Z pohledu Am:
,,no já....pohádala jsem se s Lucy" řekla jsem první co mě napadlo. Je těžký mu lhát. Lhát osobě kterou milujete o tom že ho musíte opustit je příšerný pocit. Nedokážu to ani popsat jak hrozně se teď cítím.
,,kvůli tomu si tak brečela? Am můžeš mi říct všechno vždyť to víš" koukl se mi do očí. Nedivím se že mi nevěří ale v tuhle chvíli by mi bylo milejší kdyby jo.
,,já vím Jayi, vážně to nebylo nic důležitého prostě to byl tlak a já se potřebovala vybrečet" oh bože výmysli, výmysli, výmysli!!!
,,dobře" povzdechl si. Nevěří mi. A mám se mu divit? Ne
Chtělo se mi z toho všeho brečet. Proč vždycky když jsem šťastná musí přijít někdo, kdo to všechno zkazí?
,,jsem unavená odvezeš mě prosím domů?" řekla jsme mu i když nerada. Chtěla bych tu s ním být, ale potřebuju být sama a nedokážu se mu ani podívat do očí za to co dělám
,,můžeš být přece tady" koukal na mě nechápavě a trochu i zmateně. Proč mi to ještě víc stěžuje?
,,já...musím domů ředitel už určitě volal rodičům" řekla jsem rychle a vstala z jeho postele
Moc dobře jsem věděla že mi to nevěří ale naštěstí to neřeší. Zatím
,,um....odvezu tě" řekl trochu zklamaně a vstal. Tak moc jsem ho teď chtěla obejmout a zachumlat se zpátky s ním do postele
Nastoupili jsme do auta a jeli ke mě domů. Celou cestu nikdo z nás nic neříkal a to je možná dobře
Vím že jsem na něj hnusná a chovám se odtažitě ale v mé situaci se mi nemůže nikdo divit
Zastavil před mým barákem a já už chtěla vystoupit ale Jayova ruka mě zastavila
,,Am vidím na tobě že se něco děje proč mi to nechceš říct?" dožadoval se Justin opět vysvětlení
,,už jsem ti to vysvětlovala je to v pohodě Jayi" mírně jsem se na něj usmála. Nahla jsem se a jemně ho políbila. Pak už bez jediného slova vystoupila a zalezla do domu kde jsem se opřela o dveře a flustrovaně vydechla
,,Amando co to má znamenat!" objevila se v předsíni mamka. Doprdele
,,co?" dělala jsem blbou
,,Mluvim o tvým útěku ze školy tohle se nedělá Amando!" vyjela znovu
,,udělalo se mi špatně mami" pípla jsem a chtělo se mi zase brečet při vzpomínce že bych opustila mou mamku.
Chvilku si mě podezřele prohlížela až si nakonec povzdechla
,,no dobře ale už se to nebude opakovat jasný! A teď jdi do pokoje já jdu zachvíli do práce" vztyčila na mě ukazováček a já rychle vystřelila do mého pokoje kde jsem se i zamkla a padla na postel. Moje slzy si opět našli cestu ven a já jim nebránila.
Z pohledu Justina:
Když jsem přijel k sobě domů tak jsme si lehl na postel a se zavřenýma očima přemýšlel
Am se mi zdála nějaká divná. Od tý doby co se pohádala s Lucy -což ji moc nevěřim- se chová zvláštně. A navíc by se tak nerozbrečela kdyby se jen pohádala s Luc protože pokud vím tak se vždycky dali hned dohromady ať už to bylo jakkoliv vážný
Něco mi tady nesedí ale co?
Z toho všeho jsem usl.
Z pohledu Am:
Po dlouhém přemýšlení jsem vytočila číslo Lucy
,,Čauky mňauky" ozval se její hlas v telefonu a já se nad jejím pozdravem musela pousmát
,,Ahoj" šeptla jsem. Furt jsem se rozmýšlela jestli to mám udělat nebo ne, ale já to někomu říct prostě musím!
,,děje se něco?" Luc vždycky pozná že se něco stalo
,,jo" zase mi ukápla slza ,,Lucy já tě potřebuju přijeď prosím" a teď už mi tekly opět všechny. Proč jsem kurva tak slabá?
,,Am co se stalo? Počkej nikam nechoď hned jsem u tebe!" začala vyšilovat a típla to. Kam bych asi šla?
Po asi 6 minutách jsem ze zdola slyšela zvonek. Šla jsem jí otevřít a hned se jí vrhla do náruče.
Šli jsme do mého pokoje a tam si obě sedli na postel
,,tak povídej" pobídla mě. Mám ji to teda říct? No ale když už je tu tak....
,,Cody mi zase vyhrožoval" už vám asi nemusím říkat že zase brečím co?
,,cože? To je ale hajzl! A co? Řekla si to doufám Justinovi" chrlila na mě otázky
Ignorovala jsem je a pokračovala......
Všechno jsem jí to řekla a na konec zase historicky brečela už v jejím obětí,,Co to sakra má být!! To je nezákoný! Hajzl tyvole!"rozčilovala se Luc a přitom mě držela v obětí
,,to se musí nějak řešit tohle už je na kriminál! Musíš to říct Justinovi slyšíš!" odtáhla se ode mě a já zpozorněla
,,To ne! Nemůžu mu to říct protože by pak šel za Codym a to by nedopadlo dobře. Nesmíš to nikomu říkat jasný! Prosím slib mi to" koukla jsem se na ní bezmocně
Chvilku na mě jen nevěřícně koukala a pak s povzdechem řekla tiché ,,slibuju no"
Nevím co budu dělat. Když odejdu Justina to zničí ale když zůstanu tak ho to zabije.
Co se to děje?
ČTEŠ
Rebel Justin Bieber (opravuje se)
FanfictionAmanda a Justin, oba jsou jiní ale přesto si nejlíp rozumí. Z nejlepšího kamarádství vznikne láska. Ale jednoho dne se stane něco co oba nečekali..... Jak to bude dál a co se bude dít se dozvíte v Rebel Justin Bieber