This will be Love | Stray Kids |

9

,,Co děláš?! Nechoď tam!" Šeptal Felix který byl se mnou ve dvojici. Hráli jsme totiž hru, kde se rozdělíme do dvojic a jeden člověk dá na předem určené místo misku s jídlem a ostatní dvojce se k ní musí dostat, kdo bude mít misku dřív vezme ji a schová na jiné místo.

Není to jen tak, protože se hraje že nějaké dvojce mají Nerf pistole a nějaké zase jenom takové dřevěné tyčky.

Vplížila jsem se do jednoho z pokojů a ujistila se že je vzduch čistý. ,,Hejbni zadkem a pojď sem!" Šeptala jsem směrem k Felixovi.

,,Emmm..'' zamručel nahlas tak jsem se na něj otočila. Za ním stál Han s tyčkou, kterou měl na Felixovim rameni.

,,Dotkl jsem se ho-" začal Jisung a tak jsem rychle třískla dveřmi a zamčela se.
,,-takže je mimo hru" dořekl Jisung a nešlo přeslechnout jak se lehce zasmál a pak i trochu zapištěl.

,,Otevři dělej, dělej, dělej!" bouchal mi na dveře nejspíš Minho. ,,Prosím je tady Chan hyung " žadonil tak že jsem nakonec povolila a otevřel dveře.

Minho ke mě zalezl a nemohla jsem si nevšimnout, že měl v ruce tyčku.

,,Oni trefili Hannieho a to je neodpustitelný, chápeš to ?" podíval se na mě.

,,řekli ti že je to jenom hra? " zasmála jsem se a on protočil oči ,,Jo ale Jisung je můj nejlepší kamarád " .

,,Karma je zdarma" usmála jsem se a snažila se zadržet smích.

,,Hahaha moc vtipný"

,,Já vím, ale jak vidím tak vás s Jisungem nic netrápilo takže kdo je ještě ve hře?"

,,Hyunjin, Chan se Seungminem, ty, já a Bin má na starosti misku"

,,Ahaaa"

,,Jo a když už jsi mi takhle hezky pomohla tak co kdyby jsme se spolčili "

,,Jo to by šlo tyčku nemám, ale měl Felix"

,,Jo mě ji Han zrovna dal do ruky a pak ho střelil"

,,Úžasné takže jsme se proti nim spolčili a tvůj úkol je vyřadit Channieho nebo Seungmina, prostě ten kdo má Nerfku"

,,Rozkaz jde se na věc " otevřel si dveře a odešel .

Pořád se divím že je to baví, když už to tady hrajeme přes půl hodiny, ale furt lepší než mlčky sedět vedle Minha na sedačce.

Opět jsem slyšela křik z chodby tak jsem na malou škvírku pootevřela a Minho se zrovna zdrhal. Zavřel se do nejbližšího pokoje, tedy do svého.

Počkala jsem si až Chan odejde z chodby a šla jsem za Minhem. Zaklepala jsem a nic. Zkusila jsem to víc hlasitěji, aby mě slyšel a pořád mi neotevřel.

Slyšela jsem jak jde někdo po schodech tak jsem zaklepala ještě silněji a pak jsem chtěla něco říct, ale to už mě Minho vtáhl do jeho pokoje a zamčel.

,,Mohl mě chytit" postěžovala jsem si a šla se usadit na jeho postel.

,,Jo ale já byl rychlejší" uchechtl se a usadil se vedle mě. ,,Jo, však já tam na tebe neklepala, vůbec ".

,,Mám nápad - dohrabeme se dolů a najdeme Hyunjina a pak i misku a pak máme vyhráno" řekl a pak nejspíš uvažoval.

,,Jo no nějak tak to vypadat nemá ale bude" zvedla jsem se ke dveřím.

Otevřela je a vyšla jsem z pokoje na chodbu, kde nikdo nebyl a ani na schodech takže jsem šla dolů.

Minho se dostal záhadným způsobem za mnou a tak jsem přeletěla přez obývák do kuchyně, popadla jsem misku s bonbóny a běžela jsem nahoru.

Minho všechno sledoval a pak vyběhl za mnou, zavřeli jsme se v pokoji, dali si pár sladkostí a s polovičně naplněnou mísou jsem šla do jednoho z pokojů, kde jsem si myslela že je Hyunjin.

Otevřela jsem dveře a on tam fakt byl.
Přišla jsme za ním a dala mu do ruky misku ,,Až něco pojiš tak to pošli dal" řekla jsem a odešla za Minhem.

Po asi deseti minutách nemluvení jsem si začala opět uvědomovat, že už s ním v pokoji ani být nemusím. Tak proč tam jsem? Zakroutila jsem hlavou nad svýma myšlenkama a zvedla se, triskem jsem se dostala dolů do obýváku, kde ti co prohráli byli na sedačce tak jsem si k nim sedla.

Za chvíli přišel Chan s už skoro prázdnou miskou a dal jim ji, aby to už dojedli.

,,Hele dáme si teď pauzu?" Přišli Hyunjin s Minhem ale já jim nedávala teď moc pozornosti, protože jsem byla vyčerpaná.

Nakonec jsme všichni skončili v obýváku.
V tichosti jsme byli ponoření do myšlenek, takže by jsem slyšela i špendlík spadnout.

Další kapitola (⁠≧⁠▽⁠≦⁠)

Chci říct že tahle je celá divná 😅 takže pokud už teď jste v šoku a nechápete to tak s vámi soucítím.🤯