This will be Love | Stray Kids |

21

Jisungův pohled:

Moje probuzení nebylo zrovna nejlepší, když mi u ucha začal zvonit budík a to jsem se chtěl vyspat. Tak příště no.

Z postele jsem se hrabal dost dlouho, ale přece jenom mě přepadla žízeň a hlad. S námahou jsem vstal a dobelhal se do kuchyně. Na snídani jsem si udělal vajíčka.

Hned co jsem usedl i s talířkem a chtěl se pustit do jídla za mnou přišel Felix. Sedl si naproti mně a chvilku mě skenoval pohledem, pak si došel uvařit čaj a sedl si zpátky ke mně. Čekal jsem že něco řekne, když se sem takhle vetřel, ale zatím jenom foukal do horkého nápoje, aby se mohl co nejdříve napít.

Snídani jsem slupl rychleji než jsem čekal, tak jsem po sobě uklidil a sedl si se svým čajem k Felixovi.

,,Hane mám prosbu," začal Felix a upil z hrnku.

Taky jsem se napil a přikyvoval.

,,No asi jsi si všimnul, že se Minho chová malinko jinak a to včetně Alex."

,,Noo.."

,,Jsou do sebe tak trochu víc paf a tak mě Hyunjin požádal o jednu maličkost. Alex prostě nechce být s Minhem jen kvůli tomu, že se boji jaký to na tebe bude mít vliv"

Chvíli jsem to pobíral, protože to se mnou zacloumalo. Ne ve špatném slova smyslu, ale nevím proč záleží na mě. Dopil jsem čaj a odnesl hrnek. ,,Co jim braní?" Ptal jsem se Felixe.

,,Ona potřebuje od tebe slyšet, jaký máš na to názor"

,,Ahaaa"

,,No ale to jí musíš říct co nejdřív!"

,,Dobře, tak můžu za ní zajet nebo tak něco?"

,,Třeba to je mi jedno, ale musí to vědět jinak se neposuneme nikam, sakra"

,,Jdu a jedu. Ale kdo půjde se mnou?"

,,Hyunjina se zeptej, ale makej!"

Poměrně unaveně jsem vyšel z kuchyně a zamířil nahoru za Hyunem. A to si mám dneska vzít saky paky a jet domů. Pokud je tak důležité, aby to Alex slyšela osobně ode mě tak si přece jenom musím zařídit odvoz. Hyunjin byl rozvalený jako placka na posteli a čučel do blba.

,,Kontroluješ jestli je strop pořád bílej, nebo mě svezeš k Alex?"

,,Co? Ty chceš za Alex?" vyletěl do sedu a nechápal vůbec co se děje, jako obvykle.

,,Jo ty pako. Sám jsi to chtěl, takže si vem mobil, klíče a jedeme. Jak říkal Felix pokud ode mě potřebuje souhlas tak nemám na výběr."

,,To je pravda a možná to stihneme dřív než se Minho sesype k nepoužití" zvedl se a vletěl do koupelny. O minutu později si bral mobil a šli jsme dolů ke vchodovým dveřím.

Všechny zbývající v dormu jsme o našem náhlém odchodu informovali takže se po nás snad nikdo nebude shánět.

A při naší smůle byl provoz. Jestli se k ní ještě dnešní poledne dostaneme budu oslavovat, protože odpoledne jedu konečně domů.

Posouvali jsme se opravdu jako šneci. Za náma dlouhá řada aut a my dva jsme čekali až problikne zelená. Dobře, že jsme tam nestáli dlouho jinak bych dřív nebo později usnul. Únava mě pořád přemáhala a myslím si že Hyunjin měl chuť mě něčím fláknout, už ze zvyku.

Pomalu jsme se blížili k cíli. Ve mně začal převládat stres.

,,Hlavně buď v klidu, promysli si co řekneš ať to nevyzní blbě nebo nějak tak"

,,Jo, řeknu něco v normálním stylu a nejspíš budu improvizovat"

,, Dobře, já půjdu hned po tobě ano?"

Kývl jsem. Auto zastavilo a já vystoupil. Co když to bylo celé moc urychlené?

Hlavní vchod nebyl zamčený tak jsem šel dál a do výtahu. Obvykle trvá než dojedu nahoru, ale tentokrát to bylo moc rychlé. Jindy bych si přál, abych byl co nejdříve navrchu a teď chci opak, aby ten výtah jel co nejpomaleji. Hyunjin říkal číslo bytu i patro, takže jsem se neztratil a, proto jsem už teď stál přede dveřmi a chystal se zazvonit.
Nakonec jsem zmáčknul zvonek a zvuk, který vydával se rozezněl.

O chvíli později mi otevřela mladá slečna, myslím že se o ní někdo párkrát zmínil.

,, Je tady Alex?" Řekl jsem. Slečna se pousmála a odpověděla mi.

,,Ahoj Hane. Jistě že je tady, co by jsi potřeboval že jsi sem přišel?"

,,No asi víš co se děje mezi ní a Lee Knowem? Tak jsem to přišel vyřešit"

,,To je dobře, protože už nevím co si počít s ní. Pojď dál"

Pokynula mi. Vyzul jsem si boty a následoval ji do místnosti, kde byla kuchyň.

,,Od rána je smutná. Před chvilkou jsme s bráchou dokázali zastavit její vodopády slz, ale moc dlouho to vydrželo teď se objímají, proto není slyšet."

,,Já za ní teda půjdu. Jen chci říct, že Minho taky trpí. Jeli jsme sem s Hyunjinem narychlo, aby se vyřešil tenhle beznadějný případ a aby byl náš kamarád vůbec ještě k použití"

,,To jsou ale dvojka. Je v obýváku tak pojď"

Opět mě vedla. Když jsem stáli u zavřené místnosti a já se připravil na to, že musím otevřít jsem zaslechl pár vzlyků. Bylo mi jí tak líto.

Otevřel jsem a pozornost mi nebyla nějak věnována, Alex měla zavřené oči a hlavu na rameni svého bratra. Všimla si mě až když jsem si sedl k pohovce a promluvil.

,,Alex, netrap se těmito věcmi. Prosím. Já ti to totiž přeju a chci,  aby jsi byla s Minhem. "

Chvíli si nebyla jistá jestli jsem to fakt já což nevím proč, pak ještě párkrát vzlykla, ale pak se snažila dýchat normálně. A nakonec mi přistála kolem krku a pevně mě držela. Nevěděl jsem, že holky mají takovou sílu.

,,Jisungu... Kdo ti tohle všechno řekl? Vždyť jsi se trápil a teď chceš ještě víc? Odpověz mi, prosím!"

Vzlykala. Hladil jsem jí po zádech a opatrně se od ní odtáhl. Nejen proto že jsem se chtěl nadechnout, ale abych ji vysvětlil situaci.

,,Alex? On mi to řekl Felix a ho o to požádal Hyunjin. Ten se prý bavil i s Minhem. No a Minho byl prostě jako rozdrcená drobenka, tak se Hyunjin rozhodl mu pomoct s tím že požádá Felixe a ten pak řekl mě. Řekli mi že s ním nechceš mít nic kvůli mě a tak jsem ti přišel říct, že ti to opravdu přeju a já se trápit nebudu to se neboj"

Na tvářích se jí rozlil úsměv a mě tak zahřálo u srdce. Měl jsem radost, že jim už nebude nic bránit a budou spolu, teda doufám v to.

,,Takže další věc co si můžu vyškrtnout ze seznamu" objevil se ve dveřích Hyunjin a za ním došla i ta slečna.

,,A jak se jmenujete vy dva?" Usmál jsem se na toho kluka a na slečnu.

,,Já jsem Tom a to je Erin. Zkrátka jsme nevlastní sourozenci od Alex"
Řekl Tom a já se zamračil a pak jsem pohled přesunul na Hyunjina.

,,S Alex máme stejného otce nechával jsem to přece ověřit. Erin a Tom jsou děti přítele její maminky"

Alex se zvedla a také ho šla obejmout. Potichu mu zašeptala
,,Děkuju vám"

Oukej....

Omlouvám se že jsem nebyla aktivní, ale všechno se tak nějak nakupilo no prostě škola, testy atd. Byla jsem teď i nemocná a prostě málo času jsem měla a ani se mi moc nechtělo psát. K této kapitole - psala jsem ji na několikrát, jo prostě každou volnou chvilku jsem se snažila něco napsat. Takže je dlouhá a doufám že se vám líbila a dava to nějak smysl :/

Když tak dejte vědět jak se líbila 😉🫠

Jinak já děkuju vám za to že tohle čtěte a baví vás to za co jsem mega moc ráda ⭐🫶🩷✨