This will be Love | Stray Kids |

12

Čtyři hodiny ráno a já nemůžu spát, mám nutkání přemýšlet nad tím co se stalo všechno. Bylo toho prostě moc. Navíc mám takový divný pocit z toho jak se třeba Minho chová. Ten člověk mě hrozná nutí přemýšlet, protože jeho chování snad nikdo nepochopí.

Když to tak vezmu tak kvůli Minhovi nemůžu spát.

Absolutně nevím jak se domluvíme s Hyunjinem, protože je s nima sice sranda mám je ráda a Hyunjina taky, když je to můj jakoby bratr, ale nechci jim překážet. Jsou přece skupina a já mám pocit že do toho co dělají nějak zasahuju.

Proč je sakra noc tak dlouhá, já chci spát a né se zabývat takovými věcmi. Jenže jak mám usnout, když mám plnou hlavu Minha a Hyunjina.

Hyunjina proto, že je můj brácha a tím že já jsem jeho sestra tak mám pocit že mu braním v jeho práci. Minha proto, že se to nedá vysvětlit, jeho chování je prostě special level, nedá se to jen tak slovy popsat. A na druhou stranu, proto že je pořád s Hanem, jako to že spolu byli v koupelně radši nebudu komentovat a půjdu si udělat kávu jinak buď umřu z nespavosti nebo že budu extra nevyspaná.

Naštěstí káva nezabere tolik času na přípravu, protože to bych jinak usnula v kuchyni. A to nechci, když už se můj mozek rozhodl přemýšlet tak bude přemýšlet, to znamená že se zatížím něčím co by mělo být na dlouho.

Vypila jsem si hrnek kávy a hned jsem měla nějakou menší energii, ale až bude úplně den tak to usnu klidně i na místě na, kterém zrovna budu.

Bylo sice půl páté, ale to už mi bylo jedno.

Z ničeho nic mi cinkl mobil a na obrazovce stalo jméno člověka, kterého opravdu nechci poslouchat a nic víc. Copak neví že to přátelství už není, nejde to všechno vrátit zpátky, prostě ne.

Psala mi Anna. Chtěla se mě na něco zeptat, prý že jsem odepsala Adamovi a tak by ráda věděla i ona, jak se třeba mám. Odpověď nedostala, protože jí to klidně může vzkázat Adam, když mi už předtím napsal, stejně co se zajímá. Řekla jsem přece dost jasně, aby už mi všichni dali pokoj. Ale nejspíš si myslela, že už ten vztek na ně a to jak mě porušením našeho slibu zklamali, že to že mě vyprchalo. Kéž by.

,,Vida vida, noční sova je už ranní ptáče, to je novinka" obejvil se za mnou Tom.
A přešel k lince, aby si dal něco k jídlu.

,,Co tak brzo?" Nadhodil a opřel se o linku, díval se na mne s otázkou.

,,Nemůžu spát, co ty?" dala jsem si nohu přes nohu. Upila jsem ze sveho hrnku kávy a zpátky se otočila na Toma.

,,Taky. A co Hyunjin? Dnes máte plány?"

,,Já ještě nevím, cosi říkali. Ale myslím že by mi dal pak vědět " pokrčila jsem rameny a dále se napila kávy. Tom mi to odkýval a věnoval se opět přípravě snídaně.

Zaposlouchala  jsem se do cinkání talířků, příborů a dalších věcí. Tak mě napadlo, že život v Koreji je vlastně dobrý nápad. Máte tady spoustu možností. Tolik míst co by se dali prozkoumat. Neříkám že Česko není fajn, ale prostě to nejsem já. Jsem poloviční korejka, můj a zároveň i Hyunjinův otec cestoval i do Čech, takže mám českou mámu. Česko je můj domov číslo jedna, ale Korea je místo, kde by jste chtěli žít.

Je to tady tak hezký a hlavně se na mě nikdo nebude dívat, kdybych tady chtěla zůstat, jak na holku s šikmýma očima, nebo si nikdo nebude potichu šeptat, že jsem japonec či co.

Vím že Erin je tady kvůli studiu, ale až dostuduje tak co pak. Odletí zpátky nebo tady zůstane? Erin je dívka, která se skoro ničeho nebojí, je si hodně jistá v tom co dělá tak proč by nezůstala.

,,Co tě žere?" Kývl směrem ke mě Tom, nejspíš si všiml jak jsem se zamýšleně dívala před sebe.

,,Ale nic, jenom přemýšlím" sklopila jsem hlavu.

Od Toma se ozvalo souhlasné zamručení a dal se věnoval přebírání se v talířích.

Jelikož už jsem po jídle tak mě napadlo, co takhle jít na menší procházku. Je sice brzo ráno, ale tím líp, nikdo nikde nebude a já budu moct si volné utřídit myšlenky a srovnat si v hlavě co a jak. Bylo by to fajn, protože jsem ráda sama a taková procházka je pro lidi, jako já úplně úžasná.

Myslím ti jako lidi co jsou introverti a radši se budou věnovat umění a svým zálibám a koníčkům. Moje povaha je zajímavá, protože nějak extra neprojevuji emoce, jsem často klidná jenom nerada mluvím někde ve předu, když vím že mě poslouchá a sleduje dost lidí. To má tak zřejmě každý, ale introverti jsou na tom nejhůř.

,,Dobrý ránko, co je k snídani ráda se najím." Zívla si Erin, která právě přišla do kuchyně. ,, Tom něco kuchtí" sdělila jsem jí a tak si vedle něj stoupla a prohlídla si talíř, který byl přeplněný jídla.

Zvedla jsem se a šla jsem do koupelny si udělat ranní hygienu a pak jsem si oblékla nějaký oblečení co se mi líbilo a v rychlosti jsem oznámila, že se jdu projít.
Samozřejmě bez divných otázek by se tak neobešlo.

Vyšla jsem z paneláku a zahla doprava. Kousek odtud je obchodní centrum, tak se půjdu podívat kolem a možná i dovnitř.

Ahojky (⁠ ⁠ꈍ⁠ᴗ⁠ꈍ⁠)
Máte tady další kapitolku. Tak ať se vám líbí.

Mám otázku; Chtěli byste znát pohledy i ostatních nebo se vám zatím zamlouvá pohled Alex?????????
Pokud ano tak mi napište a popřípadě i čí pohled byste chtěli. ;)

A děkuju moc moc za hlasy :]

A jak se vám líbí jejich další album rock- star??? (Trochu pozdě se ptám vím)