This will be Love | Stray Kids |

31

Han pov:

Bylo něco málo po půlnoci. S Felixem jsme byli u Alex na pokoji. Minho a Hyunjin už rezignovali, protože po té co za námi přišla zdravotní sestra a řekla, že můžeme za Alex se jít podívat a jestli chceme tak můžeme zůstat u ní, tak po dlouhém večeru jsem je vyhnal oba dva a převzal si sedění v nemocničním pokoji já s Felixem. Upřímně unavený nejsem, ale za chvíli budu jestli mi někdo nepřinese kafe. Felixe o to radši neprosím, protože by to tady nenašel a ani já nevěděl, kde je nějaký automat. Felix zrovna hrál na mobilu hry a Alex sebou začala nějak vrtět. Vstal jsem ze židle a přešel k posteli. Chvíli jsem si ji prohlížel, když v tom ji začali po tvářích stékat slzy. Felix si toho též všiml a začal ji hladit po hlavě, aby se uklidnila jenže ona pořád plakala. Trochu jsem s ní zatřásl a u toho otevřela prudce oči. Strnule se snažila rozkoukat a zjišťovat, kde to vlastně je. Pak se pomalu posadila a pořád střídala pohled na mě a na Felixe.

,,Co se stalo?" Zašeptala.

,,Jsi v nemocnici Alex. Prý jsi z ničeho nic spadla na zem a ztratila vědomí." Odpověděl jsem.

,,Pamatuji si jenom bolest hlavy a procházku... Jak jsem spadla? Bolí mě záda."

,,To se musíš zeptat Hyunjina. Zavolám sestru ať tě jde prohlídnout, když už jsi vzhůru." Řekl Felix.

Alex zakývala hlavou na souhlas a čekala co se bude dál dít.

Když přišla zdravotní sestra a ujistila nás, že je Alex v pořádku, tak jsem se rozhodl jít vzbudit ty dva spáče. Chápu den je vyčerpávajícím, ale kvůli Alex budou na nohách během sekundy. Co by to jinak bylo za bratra a za přítele?

,,Jisungu? Co se děje?" Zívl si Minho. Protočil jsem oči a vřele se na něj usmál.

,,Alex už je vzhůru a sestra říkala, že vypadá v pořádku!" A radostí jsem jim oznámil. Oba dva se v tu chvíli zvedli a hned šli do jejího nemocničního pokoje. Hyunjin Alex tak tak objal a Minho ji dal pusu na čelo.

Není nejpříjemnější, když láska vašeho života dává polibky a miluje už někoho jiného. I tak jim to přeji, protože aspoň ať je jeden z nás šťastný. Když ne já tak ať Minho. Škoda, že náš vztah šel po tak dlouhé době do kytek a my jsme to ukončili, ale bylo to i dobře. Nikdo o tom našem vztahu nevěděl jen někdy možná někdo něco tušil. Kdyby nebyl konec, nezačneme žít každý svoji novou kapitolu života. K Minhovi se mi city už rozplynuly, ale pořád je tam ta minulost. Zůstal jsem tady, abych Alex hlídal, kdyby Minho nemohl nebo Hyunjin. Felix ze stejného důvodu.

,,Jisungu je střídání stráží, takže mi dva si jdeme dat šlofíka" Felix mě odtáhl z pokoje a šli jsme do čekárny. Nevím jestli je zrovna bezpečné, aby známé osobnosti spali v čekárně v nemocnici, proto jsme požádali tu samou sestru jestli by nám nemohli dát nějaký volný pokoj. A odpověď byla, že ne.

,,Bude vadit, když si zavoláme taxi a necháme se svézt domů?" Zeptal jsem se Felixe.

,,Ne... Jen jim dáme vědět. Volej toho taxíka a já jim to jdu říct" a Felix se rozešel zpět do pokoje Alex. Mezitím mě vzal nějaký pán mobil a řekl že za pět minut je na místě. Když Felix zářil jako sluníčko a svítil mi tím na cestu k autu toho taxikáře, tak jsem pochopil, že těm dvoum je to úplně jedno.

Nastoupil jsem do taxíku a na chvíli si otevřel okno. Koukal jsem se na tmu a bylo mi příjemně. Chtělo se mi spát víc a víc.

Když taxík zastavil na ulici kousek od té mé a já vystoupil. Zastavoval jinde z důvodu opatření a soukromí, protože bych nechtěl aby někdo začal tajně zjišťovat informace, které veřejnost neví. Felixe jsem vzal k sobě domů, aby nemusel jet až do svého bytu. Pro jistotu dal Felix vědět Chanovi, že jsme už jeli pryč.

Jen co jsme se doplazili ke mně otevřel jsem nám nějaký ten alkohol. Něco málo jsme popili a nakonec jsem já usnul v obýváku a Felix někde u v mé ložnici.

Já už se těším na konec školního roku 😵‍💫😵‍💫😵‍💫
Btw co si myslíte že dostanete za známky? A co tahle kapitola?

Moc moc moc vám děkuji za hlasy a  už jsem začala pracovat na tom Minsung textingu, ale upozorňuji že až to vydám tak to není tak promyšlené atd.🫣