TEMNÝ CHERUBÍN

Část 2

„Tam nemůžete! Musím vás ohlásit!" Ozval se z chodby majordomův zoufalý pokus o odpor.

 „Ohlásím se sám!" Odpověděl mu zvučný, a naštvaný hlas a vzápětí se dveře rozrazily. „Lorde?!" Vykřikl značně naštvaný muž, a zabouchl dveře majordomovy před nosem.

 Bruno Jameson se otočil a změřil si ho pohledem. Ve tváři mu zacukalo. Když mu totiž řekl, lorde, znamenalo to, že se na něj zlobí. Za normálních okolností, oslovoval ho jménem.

 A jak se zdálo, byl vážně hodně naštvaný. Takhle, ho již dlouho neviděl. A to ho rozzuřeného vídával dost často. Vzhledem k pubertálním stavům, jeho bratrů. 

Jeho vysoká postava se tyčila ve dveřích jako hradba. Své černé vlasy, měl rozcuchané a do tváře mu padalo několik neposlušných pramenů. Jeho temně hnědé oči jiskřily, když pevně semkl rty. Byl oblečen jen v rozdrbané rifle, a na nahém těle, měl přehozenou koženou bundu. Jakoby ve spěchu ji na sebe jen hodil, když si odskočil od práce.

„Mám pocit, že se v mém domě, nachází něco, co patří vám!" Vyštěkl a zabodl prst do vzduchu proti němu „Co vás to kruci napadlo, chtít po mých bratrech, aby ji unesli?!"

 „Mám proto své důvody, chlapče," usmál se Bruno, „Variol přeci znáš. Potřebuji od tebe jen malou službu."

 „Viděl jsem ji všeho všudy dvakrát, a ještě zdálky. A už to mě usvědčilo v tom, že o někoho takového, jako jsem já, by si neopřela ani své kolo!" Zuřil Caleb, a z očí mu sršeli blesky. 

„No..., nevychoval jsem ji zrovna podle svých představ..." Povzdechl si lord.

 „A to vám mám ji jako převychovat?! Ne! Děkuji pěkně, stačí mi moji pubertální bratři!" 

„Myslím, že měsíc, dva, u tebe v horách a procitne. Není zlá, jen..., jsem ji trochu rozmazlil."

 „Měsíc. Dva?!" Vyletěl znovu Caleb, „Zbláznil jste se?! Co tam s ní kruci, budu dělat?! A pak..., v domě plném mužů..., nemyslíte, že je to nevhodné?!" Zkusil to. Bruno se ale jen zatvářil překvapeně.

 „V domě plném mužů?" pokrčil rameny, jakože se nic neděje, „tři výrostci. Jeden starý kuchař a ty!"

 „No právě!" zamračil se Caleb, „Já! Copak mě neznáte? Vždyť se podívejte!" Rozhrnul koženou bundu a ukázal na svůj vypracovaný hrudník pokrytý tetováním.

 „To je dnes v módě." Pokrčil Bruno rameny. 

„Nedržím celibát!" Vyprskl Caleb, „Dopřávám si sex, jak jen to je možné! Co když se neudržím?!"

 „Nežijeme ve středověku." Odvětil znovu klidně lord. 

„Kruci!" Zavrčel Caleb, „Myslím to vážně, lorde! Co když vám ji zprzním?! Však se podívejte!" Vyplázl jazyk, na kterém měl piercing, v podobě stříbrné pecky, „Toto ženy zbožňují, když je kruci lížu! A stejný, mám i na svém ptákovy! Myslíte, že jsem vážně vhodný vychovatel vaší vnučky?!" Vítězoslavně si založil ruce na prsou. Byl si jist, že lord povolí. Ale Bruno jen semkl rty, aby zabránil úsměvu, deroucí se mu do tváře. 

„Alespoň konečně pozná, co je pravá vášeň. Lepšího milence, bych ji nemohl najít. A mimochodem..., ten piercing ve tvé bradavce, také není k zahození. Ani stříbrná náušnice..., bude se jí líbit." Caleb zalapal po dechu a vytřeštil oči. Zbláznil se snad? Strká mu svoji vnučku rovnou do postele. 

„Jste v pořádku, Bruno?" Vydechl Caleb, už trochu mírněji, jakoby se bál, že se lord pomátl na rozumu. Bruno ale vypukl v hlasitý smích.

 „Nezbláznil, chlapče," řekl pak, „nikdy jsem si nebyl jistější. Prosím tě o tu službu," řekl, vědouce toho, že prosbu mu odmítnout nedokáže. Dlužil mu to, „možná se ti to zdá bláznivé, ale máš mé požehnání. Jestli ji dokážeš zbavit panenství a ukážeš ji, že život může být i něco jiného než její upjatý a zvrácený svět pokrytců, budu ti do smrti vděčný." Upřel zrak na překvapený Calebův obličej. 

Opravdu to tak myslel. Nikdy nedovolí, aby si vzala zrovna Petra Falkera. Ani žádného, z okruhu jejích známých. On chtěl pro ni víc. Mnohem víc. 

Chtěl pro ni lásku a vášeň. Rozkoš a touhu. Bezbřehou žádostivost a oddanost. Chtěl, aby zažila něco, co zažil on, se svojí ženou. Lásku. 

A když se díval na onoho horkokrevného a vášní přetékajícího muže, věřil, že se nespletl. On byl její pravý opak. Horlivý. Vášnivý. Možná neotesaný a surově opravdový. Byl prototypem muže, pro kterého čest, ještě něco znamenala. 

A byl jediný, o kom si byl jist, že by dokázal jeho vnučku udělat šťastnou. Po všech stránkách. I oněch, o kterých ona sama, nemá zatím ani ponětí.