This will be Love | Stray Kids |

10

,,Co máte pořád s tou pánvičkou?" zakňourala jsem, rozvalená na sedačce, sledující Seungmina jak chce opět někoho praštit.

,,Sklidni hormon, nebo ti tu pánvičku vytrhnu a fláknu tě s ní, možná se ti i rozsvítí " okřikl ho Changbin, který už měl plný zuby toho jak s Felixem blbli.

,,Jak se ti zatím líbí tady? " Ptal se Hyunjin a sedl si vedle mě.
,,Líbí, jste jako děti takže jsem v pohodě".

,,Proč si asi myslíš že to máme i v názvu?" podal mi řečnickou otázku tak jsem se na něj usmála a neodpověděla.

Rozhlížela jsem se v jejich obýváku a konečně jsem sledovala každý detail, každou věc co tu měli jsem alespoň jednou přejela očima.

Až teď jsem si všimla, jaké to tu mají hezké. Ale opět mě z mého prohlížení něco vyrušilo. Konkrétně mi zazvonil mobil, kdo to asi bude.

Odešla jsem si na chodbu pro mobil, měla jsem ho ještě v tašce a kdo jiný by mi volal než Tom a Erin. Volali oba dva, ale z Tomova mobilu. Vždycky to takhle dělají.

Přijala jsem hovor a první jsem slyšela řinčení nějakých věci a pak konečně Tomův a Erinin hlas:,,Ahoj Alex,''.

,,Co potřebujete? Nemám čas "

,,Beztak nic neděláš. No ale chceme se zeptat kdy se nám vrátíš?" Tom z legrace posmutněl.

,,Nevím, musím končit čau" vypla jsem hovor a mobil si vzala do obýváku, abych kdyžtak nemusela pořád vstávat a chodit sem a tam.

Usadila jsem se na sedačku a otevřela mobil. Začala jsem projíždět sociální sítě.
A mám novou zprávu a je od člověka u, kterého bych zrovna tohle čekala nejmíň.
Psala mi Anna.

Ptala se na věci typu jak se mám, co dělám, kde mám teď brigádu a tak. Na nic jsem ji neodpověděla, protože jsem si už jednou řekla, že končím s veškerými kontakty na naší bývalou partu.

Kdyby jsme si nedávali pravidla dopadlo by to s námi jinak, nebo kdyby dokázali ostatní nějak ovládnout emoce. Já vím je to někdy hodně těžké, ale jde to.

Ovládnout vlastní city je opravdu složité, vím to z vlastních zkušeností, někdy mám pocit jako bych si měla přiznat něco co nechci ani vědět.

Někdy mám pocit, že cítím něco k nějakému člověku, ale nechci si to přiznat. Minho mě docela dost fascinuje a je takový elegantní a zároveň hezký a chytrý. Jako bych k němu měla city, které nedokážu popsat.

,,Kafe potřebuješ jinak teď rezignuješ" Položil přede mě na stůl kávu Minho.

Nechápu kde se tady vzal, když nebyl slušnou dobu nikde v dohledu.

Když už teda postával Kosek ode mě tak jsem se ho zeptala na domácí mazlíčky, protože co jsem slyšela tak, z má prý kočky a Hyunjin je na ně alergický.

,,Hej ty Minho. Prý máš kočky?" Otočila jsem se na něj.

,,Jo no a Chan hyung má psa a Hyunjin taky a Han taky, myslím."

Pokývala jsem hlavou a otočila jsem se k mobilu. Stejně by mě zajímalo, jak to všechno stíhají, když mají práce až nad hlavu.

Zdarec

Opět další kapitolka a tentokrát je propracovanější víc než ta 9.
No ale ono se to zlepší :) mám hodně nápadů.

Jinak děkuju za lidi co to baví (⁠✿⁠^⁠‿⁠^⁠)

Omlouvám se za chyby.