This will be Love | Stray Kids |

13

hello;) chcete i víc pohledu nebo vám stačí pohled Alex, pokud chcete tak mi to napište a popřípadě i čí pohled by jste chtěli.

Vracím se domů s dvěma taškami, takže jsem toho ani moc nekoupila. Po cestě mi cinkl mobil, psal Hyunjin s tím, že mají teď sice dost práce, ale můžu přijít. Nechci jim překážet tak si o tom promluvím se dvěma rádci s Erin a Tomem. Pomalu se blížím k paneláku, snad už nespí ti dva.

Doslova jsem rozrazila dveře a pak jsem do útrob bytu zařvala ,,Jsem zpět!" .
Nikdo nikde. Nic se neozývalo nazpátek.
A jako na zavolanou se z kuchyně vyloupla Erin.

,,Ahoj, mám překvapení pro tebe" řekla vesele. Protočila jsem oči a šla za ní do kuchyně. Hned jak jsem ho viděla jsem si připlácla ruku na čelo a pak se podívala na osobu sedící na jedné z židlí.

,,Čau Alex, poslali mě sem za tebou, proto abych tě prý vzal a mimochodem já se stěhuju poslední " vysvětlil a zářivé se při tom usmál.

,,Jak jako stěhuješ, Minho?" Vydechla jsem a šla jsem se opřít o linku. Odpověď jsem nedostala, ale další otázku jsem slyšela. ,,Vy dva, dovolíte mi ji odvézt k nám ? Pravděpodobně se ještě stihne rozloučit" řekl a pak mě sjel pohledem.

Erin mu to odkývala, takže přece jenom pojedu s ním. Drapla jsem svoji oblíbenou tašku vzala si něco jiného na sebe a už jsme stáli na chodbě.
Vklouzla jsem do bot a rozloučila se s Erin, protože Tom byl zaneprázdněn a to netuším čím.

Sedli jsem do auta, zapli si pásy a Minho vyrazil. Pořád se mi honilo hlavou jaký je vlastně Minho, myslím jako povahově.
Samozřejmě mi to nedalo, tak jsem se zeptala a říká se co v hlavě to na jazyku.

,,Minho, jakou máš povahu?" Nejspíš mě nepochopil hned. Podíval se nejprve na mě a pak se uchechtl:,,Zvláštní "

,,Specifikuj to" pobídla jsem ho, sledovala jsem cestu, ale v perfektním vidění mi neunikl jeho úsměv.

,,Jsem štír, takže zvláštní. Třeba si všichni myslí, že jsem chladný jenže to tak není, jsem citlivá duše, která to nedává na jevo. Neprojevuju emoce na veřejnosti a tak"

,,Co ty a Jisung? Jste.... spolu?"

,,Co to je za otázku.... Ne nejsme spolu, je to hodně divoký, ale už nejsme"

,,Jaký už nejste, vy stě spolu chodili?"

Začal mi ignorovat, bezva. Povzdychla jsem si a soucitně se na něj podívala. Vlastně mi je ho líto, protože jsem začala asi citlivé téma a chápu ho, ale jsem moc zvědavá. Nebudu to z něj tahat, pokud mi to chce říct tak ať řekne.

Cesta už probíhala v tichosti, oba jsme opět byli ponoření ve svým myšlenkám.
Jenže mě pořád vrtalo hlavou, co Jisung dělal v Minhově koupelně co, když to má něco společného s tím Minhovím "je to hodně divoký, ale už nejsme" ?
Vztahy jsou tak komplikovaný.

Auto zastavilo a my konečně vystoupili před jejich dorm. Všude bylo nějaké podivné ticho což mě trochu zarazilo, protože to se u nich moc často nestává, že by byl klid. S Minhem jsem šla ke vchodovým dveřím a on hledal ten správný klíček. Ten jejich klid jsem asi trochu zakřikla, hned jak Minho našel klíč, který pasuje do dveří ozvala se hlasitá rána. To se tam snad zabíjí?

Minho otevřel a nám se naskytl pohled na Jeongina jak sbírá rozházené věci a dává je do krabice. ,,To se ti jak povedlo?" řekl Minho, když se vyzouval a pak kolem Ina prošel jakoby nic, zařval do ticha dormu; ,,Jsme už tady!" . Následně se vrátil k nám a to už jsem já pomáhala Jenginovi posbírat všechny věci.

,,Co se tady děje, že je tu ticho a jsou tady už asi tři krabice plný hader a dalších krámu?" Vydechla jsem a pak se do chodby vřítil Hyunjin s hlasitým ahoj nás uvítal a pak zase odběhl pryč.

,,Je čas stěhování víš, pobalime si saky paky a jedem domů." Řekl In když si dal posledních pár věcí do krabice a dal jí k těm dalším třem.

,,Klidně bez kam chceš teď téměř nikoho nepotkáš takže se tady poflakuj a Hyunjin pak dojde" sdělil mi Minho a šel nahoru i s Jeonginem. Chvíli jsem tak stála a pak jsem se rozhodla se jít teda kouknout po ostatních. Rozhodla jsem se riskovat tím, že si najdu Jisunga.

Vyšplhala jsem schody a zamířila doprava pak už jen trefit jestli je má na levé straně či na pravé a hlavně, které jsou jeho. Tak trochu jsem si tipla pokoj naproti Minhovi, takže levá strana a na konci. Zaklepala jsem a čekala na to až mě někdo vyzve dál nebo otevře.

Nakonec jsem slyšela tiché dále, tak jsem vstoupila. A u skříně vedle krabic a poskládaného oblečení, různých kravinek, notebooku a dalších věcí stál Han.

,,Sungie? Mám pár otázek " popošla jsem, Han se na mě otočil a vlídně se usmál ,,Povídej" .

,,Možná začnu citlivé téma, ale jsem zvědavý člověk a můžu tě ujistit, že cokoli tu řekneš zůstane jenom u mě."
Ujistila jsem ho, aby se případně hned neviděsil. Když nic neříkal začala jsem s otázkami.

,,Co ty a Minho? Mám info ze jste spolu chodili a dal nic nevím. Zajímá mě to z důvodu vašeho vztahu, možná by se to dalo vyřešit pokud něco-''

,,Alex, už s Minhem nejsme, protože to nevydrželo a prostě né že by jsme si vjeli do vlasů a nějak se to zvrtlo, ale bylo to na pozornosti, byli jsme pořád spolu a pak jsme se začali ještě víc a víc bavit s ostatními a pak to prostě přešlo na nevím co, nechci tě tím zatěžovat."

,,Ne to ne nezatěžuješ mě. No a pak teda bylo co? Co se začalo dít pak?"

,,Pak si přestal všímat a nakonec jsme si i přestali dávat pusu, max jsme se chytli přes rameno nebo menší objetí, ale to je vše, nakonec jsme si to v pohodě řekli a skončili to, víš Minho je i na holky mě to nevadí jenom že někdy se tak škádlíte.."

,,Jisungu, teď si popsal co dělal Minho a co kdyby jsi pro změnu popsal co si dělal ty"

,,To co on, jenom jsem to asi začal, nevím.....Jestli to někomu vyžvaníš tak tě přetrhnu jak hada!"

,,Neboj. Takže nevím co s tím, zatím.."

Z jeho strany už jsem slyšela povzdychnutí, nakonec malinko začal Sungie vzlykat. Přišla jsem tedy k němu a položila si jeho hlavu na rameno. On mě tím objal a tak chvíli měl výjev citů a pak už se uklidnil, omluvil se za to triko, jenže to vůbec nevadí a začal se zpátky věnovat uklízení.

Potichu jsem se vytratila z jeho pokoje a zaklapla dveře. Měla jsem teda dost mokrý rameno, ale to nevadilo. Pravou ruku jsem položila na dveře a pak i čelo.
,,Jsem tu pro tebe Sungie"

To jsem ale dělat neměla, protože se z ničeho nic za mnou zjevil Minho, jak netuším, ale on je všude a nikde zároveň.
Docela jsem se ho lekla.

,, Cože?" zeptal se.

Zdarec lidičky 😁

Odpovězte mi na otázku nahoře pls.

Jináč květináč, Jak se máte? A co děláte?

Sorka za chyby 🫡

Btw děkuju moc lidi, že čtěte a hlasujte takže soudím že se vám to zatím líbí. Jsem za to hrozné šťastná 🤩😆