnky teplého čaje.

,,Tak co v kolik zítra vstaneme?" zeptala se Erin. ,,Okolo půl osmé asi. Po včerejšku bych teda radši spala ale co už" odpověděla jsem ji .

,,Jo no ten první den jsme to nedomysleli a nešli jsme spát a včera se nám to vymstilo vstáváním okolo dvanácti" vyčítal Tom.

S Erin jsme se jen zasmály a jedli večeři, kterou nám připravila. Na jídlo jsme měli  chlebíčky, které udělala Erin a byli výborný.

Po večeři jsme to nikdo nechtěli přehánět tak jsme se vystřídali v koupelně a všichni jsme se potom odebrali do postelí a šli jsme upadnout do říše snů.

Usnula jsem hned jak jsem spadla na postel, zakryla jsem se dekou a už jsem nebyla v polospánku, ale v říši snů.