This will be Love | Stray Kids |

15

Když jsem pomalu otevřela oči s tím, že mě oslepí světlo tak jsem zjistila pravý opak. Venku už byla tma, Seoul zářil světlem z pouličních lamp a já byla pořád u Felixe v pokoji. To jsem spala tak dlouho? Nahmatala jsem si mobil a kukla se kolik bylo hodin a ejhle je osm večer.
Erin bude mít strach, Tom taky a já tady v klidu chrním. Jenže kdybych jim teď zavolala tak nevím co bych asi tak řekla.

Rozhodla jsem se vstát. Nebudu lhát Lixie má fakt pohodlnou postel. Vydala jsem se najít někoho, kdo by mi poradil co mám teď jako dělat. Při mém štěstí jsem dokonce ani Minha nepotkala.

Nakonec jsem našla alespoň Bang Chana, takže nadešel čas se zeptat, co mám dělat a jelikož se mi teď už nechce jet až k Erin, tak musím doufat, že mě nechá u nich přespat. Je mi jedno kde a jestli vůbec jo, ale špatný by to nebylo.

,,Chane...... Co mám dělat Erin už bude strachy bez sebe? " vyjekla jsem až se vylekal.

,,Cože?" Podíval se na mě nechápavě.

,,Erin moje ségra. Ale teď jsem se vzbudila a nevím co mám dělat, když nechci aby se někdo nenamáhal mě odvézt a sama někde busem se mi moc nechce''

,,Tak tady zůstaň, zítra odcházím já se Seungminem, ale to až později takže můžeš přespat "

,,Děkuju Chane, jsi super"

Teď už jsem mohla zavolat těm dvou, takže jsem vytočila Erin.

Všechno jsem jí řekla, samozřejmě by se to bez otázky: Nebojíš se být s osmi klukama v domě přes noc, neobešlo.
Řekla jsem jí, že Jeongin už tady není a nějak jsem to pak nerozebírala, položila jsem hovor a s tím jsem šla za ostatními.
Věděla jsem že Chan už jim určitě sdělil, že zůstávám na noc.

Všechny jsem našla v kuchyni u stolu, jak jedí nějaký korejský jídlo, zrovna tohle jsem ještě neměla. Jisung mi podal talířek a vřele se usmál, Minho pak vypadal na umření, protože se mu to moc nezamlouvalo. Han je prostě na mě moc hodný, čím jsem si to zasloužila nevím.

Pustila jsem se do ochutnávky jídla, bylo to něco s dušenou rýží, myslím že tteokbokki. Hodně mě to chutnalo a ve společnosti takových lidí ještě víc, protože kluci jsou prostě jedineční.

Po jídle jsem uklidila talířky, co zbyli a šla za Hyunjinem. Konečně na mě měl trochu času. Prvně pomáhal Jeonginovi pak jsem já spala a až teď máme čas.

Sedla jsem si na sedačku k Hyunjinovi.
,,Alex, budeš spát u mě?" zeptal se, když mě viděl si k němu sedat.
,,Joo. A nevíš něco o Jisungovi?" nastínila jsem .
,, Proč?"  Z prvu nechápal a pak se chytil.

,,Něco mi... vysvětloval tak chci vědět jak mu je."

,,Vypadá normálně, myslím že mu nic není"

,,Ano, ale víš o tom jak to s Minhem dopadlo,.ne?"

,,To jsi jak zjistila? Známe se chvilku a oni ti už odvypráví půlku svých životů"

,,Na tom něco bude, ale jak se cítí Jisung?"

,,Nevím já se ho neptal"

,,Myslíš že Felix by něco věděl?"

,, Neřeš jejich problémy, Alex. Oni si to vyřeší sami, jenom kdyby to dělalo paseku ve skupině tak by se to muselo začít víc řešit, ale jinak je nech."

,,Dobře tedy, jen jsem chtěla pomoct Jisungovi"

,, Nemusíš, Minho k němu už nic necítí. Říkal mi, nebo spíš naznačoval něco jiného."

,,Co? Co naznačoval?"

,,Pořád to nechápeš?"

,,Co nechápu? Jak to myslíš?"

,,Nevíš proč je Minho takový, proč se chová divně, proč už nemá žádný city k Jisungovi, pořád nevíš?Minho má oči jen pro tebe jsi pro něj důležitá jenže on to nedá na jevo, řekl mi to. Alex máš k němu city?"

Teď to bylo jakoby se zastavil všechen čas, celý svět. Tak on ke mě má city. Kdy si mě stihl tak oblíbit. Byla jsem tak v šoku, nezmohla jsem se na jediné slovo, tak jsem prostě jenom koukala Hyunjinovi do očí.

Ucítila jsem na své hlavě ruku, Hyunjin mě pohladil po vlasech a s povzdechem se mi zadíval do očí. Taková informace se mi těžko zpracovává. Svého bratra jsem objala kolem krku.

,,Co to je za city?" Zahuhlala jsem mu do ramene, oddálila jsem se a sedla si zpět naproti k němu.

,,Líbíš se mu. Otázka je ale jak to vidíš ty?"

Sklopila jsem zrak, protože nevím jak to vidím. Neumím popsat co k němu cítím já. Nerozeznání jestli je to pouhé přátelství nebo i něco víc.

Váš vánoční dárek je zde 👍