superman

39.

Ráno jsem zase vstávala brzo aby se to kluci nedozvěděli.

Potichu jsem vstala z postele a vydala se do koupelny.

Jenže jakmile jsem otevřela dveře tak se Nick probudil.

,,kam jdeš zlato?",,eee, my jdeme s mamkou jen na nákup ještě spí hned se vrátíme"

Nic neřekl jen znova upadl do spánku.

Celou noc jsem nespala.

Strašně se bojím.

Přišla jsem za mamkou do kuchyně a ta mi hned podávala snídani.

,,děkuju" šeptla jsem.

,,zlatíčko neměj strach",,mám" odpověděla jsem ji.

Povzdechla si.

,,přemýšlela jsem, že, kdyby to dítě bylo vážně Jasona, tak že bych to Nickovi neřekla",,Madi to nemůžeš",,proč bude to lepší pro oba",,nemůžeš mu tajit tak důležitou věc"

,,vychovaval by cizí dítě, měl by k němu nějakou citovou vazbu a pak by se třeba někdy náhodou dozvěděl že není jeho úplně by ho to zničilo, bolelo by ho ze si mu to neřekla zrovna ty když ho miluješ"

,,a-asi máš pravdu",,určitě mám pravdu tohle nemůžeš zlatíčko",,dobře, tak jdeme?",,jo pojď"

*************
Opět jsme na řadě v čekárně a čekáme až nás sestřička zavolá.

,,další" usmála když nás viděla.

,,dobrý den" řekly jsme s mamkou nastejno.

Taky nás pozdravila a pak i doktorka.

,,tak s čím přicházíte?",,ee já potrebuju udělat testy otcovství" trochu se stydím, cítím se blbě za to, že nevím kdo je otec.

,,dobře tak máte vlas? Nebo chcete objednat na krev?",,ne já mám vlas" podala jsem ji pytlíček z vlasem.

,,dobře tak já to pošlu do laboratoře a tak do týdne by jste měla výsledky zavoláme vám, číslo máme"

,,dobře děkuji nashle"

Rozloučili jsme se a my jsme pak s mamkou už šly do auta a jely domů.

Cestou jsme se ještě bavily jak bych to když tak měla říct Nickovi.

Zítra už letíme domu ale určitě tu brzy zase priletime.

Když jsme dorazily domu, oba dva ještě spali.

Přišla jsem k Nickovi do pokoje a sedla si k němu.

Začala jsem přemýšlet jak by, to asi mohl vzít.

Strašně se bojím, že to dítě bude vážně Jasona a Nick mě pak opustí.

Miluju ho, je to jediný člověk který mi dokázal pomoct v těžké situaci.

Bez něho bych nebyla tam kde teď jsem.

Nejspíš bych pořád bydlela u Jasona který by mě neustále mlátil a znásilňoval.

,,lásko? Už jste tady?"promluvil zničehonic Nick,,jo před chvílí jsme se vrátily" odpověděla jsem mu a podívala se na něj.

,,copak ti je zlato?",,nic jen jsem se zamyslela" nahnula jsem se k němu a políbila ho.

,,zítra už jedeme domů" promluvila jsem.

,,jo ale neboj zase tu priletime"