Rebel Justin Bieber (opravuje se)

Útěcha

Z pohledu Justina (krátké):

Tak jsem vytáhl svůj i-phone a....

vytočil číslo Am. Asi dvakrát to píplo a pak to zvedla

,,Justine? Co je? Dyť bude skoro 12 hodin" řekla rozespalým hlasem. Twl já jsem kokot. No nic, už s tím nic neudělám zítra je neděle takže to ani tak moc snad nevadí, snad.

,,ehmm, promiň nechtěl jsem tě vzbudit ale..." nedopověděl jsem to protože jsem nevěděl co jí říct a hlavně jak. Prostě jsem jí potřeboval slyšet abych se vzpamatoval. Když věděla že nehodlám pokračovat tak se slova ujmula sama

,,děje se něco?" zeptala se. No teď mysli Bieber! Nemůžu jí říct ,,hele Am volám ti skoro v půlnoci abych tě slyšel protože jsem se pohádal s rodiči a můj fotr mě vyhodil a teď nevim co dělat protože jsem úplně na dně a kluci nejsou doma" to asi né co, hm si myslím.

,,ne neděje, teda...ehm....no ok vlastně jo děje, jsem úplně v prdeli a mí kámoši nejsou doma" vybalil jsem to na ní. Nic jsem jí říkat nechtěl, ale potřebuju si s někým popovídat. No nic, už se stalo a přece jsme nejlepší kámoši ne. A Am je jediná kdo mě vždy uklidní ikdyž se neznáme dlouho. Jo ještě Ryan no, ten taky, dá se to tak říct

,,a jsi v pořádku? Ehm víš co? Přijeď ke mě, ale běž prosímtě oknem jo?" řekla mi a já se jemně usmál. Potřeboval jsem jí

,,dobře tak za chvíli jsem u tebe pa" řekl jsem a típl to. Pak už jsem jen nastartoval a vyjel směr Am

Z pohledu Am:

Když mi Justin zavolal lekla jsem se co se děje, zněl tak smutně a zároveň naštvaně. Tak jsem mu řekla ať přijede. Určitě potřebuje nějak podpořit ikdyž nevim o co přesně jde ale mě by taky kdykoliv pomohl kdybych potřebovala to vím

Tak jsem se jen šla trochu upravit aby ze mě nedostal šok. Myslím, teda podle toho jak zněl, že už toho má dost, takže další šok ze mě by už asi nevydržel

Když jsem se z koupelny vracela zpátky do pokoje někdo zaklepal na okno. Justin

Otevřela jsem mu ho a odstoupila aby mohl vejít

Hned jak vešel tak mě obejmul a vydechl si. Objetí jsem mu opětovala

,,Jussi co se stalo?" zeptala jsem se za dnešek už po druhý. Justin si sednul na postel a začal

,,když jsem tě odvezl domů tak jsem pak jel k sobě, myslel jsem že rodiče nebudou doma protože oni věčně nejsou doma pořád někam jezdí a na mě si ani nevzpomenou..." odmlčel se, nadechl a zase pokračoval ,,no tak jsem teda vešel a hned ke mě přiběhla máma a začala mi nadávat že nejsem doma atd, tak jsem začal taky a řekl jsem jim vše co v sobě dusím už pěkně dlouho, neřekl jsem jim nic hnusnýho jen pravdu že už na mě totálně kašlou a že jsem furt na všechno sám, je pravda že mi dávaj peníze, ale peníze mi rodiče nenahradí oni si myslí že když mi budou dávat prachy tak budu v pohodě když nebudou doma ale já to tak neberu je mi sice 17 ale každý potřebuje svoje rodiče a hlavně jejich podporu které jsem se však nikdy nedočkal, no a pak se k našemu rozhovoru připletl i táta a dal mi facku a k tomu mě vyhodil z baráku, myslel jsem že se mě máma zastane nebo něco řekne ale ani ona nic nedělala nechala to tak, nemůžu tomu uvěřit jak to mohl udělat a máma? po tom všem i po té co se o mě moc nestarali...." znova se odmlčel a pak pokračoval ,,no tak jsem se zbalil a odešel" dořekl poslední větu a mě se normálně chtělo brečet. Chudák, jak mu to mohli udělat. Ještě že já mám normální rodiče.

Viděla jsem jak Justinovi sjela slza po tváři. Nevěděla jsem jak v těhlech situacích reagovat tak jsem přešla k němu a sedla si vedle něj, obejmula jsem ho.

,,zklamali mě" zamumlal

,,mrzí mě to" řekla jsem mu a hladila ho po zádech. Chvíly jsme takhle v tichosti seděli a pak to ticho Juss přerušil

,,děkuju" řekl a odtáhl se

,,za co?" zeptala jsem se ho nechápavě

,,za to že si mě vyslechla" řekl a smutně se usmál

,,to je samozřejmý jsi můj nejlepší kamarád a ty bys to udělal taky" řekla jsem mu

,,jo ale ještě bych ti dal na uklidněnou pusu na tvář" pousmál se a ukázal na svou tvář. Já jsem se usmála a dala mu malou pusu

,,a kam teď půjdeš?" zeptala jsem se ho na hodně důležitou otázku a hádejte co odpověděl

,,ehm, asi do mekáče" řekl mi a mykl rameny. Typickej Bieber. Twl

,,já to myslím vážně je to důležitý" řekla jsem mu a zasmála se. To mám na něm hrozně ráda, když se něco vážného děje tak nikdy nepřijde o smysl pro humor. Ikdyž je třeba úplně na dně jako teď, dokáže udělat srandu ze všeho.

,,jo já vím, no měl jsem v plánu jít ke klukům ale nejsou doma takže teď půjdu do hotelu" řekl, mírně se usmál a postavil se ,,takže děkuju že si mě vyslechla a já půjdu, jo a promiň že jsem tě takhle pozdě otravoval" řekl, obejmul mě a přešel k oknu

,,Počkej......"

Tak tahle část je krátká ale příště bude určitě delší. Doufám že se vám bude líbit.