This will be Love | Stray Kids |

33

Ruku v ruce jsme s Minhem stáli přede dveřmi bytu mé nevlastní sestry. Trošku jsem se obávala, že mi třeba ani neotevře, ale jakmile jsem se odhodlala zazvonit uslyšela jsem kroky a potom se i otevřeli dveře. Erin si nás dva prohlídla a povzdechla si, následně nás pustila oba dál. Na tváři měla nasazený omluvný výraz než sklopila hlavu a bytem se rozezněl hlas mé matky.

,,Kdo je tam Erin?"

Čistě nehodou se na úzké chodbičce objevila máma a z údivem mě sledovala, když si všimla kdo stojí vedle mě a že se s Minhem držím za ruku vypadala udiveně a zároveň naštvaně. Což se taky projevilo.

,,Co si to dovoluješ!? Přijít sem s nějakým šikmookým korejcem a držet se s každým za ruku?! Minulé to byl kdo?! Hm?!"

Matka si dala ruce v bok a za ní se najednou objevil Eron. Ještě ten mi tady chyběl. Chtěla jsem jim vysvětlit, proč jsem přišla, ale neměla jsem prostor, protože Eron se hned taky zapojil do této začínající hádky.

,,No to snad nemyslíš vážně ne?! Kdo to je?!"

Tak nějak mi bylo jasné, že si to s nima už nerovnám a dopadne to špatně. Erin se raději vypařila jak pára nad hrncem a tak jsem si říkala, že to nemá cenu nijak vlastně urovnat tenhle vztah s mojí rodinou.

,,Jsem tu s přítelem a jdu si pro svoje věci."

,, Neříkal jsem ti ať ten nesmyslnej vztah ukončiš? Paměť mám dobrou a ty jsi to měla udělat! A ty! Nebudeš jí držet za ruku!"

Minho mu stejně nerozuměl a i kdyby ano i tak by mě nepustil takže Eron přišel až k nám, a to jsem trochu couvla do zadu, vzal naše ruce a trhl s nimi tak že jsme se pustili. Minho začal reagovat hned a chtěl se postavit přede mě, protože v této situaci nevěděl co může čekat. Akorát Eron je prostě jiný. Přešel k Minhovi a začal s tou svojí angličtinou.

,,Okamžitě odejdi, nebo zavolám policii! Uhni musím si něco vyřídit s Alex!"

Eron dost hlasitě křičel, ale Minho se ani nehl a jenom v klidu odpověděl.

,,Tak zavolejte, ale jediný kdo tady může něco nahlásit jsem já a Alex... A teď uhněte z cesty vy, musím jí pomoct s věcmi."

Otčím prudce vydechl a pořád stal na stejném místě jako skála. Ze všeho údivu a zároveň šoku jsem též stála jak přikována k podlaze. Minho vypadal že už ho to taky trochu vytáčí. Minho mě znovu vzal za ruku a ani se neobtěžoval se podívat na mého otčíma, který toto považoval za absurdno. Prostě a jednoduše ho obešel a mě táhl za sebou dál do chodby. Na chvíli jsem se setkala s matčiným obličejem a Erininým (?) provinilým a smutným výrazem. Protože nevěděl, kde je ložnice tak jsem ho začala pro změnu táhnout já do dveří na levo. Minho za sebou zavřel a rovnou i zamčel. Já už jsem mezitím měla na posteli daný kufr a skládala jsem si tam ty věci, které jsem si s sebou přivezla na ten celý měsíc. Zbývala mi kosmetika, která je v koupelně takže jsem si vydala otevřít dveře. Když jsem tak udělala tak se mi naskytl pohled na Erona, který stál hned přede dveřmi. Ovšem mě si ani nevšiml, jeho pozornost teď přitahoval Minho. Díval se na něj s nic neříkajícím výrazem ve tváři.

,,Ty! Promluvíme si..." Řekl a propaloval mu díru do hlavy.

Minho tak nějak odhodlaně vyšel z pokoje a hezky sa na mě usmál, tak jak to umí jenom on.

,,Díval si věci, ano? Bude to chvilka. Miluju tě."

To poslední zašeptal a šel s Eronem do kuchyně. Rychle jsem se teda vytratila do koupelny a sebrala všechny moje věci z poliček a snažila jsem se je nějak zakládat do malé taštičky. Najednou za mnou přišla máma a Erin. Myslela jsem si, že mě zase budou přemlouvat a budeme se hádat. Místo toho mě Erin objala a máma na nás jen tupě koukala. Jednou rukou jsem Erin poplácala po zádech a v druhé jsem měla taštičku. Máma mi ji vzala z ruky a nic nedělala jenom ji držela. Tak jsem Erin na sekundu pořádně objala i já a hned jsem ji od sebe odtáhla. Máme jsem z ruky vzala taštičku a začala jsem to tam skládat.