This will be Love | Stray Kids |

24

Ráno jsem se probudila a Minho ležel kousek ode mě. Bylo kolem deseti hodin a tak jsem ho chtěla vzbudit, aby jsme si ten den ještě užili. První jsem se, ale rozhodla, že udělám něco na snídani.

Vstala jsem a vyšla na chodbu a pak dolů do kuchyně. Tam jsem se potkala s Hyunjinem. Popíjel džus a před ním byl prázdný talíř.

,,Ahoj" pozdravila jsem ho a přešla k lednici, kde jsem vytáhla pár potřebných věcí na palačinky. To samé jsem udělala, když jsem otevřela kredenc.

,,No dobré ráno. Copak to bylo včera?" Odpověděl a otočil se na mě.

,,Ale co by. S Minhem jsme spolu! A nasral jsi mě a tím, jak jsi přišel..."
Dala jsem ruce v bok a protočila oči.

,,Hmmm, ten tvůj krk mi toho taky sděluje dost." Zasmál se a já strnule zírala na něj a, pak mi to došlo. Zakryla jsem si rukou ona místa, kde si mě Minho označoval a vrhla se na dělání těsta na palačinky. Zase jsem sice potřebovala obě ruce, ale nějak to přežiju s těmi Hyunjinovými narážkami.

Těsto hotovo. Na pánvičku jsem dala olej a vylila trochu těsta. Rychle jsem vyběhla schody a zamířila k Minhovi. Dala jsem mu letmou pusu a probudila ho. Nechala jsem ho ještě ležet s upozorněním, aby přišel na snídani.

Mezitím jsem dodělala všechny palačinky a dala je na talíře. Ozdobyla ovocem a dala na stůl.

Minho přišel v pravý čas. Přešel ke mně a dal mi sladký polibek na rty.
Sedl si ke stolu a vychválil mi palačinky. Udělala jsem to samé, jakmile jsem je ochutnala.

Pro sebe jsem se pousmála, protože na mě přišlo znovu to uvědomění, že se mi splnil sen. Minho je můj přítel, mám skvělého bráchu, přátele, nevlastní sourozence a hlavně jsem v Koreji. V zemi ke, které mám již od začátku jistou citovou vazbu. Nejen, proto že můj táta byl z Koreje, jeho rodina má předky v koreji a tak, ale i proto, že se konečně cítím jako doma. Nikdo se na mě nedívá přes prsty, že mám šikmé oči. Doslova mohu říct, že mi nic nechybí.

,,Nad čím zase přemýšlíš?" Ozval se pobavený hlas naproti mě. Minho se usmíval opět, jako sluníčko.

,,Žiju si svůj sen, mám skvělého přítele a tak," hleděla jsem mu do očí a nechala se v nich utápět. Kdo by to neudělal, kdyby měl tu možnost? Víc jsem se nahnula, abych mu dala pusinku, ale jakmile jsem to udělala tak náš polibek prohloubil. Bylo to tak úžasné. Naše rty zapadali k sobě, jako dílky puzzle a já jsem se nemohla toho nabažit.

,,Ou jejda, sorry zase jsem vás vyrušil." Ozvalo se ode dveří, kde stál kdo jiný než Hyunjin.

,,Ale přeju vám to, jasný?" Dodal.

,,To je sice skvělý, ale kazíš mi tuhle chvíli" podotkl Minho.

,,Taky nejsem moc rád, když vidím svoji sestru, jak se tady cicmá s mým kámošem, ale potřebuju pomoct, protože mám nějaký věci, který by jsi mi mohl nanosit do auta, tak jdeš?"
požádal ho Hyunjin. Minho si povzdychl a dal mi malou pusu na tvář. Pak šel za Hyunjinem.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a dojedla si svoji porci jídla.

Když pak oba přišli, Hyunjin šel za mnou a sevřel mě v pevném objetí. Potichu mi pošeptal do ucha, že než pojedu na další noc k Minhovi mám se stavit a přespat. To jsem mu odsouhlasila. Nechtěla jsem ho pustit,   sice se neuvidíme jenom den a něco, ale i tak to bylo dlouhý loučení. Ještě b dveřích než odešel jsem se Hyunjina držela, jako klíště.

,,Poslední Ahoj, Alex." Řekl a odtáhl se ode mě.

,,Ahoj Hyunjine a neboj stavím se."

Obdaroval mě úsměvem a zavřel ta sebou dveře. Trochu jsem zesmutněla, ale pak jsem se ještě mazlíčka s Minhem.

Po Hyunjinově odchodu jsem poklidila kuchyň a i obývák. Minho se snažil nějak vytřít a vysát, protože než se tady dřít zítra to uděláme dneska a potom se zabalíme a nazdar. Po celou dobu se dormem linula hudba na plné pecky. Přesně tak jak to mám ráda.

Nakonec jsem padla znavená na sedačku. Po chvíli přišel i Minho. Vypl rádio a šel za mnou. Příliš jsme se na sebe nelepili, protože nám bylo vedro a navíc nám bylo v tuto chvíli líp, když jsme byli jenom vedle sebe.

Rozhodla jsem se pro malého šlofíka, abych byla vůbec zítra nějak společensky použitelná. Potom už jsem se dostávala do říše snů. Poslední co jsem cítila byla pusu na čelo.

No ahojte jsem tady zpět s další kapitolou 😆

Jsem vám všem strašně moc vděčná. Děkuji za tolik přečtení a i za hlasy a komentáře, 🌹😆🥰

Btw v před chozi kapitole máte návrhy na nový obal knihy tak můžete dát vědět pro, který hlasujete.