Rebel Justin Bieber (opravuje se)

Usmíření

Z pohledu Justina:

Potom co Am odešla jsem se opět koukl na svoje rodiče a nadzvedl obočí na náznak aby začali mluvit.

,,chodíte spolu?" zeptal se táta. To si dělá srandu ne?

,,jestli jste sem přišli jen aby jste mě vyslechli a zkontrolovali co dělám tak to můžete rovnou zase odejít. Já tu nestojím proto, abych tu poslouchal otázky typu jestli spolu chodíme, jestli jsme už spolu spaly a ať používáme ochranu!" vyjel jsem na něj ,,měli by jste si uvědomit že už nejsem malej a že se vám nebudu zpovídat o mém soukromí" dodal jsem ještě a chtěl odejít. Tohle nemám zapotřebí, jestli přijeli jen kvůli tomu tak ať zase jedou já o jejich 'starost' nestojím.

,,chceme tě jen chránit máme o tebe starost už dlouho ses nám neozval" zastavil mě mámin hlas. A je to tady, žvásty o tom jak mají o mě strach. Dovolte abych se zasmál.

,,neozval? To je nějakej vtip nebo co? Tak táta mi dá facku, pak mě vyhodí z baráku, TY jen přihlížíš a mlčíš, nato se oba dva tváříte že vám to je líto přitom je vám to u pr...jedno. A já se mám ozvat? Jako vážně" chtěl jsem říct u prdele no, ale asi by to nebylo moc vhodný. Na konci svýho 'monologu' jsem se zasmál. Tahle situace mi už fakt přišla vtipná.

Oba dva se tvářili zaraženě a nic neříkali. Jak jinak

,,mlčíte protože mám pravdu, takže jestli opravdu nemáte jinej důvod proč jste přišli tak já půjdu" řekl jsem a chtěl už opravdu odejít ale opět mě zarazil tentokrát tátův hlas

,,omlouvám se" překvapeně jsem se na něj otočil ,,je mi líto že jsem tě uhodil a vyhodil z baráku, nemyslel jsem to tak, to prostě bylo ve vzteku byl bych rád kdyby si se vrátil" doslova jsem na něj čuměl

,,opravdu se za všechno omlouváme že jsme tě zanedbávali a nevšímali, odpusť nám to a vrať se prosím domů" přidala se mamka ,,chybí nám ta věčně hlasitá hudba z tvého pokoje a ty tvoje vtipné poznámky" dodala a zasmála se.

Taky jsem se tomu zasmál a něvěděl co dělat. Je pravda že mi chybí, ale taky mě to dost ranilo. Bože

,,no tak synku máme tě rádi a chceme aby ses vrátil" přesvědčoval mě táta

Povzdechl jsem si a šel ho obejmout ,,taky vás mám rád" řekl jsem a obejmul i mamku která mě málem udusila. Podíval jsem se na Am která seděla v autě a s úsměvem nás pozorovala. Musel jsem se nad tím usmát jak komicky vypadala.

,,tak co vrátíš se?" zeptala se mamka s nadějí v hlase. To je otázka. Mno, je pravda že nechci otravovat kluky no, ale zase nevím jestli se zrovna chci vrátit k rodičům než si něco najdu. Ano najdu, chci si najít svůj vlastní byt protože u rodičů skejsnout fakt nehodlám.

Zapřemýšlel jsem a nakonec kývl. Než si najdu něco jinýho, tak aspoň neruším kluky.

Mamka mě hned objala a usmívala ,,tak máme ti pomoct nebo..." nechal táta otevřenou otázku

,,uhm noo, chtěl jsem se zeptat jestli by u mě nemohla být týden Am" ukázal jsem na auto kde seděla Am a nervózně jsem se poškrábal na zátylku.

Táta se usmál ,,takže přece jen s ní chodíš, no synu musím uznat že máš dobrej vkus, po mě samozřejmě" přitáhl si mamku k sobě a dal jí pusu. Oh nechutný. To to musej dělat i přede mnou? No fuj

,,panebože nechte si to na doma jo" zašklebil jsem se ,,a ne nechodíme spolu jsme jen kamarádi" dodal jsem ještě. Oba dva se zasmáli. Co je tu k smíchu? Přesně tak, nic.

,,dobře tak ta 'kamarádka' může u nás bejt" u toho kamarádka dal uvozovky. Protočil jsem očima ,,tak jo teď musím, do večera jsme teda doma" řekl jsem a otočil jsem se k odchodu ,,ahoj" ještě jsem slyšel. Jen jsem zvedl ruku na pozdrav a nastoupil do auta.