This will be Love | Stray Kids |

37

Alex pov:

Další krásné ráno. Vzbudila jsem se a Minho ještě spal. Musela jsem se pousmát při vzpomínkách na včerejší noc. Dala jsem mu pusu na tvář a vstala jsem. Bylo devět hodin a prý mají dnes focení a to až někdy kolem oběda. Udělala jsem si ráno hygienu a převlékla se do oversize kraťasů a trička. Vydala jsem se k pokoji 99, abych zjistila jestli by měl Minho vstávat. Chan za chvíli přišel a otevřel mi.

,,Ahoj, nejdu dál. Jen nevím, kdy máte to focení a Minho vypadá unaveně tak nevím jestli ho už vzbudit.."

,,Klidně můžeš. Měl by jít na snídani a ty taky takže ať se hodí do gala a jdeme. O půl jsme se dohodli, půjdeme všichni."

Pokývala jsem hlavou na souhlas a Chan se na mě usmál a pak zavřel dveře. Šla jsem zpátky do našeho pokoje a potichu jsem přišla k posteli kde jsem se snažila vzbudit to něco úplně pod peřinou.

,,Minho vstávej~ za chvíli je snídaně."

Ani jsem to nepostřehla a Minho si mě vztáhl do objetí. Chvíli jsme zůstali tak, ale nakonec jsem ho donutila vstát.

Ani nevím kolik uběhlo času a Minho byl hned nachystaný jít. Na chodbě jsme nemuseli vůbec čekat a už tam stál Chan, Hyunjin, Seungmin a Felix.
Ostatní došli chvíli po nás a společně jsme se vydali dolů na snídani.

Já si opět vzala palačinky a k tomu kávu. Pak jsme si všichni sedli a začali jíst.

,,No a jak jste se včera měli vy dva?" Poukázal na mě a Minha, Changbin.

,,Špatně!" Odpověděl Jeongin. Opravdu všeci jsme se na něj otočili.

,,Jeongine co to-?" Han byl ještě mimo a unavený tak byl i ztracený a nevěděl na, co se vůbec Bin ptal.

,,Oni se měli dobře, ale já ne! Příště by jste se měli trochu ztišit... Ať nemusím spát se sluchátkama, bolí mě ještě teď uši." Stěžoval si Jeongin. S vykulenýma očima jsem se na něj podívala a pak i Minho.

,,Cože??? Co jste vy dva-?! Panebože nee!" Vykřikl Hyunjin.

,,Minho!?" Vyjekl Chan.

Já se raději dívala studem do jídla a Minho měl na obličeji přilepené obě svoje ruce.

,,Myslím že by jsme se měli vrátit k tomu jídlu " rozhodl Felix, aby nějak ukončil tu trapnou chvilku. Dále jsme jedli opravdu úplně v tichostí. Tak, že by i spadnutí špendlíku byli slyšet.

Po jídle měli hodinu na nachystáni na focení pro nějakou značku. A pak měli mít nějaký rozhovor někde.

Nikdo se nijak moc nestrojil. Všichni šli nějak normálně oblečení, protože na focení stejně budou vypadat jinak. Ani já jsem se nějak speciálně neoblékala, stačili mi kraťasy a tričko. Opět jsme jeli dvěma autama jedním skupina a druhým štáb o kterém skoro ani nevíme. Ale není možné, že toto je předposlední den tady a zítra odpoledne odlétáme zpět do Koreje a já pak mám asi čtyři dny a musím zpět do Česka. To moje máma a otčím už odlétají myslím zítra...

Neznám přesnou adresu hotelu ale všechno jsme měli blízko, reálně za půl hodiny jsme zastavili a teď vystupujeme a jdeme do budovy. Kde se bude fotit a chystat.

Štáb skupině předal nějaké informace a zamířilo se do šaten. Kluci už měli připravené oblečení, které si vezmou a maskérky si rozkládaly svoje věci na kosmetické stoly. Všechno bylo v plném proudu.

Za nedlouho si kluci sedali před zrcadla a maskérky ze štábu se pustili do práce. Byly jenom dvě, takže se museli posnažit všechno stihnout do focení.

Kdo byl první nachystaný se vším všudy, v tomto případě Hyunjin, šel už do jiné místnosti, kde bylo několik světel. Šla jsem s Hyunjinem a sledovala, jak mu fotograf říká jakou pózu má udělat a tak. Ve výsledku to bylo zajímavé.

Heloo
Nejsem si jistá jestli jsem to dobře ukončila takže se s tím smiřte a doufám že se líbí btw díky moc za hvězdičky ❤️❤️❤️