Rebel Justin Bieber (opravuje se)

Forever

Z pohledu Am:

,,A-Am" vydechl chraplavým hlasem. Moje tváře už byly dur promočené

,,ano lásko jsem tady, jsem tu s tebou" hladila jsem mu ruku a byla šťastná že je v pořádku

Avšak to co řekl mě dostalo....

,,neopouštěj mě" vydechl

Chtělo se mi tak strašně brečet. To jak to řekl a ty jeho oči. Nejradši bych si nafackovala. Za všechno můžu já a to jen díky Codymu.

,,neopustím tě. Nikdy bych tě nedokázala opustit. Miluju tě Justine a věř mi že kdyby nešlo o tvůj život tak tě nikdy neopustím" vyhrkla jsem a stírala si slzy které se nepřetržitě draly na povrch.

Dojalo mě to. Dojal mě ten fakt, že mu na mě opravdu záleží. Že by dokázal pro mě udělat cokoliv. Jenže mě stačí jen jeho láska. Chci s ním být napořád ale jde to? Dá nám Cody po tom všem pokoj? Kéž by ano

,,o život?" koukal na mě nechápavě

Sklopila jsem hlavu a koukala na naše spojené ruce. Nevěděla jsem co mu mám říct. Pravdu? Je to vůbec dobrý nápad? Nevím. Nevím nic ale jedno vím jistě, Justina miluju a lhát mu nebudu

,,řekni mi pravdu prosím.." odmlčel se ,,p-proč si chtěla odejít?" dokončil svou větu

Koukala jsem do jeho krásných očí které však teď nezářili jako vždy

,,j-já víš. To Cody. Vyhrožoval mi že...že když neodjedu tak ti přestřihne hadičky v autě. Musela jsem to udělat. Nepřežila bych kdyby se ti něco stalo. To proto jsem byla těch pár dní mimo, to proto jsem se ti nedokázala kouknout ani do očí za to všechno a to proto jsem brečela, nebylo to kvůli Lucy ale kvůli Codymu. Nechtěla jsem tě opustit a tím tě ztratit. Doléhal na mě s odpovědí, měla jsem se rozhodnout. Bylo to těžké ale nakonec jsme kývla. Justine mrzí mě to. Nechtěla jsem ti to udělat ale prostě v tu chvíli jsem myslela jen na to abys byl v pořádku. Je mi to líto. Mužů za to já, vyboural si se kvůli mě a kvůli mě tu i teď ležíš v bolestech. Strašně se ti omlouvám" asi v půlce jsem se znovu rozbrečela. Vše na mě dolehlo a já to nedokázala zastavit.

Ucítila jsem Jayovu pravou ruku na mé tváři a tak jsem zvedla k němu pohled a naše oči se střetli.

,,Am není to tvoje chyba jasný! Neobviňuj se za to. Já můžu za to že jsem si nevšiml toho auta. Už nikdy nechci slyšet o tom že za to můžeš rozumíš?" nadzvedl obočí se snahou mě zbavit pocitu viny ale moc to nefungovalo ,,rozumíš?" zopakoval svou otázku a já nakonec přikývla ikdyž jsem věděla že si to za vinu budu pokládat nadále

,,dobře a co se týče toho sráče" jeho obličej se změnil na naštvaný ,,měla si mi to říct sakra" řekl a nemotorně se pohnul takže sikl od bolesti díky levé zlomené ruky přičemž jsem zpozorněla

,,jsi v pořádku?" vyhrkla jsem

,,jo jen mě bolí ta ruka" vydechl

,,zavolám doktora" řekla jsem a už se chtěla zvednout ale Jayova ruka na mém zápěstí mě zastavila

,,Ne, je to dobrý a neodbýhej od tématu" řekl a já se teda posadila zpět

,,Vím. Měla jsem ti to říct ale on mi řekl že kdybych ti to řekla tak že to bude ještě horší. Měla jsem o tebe strach a tak jsem raději mlčela. Až potom jsem to řekla Lucy" vysvětlila jsem

,,Já ho zabiju" řekl naštvaně a já ho pevně chytla za ruku a chtěla něco říct ale předběhl mě

,,Am slibuju ti že už se nic takového nestane. Promiň mi to všechno. A ty mi zase slib, že už nikdy takhle nebudeš chtít odejít a že mi vždy řekneš když bude nějakej problém ano? Spolu zvládne všechno, nechci o tebe přijít. Miluju tě" hladil mi hřbet ruky a upřímě se mi zadíval do očí

,,slibuju, taky tě miluju a chci s tebou být napořád" zašeptala jsem a myslela to hluboce vážně

,,navždy" šeptl

,,navždy" zopakovala jsem a nahnula se k němu pro polibek

Omlouvám se že nebyla strašně dlouho ale teď jsem ukončila devítku a tak jsem měla plnej program :D o prázdninách snad budou části častěji.

Tahle část je krátká, hodně krátká a taky nezáživná ale to se změní. Příští části už budou jinačí. :)