This will be Love | Stray Kids |

22

Alexiin pohled:

Dnes jsem trochu vyspávala, protože včerejšek mi dal emočně zabrat, ale i tak budu mít dost síly na to se sebrat a jet kam jinam než do Stray Kids dormu. Sice to není jejich dům a nemůžou tam bydlet napořád, ale i tak se mi líbí ten systém toho fungování. Mají pár dní na to se vypakovat do svých domovů a pak se tam vystřídají s někým jiným. Obdivuji je za to co dokázali a jsem ráda, že zrovna Hwang Hyunjin je můj bratr. Je škoda, že ostatní teď na pár dní neuvidím. Mám teď šanci se rozloučit s Minhem i Hyunjinem.

,,Vylezeš s tý postele ještě dneska?''
Zaječel Tom a pak se objevil ve dveřích. Nezbývalo mi nic než vstát, abych si dala malou snídani, kafe a pádím pryč.

Erin šla nakoupit, Tom zalezl k televizi a já popíjela kávu. Nikde nikdo, všude klid a jenom mě zase někdo volá. A ejhle Hyunjin.

,,Ahoj Alex, kdy dorazíš? Ať vím kdy říct Minhovi, že se má psychicky připravit a vschopit?" vychrl a zhluboka se nadechl.

,,Ano Hyunjine, jdu se obléct a půjdu na bus."

,,Jo, chceš u nás přespat?"

,, Proč?"

,,No protože odjíždím zítra, jako uvidíme se dřív než kluci, ale i tak."

,,Vezmu si teda tašku a věcmi."

,,Super Alex, tak čau!"

,,Ahoj" ukončila jsem hovor a šla se připravit.

V ložnici jsem vzala tašku, naházela do ní nějaké pyžamo, pak z koupelny jsem si vzala potřebné věci na hygienu a samozřejmě nabíječku. Na sebe jsem si vzala džínové kraťasy, over size tričko a lehký make up.

Zamířila jsem za Tomem, abych mu oznámila můj odchod a j to, že se vrátím až zítra. Na rozloučení jsem dostala objetí a než jsem zavřela tak se smíchem řekl:,, Zítra se ale vrátíš pořád, jako panna". Protočila jsem oči a zabouchla za sebou dveře.

Zastávka je odsud kousek, takže jsem tam byla i poměrně rychle. Sedla jsem si do autobusu a s úsměvem na tváři sledovala město.
Kdybych mohla, zůstanu tu déle. Jenže škola začíná v září a já se bohužel musím vrátit, další ročník bude fakt zajímavý. Dle mého názoru bude stejně únavný, jako třeťák. Ale tak co už. Teď mi zbývá dva a půl týdne na to abych si to tady v Koreji užila.

Dneska mi cesta rychleji ubíhala. Těšila jsem se. Ale zároveň ne. Až přijdu bude to trapná situace, ale nechám tomu volný průběh a uvidím, jak se to vyvine.

Měla jsem v hlavě spoustu scénářů, jak by se to mohlo vyvíjet, ale najednou jsem stála před dormem.
Prozbonipa jsem tedy Hyunjinovi, aby mi šel otevřít.

Hned u vchodu jsem dostala objetí a vřelý pozdrav. Ale nikde nebyl ten jeden člověk kvůli, kterému nemůžu spát a kvůli, kterému mám proudy myšlenek nezastavitelné.

,,Minho je nahoře a asi by jste si měli promluvit.'' usmál se Hyunjin a šel chillovat na gauč. Když jsem procházela kolem něj tak jsem mu prohrábla vlásky a s úsměvem řekla ,,jsem ráda, že jsi můj brácha". Obratem se mi dostali jeho kroutící se oči, ale pořád se usmíval.

,,Víš co, já půjdu teďka pryč a pak se zase na večer vrátím ano?" zastavil mě ještě před odchodem nahoru.

,,Nee Hyunjine, nikam nechoď. Prosím."

,,No jakoby už jsem na to kývnul, takže není cesty zpátky."

,,A kam jdeš?"

,,Jdu s Felixem se podívat po obchodech."