This will be Love | Stray Kids |

23

S Minhem jsme se rozhodli být po zbytek dne spolu. Byla jsem na něm nalepená, jako klíště. Vyzařovalo z nás štěstí. Nemuseli jsme mluvit, stačilo být blízko sebe. Ale něco ve mně mi zabraňovalo být na maximum spokojená. Vzpomínky. Špatné vzpomínky. V hlavě mi to šrotovalo, až to bylo nesnesitelné. Všechno se mi zobrazilo před očima. Jak jsem se svojí partou chodívala po městě a potom na zmrzlinu, nebo do kavárny. Jak jsem byla v Česku s Tomem, taky jak jsme se loučili s Erin. Když si mamka našla někoho, tak můj strach z ostatních budoucích členů naší rodiny.... Bylo toho tolik a já jsem se přesto nevzdala a jsem teď tady. S Minhem. A se svým bratrem. Nejen moje starosti a noční můry jsem měla v hlavě, ale i otázky se mi hrnuli myslí sem a tam. Proč nemůžu zůstat v Koreji? Proč se nám rozpadla parta? Proč to udělali? Proč se řídit pravidly? Proč? Proč?!

,,Alex? Děje se něco?" Z myšlenek mě vytrh známý hlas. Až teď přišlo to uvědomění. Celou dobu se nehnu a dívám se do prázdna před sebou, bez úsměvu, s neutrálním obličejem a ztěžklým tělem.

,,Nic,  jenom jsem přemýšlela?" Podívala jsem se mu do očí. A pohled zase odvrátila. Nechtěla jsem, aby si ve mě čeho jako v knížce.

,,Alex, takový nic si říkej lidem, kteří o tebe nemají zájem a nechávají tě bez podpory napospas světu, ale ne mě. Nad čím jsi přemýšlela?"

,,Minulost... "

,,Mě to říct můžeš."

,, Vrací se mi, když jsem ztratila velice cenou věc ve svém životě, všechen strach se mi vrací. Je to těžký a bylo to těžký, ale byla to minulost a já tě nechci zatěžovat. Teď je teď."

,, Chápu že se nechceš rozpovídat, ale slib mi, že si budeme říkat všechno upřímně."

,,Slibuji"

Políbil mě, procítěně a láskyplně. Jeho rty dokonale zapadly do mích, jako puzzle. Negativní myšlenky se vypařily rychleji než jsem čekala.

,,Miluji tě Minho.."

,,Já tebe. Jen všimla jsi si hodin? Můžeme pokračovat, jenom si dám sprchu."

,, Dobrá já též."

,, Se mnou?" Na tváři se mu rozprostřel úšklebek a pozdvihl obočí. Protočila jsem očima a řekla, že ne. Ještě jednou mi přistála pusa a Minho odešel po schodech nahoru. Zůstala jsem sama v obýváku, tak jsem tam trochu začala uklízet, abych Hyunjinovi a ulehčila práci.

Absolutně nechápu, co se se mnou děje. První ta chvilka,kdy jsem se málem rozplakala a teď jsem šťastná a plná energie. Mohla bych ten elán do života i prodávat, ve velkém množství, potom bych si vydělala na dalších deset let. Našla jsem tady nějakou hadru a tou jsem přejela každou poličku, stůl a všude kde byl prach. Stihla jsem to i v kuchyni. Pustila jsem se tedy do umývání nádobí a následného utírání, dávání na své místo a u toho jsem si udělala něco malého k večeři.

Mezitím se dole objevil Minho a ten si udělal taky večeři Ame poslal do koupelny s tím, že mu jídlo nemusím dělat.

Šla jsem do hyunjinova pokoje, protože tam mám věci a rovnou šla i do koupelny. Bůh ví kdy on přijde. Vlezla jsem si do sprchy. Nechala jsem na sebe padat kapky vody. Je to sakra příjemné, ale já musela vylézt, abych se mohla vrhnout na další hygienu. 

Ještě v ručníku jsem si čistila zuby, odličovala se a potom jsem se usušila, vzala si moje oblíbené pyžamo. Šedé, vytahané tričko a růžové kraťasy byli na spaní můj standard. Hotová jsem sešla dolů.

Minha jsem spatřila v kuchyni. Hned si mě všiml a usmál se ,,Sluší ti to"řekl a jakmile jsem byla dostatečně blízko mě políbil. Všechno jsem mu oplácela. Začali jsme se vášnivě líbat. Minho mě chytl pod zadkem a vytáhl mě na stůl. Rukou jsem mu rozcuchávala vlasy, druhou jsem mu brouzdala po zádech. Minho se odtáhl, aby se nadechl a pak se přemístil k mému krku. Dával mi polibky a občas mi trochu skousl kůži. Má chvíli se mi zadíval do očí a pak jsem spojila naše rty. Do líbání jsem zapojili i jazyky. 

Vůbec jsme si nevšímali okolí, proto nás zaskočilo, když se ve dveřích zjevil Hyunjin. Odtrhli jsme se s Minhem od sebe a vylekaně sledovali Hyunjina. Byl už přezutý a s otevřenou pusou na nás koukal, jakoby to byl nějaký zázrak, i když to tak možná bylo.

,,Klidně pokračujte, jako bych tu nebyl. " Šel si k dřezu napustit vodu, následně skleničku vypil a položil.

,,Budu dělat, že jsem nic neviděl. Jdu nahoru"

Podívala jsem se na Minha, který mi dal pusu na čelo a sundal ze stolu. S úsměvem mě vtáhl do objetí.

,,Půjdeme už spát?" Zeptal se.

,, Klidně. A u tebe?" Ušklíbla jsem se.

,,Jo." Vyhrkl a vzal mě do náruče. Rukama jsem ho chytla za hlavou a zabořila obličej do jeho hrudníku. Šel se mnou až do jeho ložnice, kde mě položil na postel. Lehl si ke mně z druhé strany a dal si ruky kolem mého pasu. Dostala jsem pusu do vlasů a na krk, pro sebe jsem se zasmála a víc se k němu natiskla.

,,Dobrou noc Minho"

,,Dobrou Alex" řekl a pak už jsme utichli a vydali se na cestu do říše snů.

Hello

Well, musím se omluvit za svojí častou neaktivitu a že musíte tak dlouho čekat než něco vydám. Mám toho moc teď, ale budu se snažit.

Jinak potřebuju znát vaše hodnocení takže pište komentáře 🌹🦋🫶

Jinak hrozně moc děkuji za ⭐ a za přečtení 💓💓

Ještě dodávám mám pro vás úkol velice důležitý.

Ktery nadpis na obal téhle knížky mám dát?

     1.

      2.