This will be Love | Stray Kids |

32

Alex pov

Po tom co jsem se vzbudila jsem už nemohla usnout a zůstala jsem vzhůru zbytek noci. Minho se mnou byl v pokoji a seděl na nějaké sedačce co tady byla a Hyunjin si šel pro nějaké jídlo. Bylo docela brzo ráno a Minho ještě spal. Já jen čekala, kdy se vrátí můj bratr s nějakou snídaní, která nebude taková ta nemocniční. Nechápu, když mi nic není tak proč bych měla mít tu jejich stravu.

,,Dnes už chci jít domů" povzdechla jsem si.

,,Půjdeš neboj a hlavně musíš, protože my poletime do Ameriky a ty s náma." usmál se Minho.

,,Cože?? Kdy?? Proč??"

,, Čeká nás tam nějaký event a co dalšího nevím. A odlétáme pozítří"

,,Taky to pro nás byl šok, protože jsme na to úplně zapomněli a manažer nás musel informovat" objevil se tady Hyunjin. Na postel mi položil nějaký koláček a pití. Hned jsem začala jíst. A bylo to fakt dobrý.

,,Jo proč jsi udělala takové halo o svých rodičích však ani neví, kde jsi a co se přihodilo?"

,, Protože by mohli přijít... Mobil se dá vysledovat..." Co jsem na to měla odpovědět, když to je pravda.

,,Je ti jasný, že my by jsme s tím nic moc neudělali, protože neumíme česky a hlavně, asi by je jen tak nenapadlo udělat něco takového ne?"

Minho přemýšlel nahlas, někdy to tak prostě dělá.

...

Po nějaké další hodině jsem mohla už konečně odejít z této nemocnice. Ještě mě teda zkontrolovali, ale potom mě doktor ujistil, že jsem v pořádku. Těšila jsem se až budu doma, jestli tomu můžu už říkat domov. U Hyunjina jsem jako doma a u Minha je pravda, že jsem ještě nebyla, ale i tak dneska se stavuji s Hyunjinem pro moje věci u něj a zítra pojedu už s Minhem pro svoje věci k Erin. Neříkám že se mi chce, ale co mám dělat. S sebou k Hyunjinovi jsem si vzala opravdu jenom to nejhlavnější. Pyžamo, nějakých pět kusů oblečení a kosmetiku to je všechno. A to mi opravdu nevystačí na další týden a ještě ke všemu v Americe.

U Hyunjina jsem si dala kafe a pobalila jsi do své tašky věci a potom jsme se vydali k Minhovi domů.

Hyunjin mě tam vysadil a v podstatě hned zase jel. Stihla jsem se jedině rozloučit.

Naštěstí mě Minho vzal za ruku a táhl dovnitř. Svou tašku jsem hodila na zem. Minho mi začal ukazovat jeho dům a u toho mě pořád držel za ruku. Byla jsem šťastná a líbilo se mi to. Pak ale udělal něco co mě zaskočilo.

Chytil mě za pas a zatočil se se mnou. Dostal mě tím ke zdi a své ruce přesunul z obou stran kousek od mé hlavy na zeď. Byl u mě hodně blízko a možnosti na útěk tak nebyli, ale i kdyby ano stejně bych tam zůstala s ním. Minho se pomalu naklonil a dal mi sladký polibek na rty. Když už se chtěl odtáhnout, tak jsem si ho za tričko přitáhla zpět na své rty a tak se malý polibek stal líbáním. Polibky mi pokládal všude po krku. Bude to potom vidět, ale vůbec mě to netrápilo. Mou pusu opouštěli slabé vzdychy, když mě Minho opečovával krk. Já měla ruce na jeho zádech a ve vlasech. Když přestal políbila jsem ho na rty a potom jsme se vzájemně objali. Ani jeden jsme nechtěli zajít dál a dávali jsme si načas.

Jakoby nic jsme se zase přesunuli do jiné místnosti, z chodby do obýváku. Prošla jsem si to tady a rovnou si lapla na sedačku. Byla pohodlná, jako každá jiná a Minho šel hned vedle mě. Dal mi ruku okolo ramen a nečekanou pusu na nos. Usmála jsem se na něj a hlavu položila na nebo rameno. Přesně věděl co chce udělat. Pomalu nás oba položil a sice byl čas asi kolem poledne, ale my jsme se objímali a spolu tak usnuli na sedačce. Ještě chvíli než mi začali úplně padat víčka jsem nasávala tu vůni, kterou jsem byla obklopena a následně se vydala do říše snů stehen jako můj zlatý Minho.

Zda se mi to nebo jsem úplně pryč z rytmu a píšu jakoby to byla první kapitola mého života??? Měla bych zabrat...
Každopádně už je 1,97K přečtení a já vám moc děkuji sice pochybuji, kolik lidí toto asi čte na konci ale i tak

Děkuji ❤️ uvidíme se u další kapitoly

PS: dejte vědět co si o tom myslíte