This will be Love | Stray Kids |

26

Večer jsem vedle něj usínala a ráno se vedle něj probudila.

Minho měl ruce za hlavou a chvílemi koukal na strop a pak na mě. Nakonec se uchechtl a řekl ,, Dobré ráno Alex. Jak jsi se vyspala?"

,, Skvěle, protože jsem byla s tebou." Odvětila jsem a otočila se k němu čelem, hlavu jsem položila na jeho hrudník a jednou rukou ho držela za pas. Minho se nahl a dal mi pusu do vlasů. Pak si na moje záda položil ruku a přitáhl si mě tím blíž k sobě.

,,Takhle bych se chtěla probouzet pořád." Rozplývala jsem se. A Minho jen přikyvoval.

Bylo devět hodin. Pořád jsme leželi do té doby dokud jsme si neuvědomili, že vlastně musíme odcházet. Spolu jsme vstali a Minho šel dělat snídani. Já se mezitím převlékla a ustlala postel. Vzala jsem si svoje věci dolů, abych je pak mohla poskládat do tašky.

Všechno se potom odehrálo strašně rychle. Posnídali jsme, Minho si vzal věci a dal si je do auta. Nabídl mi jestli nechci zavést domů ,,Pokud ti to nebude vadit tak mě zaves k obchodu u zastávky, děkuji" odpověděla jsem.

Po tom co jsme se na rozloučenou políbili jsem vylezla z auta a zamířila si to do toho obchodu.

Nakoupila jsem potřebné suroviny a šla ke kase, kde byl zvláštní mladík s rouškou a kšiltovkou tak, aby mu nebylo vidět do obličeje. Někoho mi připomínal, ale nezaobírala jsem se tím. Naskenoval zboží a já ho naházela do tašky.

,, Na shledanou"

Asi nebyl od tud, jeho korejština měla začátečnický level takže to bylo poznat. Ale pořád mám pocit že ho znám...

Od obchodu je to jen chvilka a tak jsem se rozhodla, že si ještě zajdu do obchodního centra. Ty tašky jsou sice trochu těžší, ale já to unesu i bez pomoci.

V centru bylo docela plno. Prodírala jsem se mezi lidma jenom, abych se dostala k prodejně oblečení. Nevybírala jsem si nic moc dlouho, protože mě hned oslnila jedná krásná sukně. Obyčejná ale hezká a já vím, že ji budu nosit. S další taškou jsem se vydala k automatu na kávu, protože to bylo už nezbytně nutné.

Ono s to nezdá, ale už bych se po dvou hodinách mohla dostavit domů. Než jsem se dostala přes eskalátory a lidi uběhlo dalších patnáct minut. Jak únavné.

Venku jsem se konečně nadechla, i když ten vzduch tady v Koreji není zrovna nejlepší, ale dá se to.

Je čas oběda a já jsem se teprve teď došourala k bytu. První co uvidím je Erinin obličej s nadzvednutím obočím.

,,Ahoj, byla jsem ještě po obchodech,"

,, No nazdar, všimla jsem si. Jo a mimochodem dobře, že jsi tady, protože budeme mít návštěvu."

,,Já vím. Rodiče se přijedou podívat jak se nám žije. "

,,No to je skvělý, za hodinu tady jsou, takže mi hned teď pomůžeš uklidit!"

,,Ale Erin, proč ti nepomůže Tom?"

,,Pomohl, teď je řada na tobě, zkus nějak uskromnit to tvoje místo v koupelně a v ložnici, protože nás tady bude pět a a potom ještě utři prach."

,,Rozkaz... Počkat?! Jenom hodina? Ještě nejsem ani přezutá a už musím makat"

,,To máš blbé a dělej" odešla z chodby do kuchyně.

Absolutně nestíhám takže bych měla začít. Šla jsem si teda vybalit a poskládat věci. Mně to zabere vždycky nějaký ten čas navíc takže hodně spěchám.Hned potom jsem uklidila v koupelně a vzala hadru na utření prachu. Pokračovala jsem přes celý obývák a dál.

Hello everyone

Jsem teď o dvě nebo jednu kapitolu v skluzu což znamená, že musím pohnout a taky že bych mohla tento příběh směřovat směrem kam by měl jít ale nebojte se vytáhnu to ještě na hodně kapitol, ale tímhle tempem to potrvá věčnost.

Budu se hodně snažit napsat nějaký ty kapči, abych tím pokryla ty dva týdny co jsem byla neaktivní.

Moc by mi teď pomohla nějaká motivace, protože mám pocit, že zájem o tuhle knížku není tak velký jak byl, proto by mi pomohlo, kdyby přibývaly hvězdičky a momenty a tak (ano chápu že popis knihy není perfektní, ale nevím co bych tam napsala teď, pokusím se to co nejdřív změnit)💓

Pokud to někdo dočetl až sem tak děkuji.

Jak se vám líbila kapitola???❤️

Co říkáte na Lose My Breath?💙🩵